Projev proti projevu. K tradici vánočního a novoročního politického ostřelování

Kdo neměl na přelomu roku vánoční nebo novoroční projev, jako by v české politice neexistoval. Politický projev jako žánr se překvapivě těší stále velké úctě a vážnosti. Měřeno sledovaností je často na úrovni Star Dance, což je v éře totální fragmentace médií malý zázrak. Kořeny přízně je nutné hledat spíš v minulosti než současnosti.

Éra masově šířených projevů je spjatá s rozvojem rozhlasového vysílání. Československý rozhlas (založený v roce 1923 pod názvem Radiojournal) byl po britské BBC jednou z prvních rozhlasových stanic v Evropě. Spojený byl nejen s neopakovatelnými sportovními přenosy komentátora Josefa Laufera (poprvé 1926), ale také s projevy prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka u příležitosti státního svátku 28. října (poprvé 1928). Oblíbená byla také jeho vánoční poselství naděje a míru. Slyšet prezidentův hlas a později ho i vidět ve filmových týdenících, to bylo pro řadu lidí něco na úrovni mystického zážitku. Kdo chce o síle tohoto zjevení vědět něco víc, měl by si pustit film Woodyho Allena Zlaté časy rádia, popisující, jaké náboženské vytržení dokázalo způsobit rozhlasové vysílání.

Po německé okupaci českých zemí sehrálo stejnou roli britské vysílání stanice BBC, která od roku 1939 pravidelně informovala o mezinárodní situaci. Teprve díky zahraničnímu vysílání BBC se zrodila legenda legend v podobě pravidelných komentářů pozdějšího ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. Vše se odehrávalo v atmosféře, kdy v českých zemích okupanti zakazovali poslech zahraničních stanic. Přesto byla sledovanost obrovská. Mezi lidmi se říkal šifrovaný bonmot: Co posloucháš? Ale, Kroměříž. To znamenalo: všechno kromě říše.

Celou analýzu včetně hodnocení letošních vánočních a novoročních projevů si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.