Trump se ujímá moci. Dopad na Evropu by mohl být zásadní

V polovině ledna se v USA již podruhé ujme moci Donald Trump. Ve své volební kampani ostře vystupoval proti současnému establishmentu. Slibuje změny v migraci, rozvolnění energetických regulací i ochranu pracovních míst pomocí cel a prosazování izolacionistické politiky. V odporu proti trendům globalizace však není jediný. Podle nedávného průzkumu PerlGov univerzity v Brémách byl rok 2024 bezprecedentní, co se týče úspěchu opozičních stran v demokratických volbách. Letos čekají důležité volby i Německo a Polsko, bude trend symbolizovaný Trumpem pokračovat? Opětovný příchod Trumpa do Bílého domu se může zásadně projevit právě v Evropě.

Výzkum PerlGov už dvacet let sleduje volby v demokraciích po celém světě a vychází i z voleb v minulosti. Takovou vlnu střídání u moci však od roku 1905 nezaznamenal. V naprosté většině demokratických států vládnoucí strany výrazně ztratily nebo rovnou přišly o vládu. V deseti největších demokraciích na světě se to dokonce stalo všem, krom USA i ve Velké Británii či Japonsku. Ve Francii pak rychlé volby vedly k patové situaci tří vyrovnaných bloků a v Indii přišel po více jak 10 letech o většinu Narendra Modi a jeho BJP a poprvé musí Indii vládnout v koalici. V Rakousku pak vyhráli poprvé volby pravicoví Svobodní, ale k vládě se kvůli odporu ostatních stran nedostali.

Podle Financial Times řada důvodů, proč dosud vládnoucí strany skončily, může být lokálních, jmenuje však i několik společných pro všechny zmíněné státy. A to dopady inflace, zvyšující se životní náklady a migraci. Upozorňuje, že zvláště v USA a Velké Británii zažívají kvůli migraci největší sociální napětí a nepokoje za několik generací. Podobně se poté, co britští konzervativci utrpěli nejhorší volební výsledek za 200 let vyjádřil i jejich bývalý předseda Ian Duncan Smith.

„Trumpovo vítězství mě nepřekvapilo. Vlády po celém světě končí kvůli stejnému problému – zvyšujícím se životním nákladům,“ uvedl Duncan Smith po volbách. A zdůraznil také, že velkým problémem jak v Británii tak v USA je migrace.

Právě migrace a ekonomika hrají velkou roli v programu Donalda Trumpa. Tom Homan, kterého pověřil ostrahou hranic už krátce po volbách na dotaz jak řešit problém rodin a dětí rozdělených migrací uvedl, že možností je rodinné příslušníky z těchto rodin deportovat z USA a jejich rozdělení tak vyřešit. Homan také pohrozil starostům některých měst soudy, pokud nebudou na deportacích s federální vládou spolupracovat.

V ekonomice chce Trump omezit regulace na ochranu životního prostředí a pod heslem Drill, baby drill! chce výrazně rozšířit těžbu plynu a ropy jako cesty k levnější energii. Evropě, Číně i sousedním státům pak hrozí cly. Jeho prohlášení už dokonce před nástupem do funkce vedly k odstoupení kanadské ministryně financí Chrystii Freelandové, poté, co se neshodla s premiérem Justinem Trudeauem na postupu vůči hrozbě celní války a na novém rozpočtu.

ČTĚTE VÍCE: Konec hezouna Trudeaua se blíží

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová Trumpovi krátce po zvolení prezidentem „vřele gratulovala“. Přesto se následně v prosinci dočkala tvrdé kritiky. „Řekl jsem Evropské unii, že svůj obrovský deficit (obchodní poz. red) vůči Spojeným státům musí vyrovnat rozsáhlým nákupem naší ropy a plynu. Jinak budou CLA!!!,“ uvedl Trump na sociálních sítích. Trump také ostře kritizoval německé automobilky za přílišné prodeje v USA a žádá, aby přesunuly výrobu do USA. Von der Leyenová už dříve řekla, že se Evropa nebrání nákupu amerického plynu. Trump však netlačí jen na Evropskou komisi.

Jeden z jeho největších podporovatelů Elon Musk, před blížícími se německými volbami, které se uskuteční 23. února, otevřeně podpořil AfD a spustil tím tvrdé odsudky ze strany německých politiků. Zdá se však, že má v této snaze pomáhat straně, která se v programu staví na podobných principech jako nová americká administrativa, tedy omezení migrace a regulací, podporu i od Trumpa. Spolupředsedkyně AfD Alice Weidelová se nedávno dočkala pozvání na Trumpovu inauguraci. Musk zároveň povede s Weidelovou rozhovor na své sociální síti X.

V Evropě Trumpovo vítězství oslavoval například maďarský premiér Viktor Orbán, který Trumpa minulý rok třikrát v USA navštívil. Vítězství Trumpa také oslavoval například Geert Wilders, jehož Strana pro svobodu je ve vládní koalici.

Paradoxně ve Francii je Trump vysoce nepopulární a to i mezi voliči Národního sdružení. Zatímco v roce 2016 Marine LePenová Trumpovo vítězství oslavovala a gratulovala mu mezi prvními, v současných volbách jen pogratulovala Američanům. „Američané si svobodně zvolili svého prezidenta. Tato nová politická éra by měla přispět k posílení bilaterálních vztahů a snaze o konstruktivní dialog a spolupráci na mezinárodní scéně.“ Přestože se tyto politické tábory shodnou například v otázce migrace či nárůstu životních nákladů, které Le Penová jmenovala mezi důvody vyslovení nedůvěry vládě Michela Barniera, tak Národní sdružení se může obávat dopadů amerických cel na své voliče.

V Polsku nyní opoziční Právo a spravedlnost Trumpovo vítězství oslavovalo přímo v parlamentu, když poslanci po amerických volbách provolávali na plénu jeho jméno. Řada opozičních politiků, pak po Trumpově zvolení uvedla, že Trumpovo vítězství je ukázka toho, že lidé souhlasí s kritikou PiS, podle níž jsou liberální elity odtržené od problémů obyčejných lidí. Končící prezident Andrzej Duda má s Donaldem Trumpem dlouhodobě dobré vztahy. Krátce po jeho zvolení Trumpa pozval na následující summit iniciativy Trojmoří, který se má konat v dubnu. Zároveň by měl navštívit Washington ještě před inaugurací nového prezidenta. Přestože PiS na Trumpovo vítězství nahlíží pozitivně ve volebních průzkumech do prezidentských voleb, které se uskuteční v květnu, stále vede kandidát liberálů Rafal Trzaskowski. Současnou situaci v Polsku po roce vlády Donalda Tuska analyzoval v Týdeníku Echo Maciej Ruczaj. Upozorňuje, že řada projektů či zákonů PiS zůstala zatím v platnosti a také upozorňuje, že Tuskova vláda je po roce u moci méně populární, než byla v obdobné době vláda PiS.

ČTĚTE VÍCE: Rok bojující demokracie. Co se stalo s Polskem za vlády Donalda Tuska