Krmelec Evropy o sobě řekl, že je krmelec

KOMENTÁŘ

Krmelec Evropy o sobě řekl, že je krmelec
Daniel Kaiser o Lubomíru Zaorálkovi a krmelci Evropy. Foto: Jan Zatorsky
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Zaorálek se rozvášnil, hlásily v různých variantách včera titulky na českém webu. Lídr mimoparlamentní strany Socdem do evropských voleb Lubomír Zaorálek na tiskové konferenci promluvil kriticky o celkové situaci, také o setrvalém odlivu kapitálu z České republiky ven a Fialovu vládu za to, že s tím nic nedělá, označil za „chcípáckou vládu, která nemá koule“, dokonce za „kolaboranta s někým, kdo není reprezentantem veřejných zájmů“. Zaorálek po takové rétorice sáhl ve víru volební kampaně, což napadne každého. A leckoho ještě napadne, že to říká proto, že je celoživotní levičák.

Věci se poněkud zkomplikují, uvědomíme-li si, že podobnou rétoriku – včetně slov o tom, že ekonomicky jsme kolonie – používá nejméně sedm osm roků pravicový ekonom a klasický liberál Karel Kříž. Ten dokonce před několika lety na stránkách Echa zavedl obrat, že jsme „krmelec Evropy“.

 

Ne, není to pravolevá věc, jakou lze v závislosti na osobní politické orientaci buď si vymyslet, nebo ignorovat. Sociální demokrat Zaorálek se odvolává na vládní studii, která tento odliv měla vyčíslit na 456 miliard korun ročně. To jsou odhady, nicméně základ, více než dvě třetiny této sumy, je spočítaný a takříkajíc neprůstřelný. Ze statistik České národní banky víme, že zisk firem vyvážený ze země, z velké části ve formě dividend, dělá už deset let zhruba 300 miliard korun ročně a loni dokonce dělal 380 miliard. Vyvezený kapitál znamená, že a) majitelé neviděli vhodné podmínky, aby dividendy utratili či reinvestovali v republice, a b) republice se nedaří tyto firmy o jejich – z pohledu státu – nadměrné zisky ani částečně odrbat. Přitom bankovní daň se vybírá či nedávno vybírala v různých zemích Evropy, například v Polsku či v Británii. U nás ji Zaorálkova sociální demokracie navrhovala v druhé Babišově vládě, premiér nicméně jejich slib neutralizoval myšlenkou zřídit fond, do něhož budou banky státu dobrovolně přispívat a který samozřejmě zůstal prázdný. Babiš byl a je na bankách závislý, banky refinancují půjčky Agrofertu.

Ale stát je na banky neobyčejně měkký, ať už vládne Babiš, nebo Fiala. Na stanjurovské windfall tax se od bank za loňský rok vybralo 700 milionů korun, což je směšné a ministrovi financí to nemohlo stát za politickou námahu.

Co z těch několika set miliard ročně vyvedených ven jsou legitimní zisk firem a co mohlo vytéct jen skrz optimalizační a daňové triky, díky fintám v účetnictví mezi matkou a českou dcerou? To je velká otázka, na kterou se málokdo snaží poctivě hledat odpověď. Ačkoli sociální demokracie se danému tématu věnuje jen nárazově, ačkoli se tento strukturální problém české ekonomiky datuje od Zemanovy vlády (1998–2002), kdy se bank český stát zbavoval levně a levně prodával i síťovou infrastrukturu, kterou coby monopoly zřejmě neměl prodávat vůbec, a ačkoli Zaorálek byl tehdy významným členem ČSSD – to včera nakousnuté téma jen tak nezmizí.