Konec povinných datových schránek, výplata v hotovosti. Další pokus prosadit právo na „odpojení“

Po dlouhých odkladech pokračuje jednání o návrhu, který se opět pokouší přinést právo na placení v hotovosti, ale také v širším pojetí právo na život bez využívání digitálních technologií, zejména pokud jde o zákonné povinnosti. Pokud by plánovaná změna prošla, znamenalo by to například stopku povinnému zřizování datových schránek, zákon by nesměl nutit lidi k užívání platební karty, internetu či mobilních telefonů, stejně tak by zřejmě narazila plošná elektronická evidence tržeb, kterou chce do hry vrátit hnutí ANO. Očekává se však, že budou senátoři v předloze navrhovat změny.

Návrh v týdnu získal posvěcení od ústavně-právního výboru v Senátu. Budí však naopak skepsi některých odborníků. Ti nerozporují nutně samotnou myšlenku, ovšem považují za zbytečné kvůli ní zasahovat do Listiny základních práv a svobod. Podle nich je totiž možné podmínky pro „nedigitální“ život zajistit i jinými, jednoduššími způsoby.

„Řešení nemusí být právní, má být zpravidla až to poslední,“ uvedl například profesor ústavního práva Jan Kysela z Karlovy univerzity na únorové diskusi v Senátu. Podle něj se mohou tvůrci digitálních reforem pohybovat v jiném vesmíru a ani je nenapadne, že někdo žije ve starém analogovém světě. Datové schránky a elektronické doklady stát zřizuje i těm, kteří je nechtějí, podotkl Kysela. Za podstatné ale pokládá ujasnit si před navrhováním regulací, co se vlastně chce a co přesně vadí, tedy zda vadí datové schránky, nebo to, v jaké míře se užívají nebo mají užívat.

Ústavní zakotvení práva na platbu v hotovosti nepokládá Kysela za nezbytnou. Podobně ústavní právník Karel Klíma z Metropolitní univerzity Praha míní, že je možné zajistit exekutivní cestou, aby komunikace s úřední mocí byla možná i nedigitálně. Jindřiška Syllová z Parlamentního institutu jako příklad uvedla Dánsko, kde právo na off-line nemají v ústavě, ale vtělený jako princip do jednotlivých zákonů.

Právo na hotovost má být zakotveno jako součást širšího práva být osvobozen od povinného využívání digitálních prostředků. Nikdo by podle návrhu nesměl být nucen vykonávat svá práva a povinnosti prostřednictvím elektronických sítí a úložišť nebo jiným podobným způsobem. Lidé by měli mít podle předlohy možnost hradit své peněžité závazky a také dostávat výplatu v platných bankovkách a mincích.

Zastánci platby v hotovosti už dříve vyzvali ministerstvo financí, aby navrhlo příslušnou změnu zákona o oběhu mincí a bankovek, avšak neúspěšně. Senátoři proto návrh vtělili do předložené úpravy. Nikdo by podle tvůrců návrhu neměl být zákonem nucen používat internet, mobilní telefon nebo platební karty. Stejně tak by občané měli zůstat chráněni před povinným zřizováním datových schránek nebo plošnou elektronickou evidencí tržeb. Naopak logická a žádoucí je podle předkladatelů elektronizace například u elektronických obchodů.

Data dlouhodobě ukazují odklon od placení hotovostí, Češi v tom patří dokonce k evropským premiantům, ačkoliv využívání táhnou především větší města. Stejně tak například čísla ukazují i na růst využívání digitálních služeb státu. Podporovatelé práva na život „offline“ ale argumentují mimo jiné i tím, že dochází k digitálnímu vyloučení či komplikacím v životě nemalé části populace, která zkrátka moderní technologie nevyužívá či k nim nemá přístup. „Až 17 % dospělých v Česku je zasaženo digitálním vyloučením. Nepoužívají digitální technologie, nemají stabilní připojení k internetu. Dalších 16 % obyvatelstva je digitálním vyloučením ohroženo,“ vyplývá z loňského výzkumu agentury PAQ Research.

Důvodová zpráva návrhu pak mluví například i o rizicích dopadů na soukromí. „Panují zejména hluboké obavy z kontroly soukromí; komunikace prostřednictvím elektronických sítí a datových úložišť se neobejde bez třetích osob jako zprostředkovatelů a zanechává datovou stopu; narůstá možnost zneužívání zaslaných nebo uložených dat ke sledování a systematickému sbírání údajů a informací o osobách bez jejich vědomí a prakticky bez možnosti kontroly a účinné obrany z jejich strany,“ stojí v návrhu.

Jde přitom o téma, které se řeší i v dalších zemích Evropské unie. V Česku na problematiku digitálního vyloučení dlouhodobě upozorňuje organizace Iuridicum Remedium (IuRe), která se připojila k mezinárodní iniciativě požadující dostupnost základních služeb a komunikace se státem vždy i bez digitálních nástrojů. K jejímu představení došlo na konci ledna v Bruselu a stojí za ní organizace i odborníci napříč zeměmi.

„Už během pandemie jsme upozorňovali například na to, že registrace na očkování musí být i jiná než digitální. Varovali jsme před povinnými datovými schránkami: jak se později ukázalo, stovky tisíc lidí je neotevřely a mohly je tak minout třeba zprávy od soudů či exekutorů. V poslední době se na nás lidé obrací v souvislosti s dopravou: lístky na MHD placené hotově jsou v některých městech i dvakrát dražší. Jihomoravský kraj pak třeba aktuálně zavádí za platbu hotově ve vlaku přirážku 50 Kč,“ uvedl příklady digitálního vylučování Hynek Trojánek z IuRe.

„Nevoláme nutně po změně ústavy, byť i tato cesta může být správná, chceme hlavně respektování potřeb lidí, kteří z různých důvodů s technologiemi nepracují: již nyní je totiž právo na offline ve vztahu k veřejné správě v legislativě, najdeme ho i v řadě různých strategických dokumentů vlády zaměřených na digitalizaci. Veřejná správa i soukromý sektor lidi, kteří nepracují s technologiemi, nicméně často přehlíží nebo je považují za jakýsi ,druh před vyhynutím‘. Nic ale není dál od pravdy. Digitální propasti s námi budou stále s tím, jak se proměňují technologie i schopnost člověka s nimi pracovat v průběhu života,“ uvedl právník a výkonný ředitel IuRe Jan Vobořil.