Zákaz spalovacích motorů je jako pokus o perpetuum mobile

V tuto chvíli Evropa staví zákaz spalovacích motorů na konceptu, že je možné vyrábět 100 % elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Čistě hypoteticky to možné je. Oficiálně toho již dosáhl Island, ovšem ten díky svým specifickým podmínkám vyrábí 99 % energie z vodních a geotermálních elektráren. A pak tu jsou země jako Etiopie, Albánie, Bhútán, Demokratická republika Kongo, Nepál a Paraguay, které rovněž vyrábí prakticky 100 % elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Evropa chce právě tyto země následovat. Jenomže jedná se o nejchudší země světa s prakticky nulovým průmyslem.

Jsou to totiž spojené nádoby: Buď budeme rozvinutá země a budeme používat fosilní paliva. Anebo budeme mezi nejchudšími zeměmi světa a budeme používat obnovitelné zdroje. Buď – anebo. Třetí cestu neznáme.

Elektřina zaujímá pouze okolo 18 % z celkové konečné energetické spotřeby a dekarbonizace zbývajících 82 % energetické spotřeby představuje výrazně náročnější technický problém, protože pro energetické zásobování výroby cementu, oceli, plastů a čpavku v současnosti neexistují žádné komerčně použitelné alternativy.

S tím souvisí ještě jedna důležitá otázka, kterou bychom neměli opomíjet, a tou je národní bezpečnost. Bez energie s dostatečnou hustotou nelze provozovat těžký průmysl a bez těžkého průmyslu nelze budovat vojenskou sílu. Jinak řečeno, dekarbonizace nutně vede ke ztrátě obranyschopnosti.

EU ETS 2 má začít od roku 2027. Uhlíkové clo má začít od roku 2027. Zákaz spalovacích motorů má platit od roku 2035. Bezemisní budovy mají začít najíždět v příštích letech až do roku 2050. Nic z toho ještě neplatí, a už jsme se vrátili s naším průmyslem o 8 let nazpátek. Ekonom konstatuje, že pokud tohle všechno připustíme, vrátíme se řádově o desítky let nazpátek. To není nadsázka. Mezi RVHP a USA skutečně byla vývojová mezera desítek let.

My totiž už víme, k čemu zákaz spalovacích motorů povede, protože máme precedent: V srpnu 2022 schválila Kalifornská rada předpis Advanced Clean Cars II. Tento předpis reguluje výrobce automobilů, kteří musí zajistit, že určité procento jejich vozů prodaných v Kalifornii budou elektromobily. Toto procento by se mělo postupně zvyšovat až do roku 2035, kdy by mělo jít o plných 100 % prodaných vozů.

Výsledkem bylo, že na přelomu srpna a září roku 2022 musel guvernér Newsom vyhlásit stav nouze kvůli nedostatku elektrické energie a narychlo přijal kroky ke zvýšení výrobní kapacity elektrické energie (jak jinak než z fosilních zdrojů), dále k snížení její spotřeby ve státních zařízeních a o snížení spotřeby požádal i obyvatele Kalifornie. Například je požádal, aby ve špičkách mezi 16. a 21 hodinou nepoužívali klimatizaci, ačkoli teplota se tehdy pohybovala mezi 37 a 45 °C. Hrozící blackouty přiměly kalifornského guvernéra a zákonodárce posunout plánovaný konec uzavření poslední kalifornské jaderné elektrárny v Diablo Canyon z roku 2025 na rok 2030.

Začátkem roku 2024 se do podobných problému dostali i v Nizozemsku, kde jim postupně začala kolabovat elektrická síť. Nizozemský distributor elektrické energie Stedin oznámil, že není schopen dále garantovat soustavné dodávky elektrické energie ve špičkách, pakliže nedojde k úplné eliminaci části spotřeby v problematických časech. A tak nařídil vypnutí veřejných dobíjecích stanic pro elektromobily mezi 16. a 21. hodinou všude, kde ho k tomu opravňují koncesní smlouvy s provozovateli veřejných dobíjecích stanic. Dodejme, že problémy nastaly už v době, kdy elektromobily tvoří pouze okolo 4,5 % z celkové flotily.

Ve finále tedy jen provádíme to, že se zbavujeme technologie nezávislé na elektrické energii a zároveň likvidujeme stabilní zdroje produkce elektrické energie. To je pokus o perpetuum mobile.

Takže když to shrnu: Experiment s dekarbonizací představuje pro předluženou Evropu do budoucna jednak astronomické navyšování výdajů a zároveň pokles rozpočtových příjmů kvůli likvidaci ekonomiky. Těžko někdo může očekávat, že s menším motorem lze táhnout větší náklad.

Pokud si snad dnes někdo v Evropě stále ještě myslí, že se ho tento smrtící hospodářský koncept netýká, pak během příští dekády na vlastní kůži pocítí, jak moc se mýlil. Dotkne se to na životní úrovni úplně všech – aniž by cíl tohoto experimentu byl reálný.