Jak dobrý nápad je být sám sebou?

S autenticitou si na intelektuály člověk nepřijde. Obrátí oči v sloup a už oznamují, že ten pojem nemá obsah, tuší v něm ideologický nástroj nebo přízemněji omluvu za to, že se člověk chová jako idiot. Mají pravdu, ale není to celý příběh. Autenticita má natolik dlouhý a pohnutý osud, až jednoho zarazí, že ji zástupci společnosti Merriam Webster a nakladatelství Oxford University Press vyhlásili slovem roku 2023. Copak nám již nenabídla vše, co mohla?

Zjevně ne, když ji s takovou intenzitou vyhledáváme ve slovnících. Tím dosvědčila, že se umí proměňovat napříč dobou, a my dnes zažíváme přinejmenším její třetí život. Její kariéra začala v druhé polovině osmnáctého století, tedy v přelomové době, v níž se nově definovaly principy společnosti. Podle některých vyslal autenticitu do oběhu Jean-Jacques Rousseau – člověk, který odevzdal svých pět dětí do sirotčince, napsal knihu o výchově Emil a nařkl svého filozofického kolegu Davida Huma ze stalkingu. Badatel Robert Solomon se proto nerozpakuje tvrdit, že za objev nezaměnitelné duše, již v sobě prý nese každý člověk, vděčíme sociopatovi z Ženevy.

Autenticita se vrátila v šedesátých letech. Jelikož se bojovalo proti autoritám, které v člověku otupují vlastní zápal, proslul třeba slogan „Je zakázáno zakazovat“. O to pozoruhodnější je, že se autenticitě daří natolik dobře dnes, kdy zakazovat rozhodně zakazováno není. Mladí lidé sice znovu projevují starost o svět a redefinují autoritu, nápadné však je, že to jsou oni, kdo jsou nyní nositeli zákazů a autory nových norem. Až se zdá, jako by se pozice dětí a rodičů převrátila. Mladí vychovávají, staří by zákazy spíš zakazovali.

Jedno však sdílí všechna tři období: snahu o novou definici – či její úpravu – člověka i společnosti, nyní zvlášť s ohledem na digitální technologie. Ostatně to je nejspíš důvod, proč se v zesílené podobě vrátila stará dobrá autenticita. Zdá se, že člověk chce tímto slovem vystihnout to, co jej odlišuje od technologií. Ostatně s tím souvisí i záhadné slovo, jež se umístilo na druhém místě v žebříčku top slov: „rizz“ se překládá jako charisma, šarm, kouzlo. Takže převyšujeme počítač tím, jak jsme autentičtí a okouzlující?

Budiž. Ale zajímavější odpovědí na to, jak se mohla autenticita stát slovem roku, je možná to, co bývá nově zmiňováno jako základní člověkova přednost: jeho schopnost selhávat, ale své chyby reflektovat, nikoli hned proto, aby je napravil, ale aby je přetvořil ve svůj styl. Autenticita by byla osobnostním rázem postaveným na něčem, co se původně jeví jako omyl, ale s čím člověk nakonec dokáže uspět, volně podle Nietzschovy teze, že pokrok je zločin, který se uchytl.

Celý text si můžete přečíst ve speciálu Best of Echo 2024. Koupit si jej můžete ZDE.