Sloučíme paralympiádu s olympiádou?

KOMENTÁŘ

Sloučíme paralympiádu s olympiádou?
Třeba takový Francesca Needham, biologický muž, hrající v ženském fotbalovém týmu, pohrozil žalobou poté, co několik fotbalových týmů bojkotovalo zápas, ve kterém měl hrát. Předtím sice jedné hráčce prokopl koleno, píše Tereza Šimůnková. Foto: Rossington Main FC Ladies
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

NCAA (Národní vysokoškolská atletická asociace) organizuje sportovní programy jedenácti stovek amerických univerzit pro půl milionu vysokoškoláků, funguje také jako legislativní a správní orgán. Formuluje pravidla hry pro různé druhy sportů a kritéria způsobilosti pro sportovce. Jejím nejzákladnějším úkolem je zaručit fair play. Teď ji ale kvůli diskriminaci na základě pohlaví zažalovalo šestnáct amerických sportovkyň, protože je organizace v rámci prosazování práv translidí nutí soutěžit s muži.

Tváří žalobkyň je plavkyně Riley Gainesová. Její případ byl relativně hodně medializovaný – a to je dobře, protože dokládá, že debaty o sebeidentifikaci vůbec nejsou salonní, ale že mají zatraceně reálný dopad i na životy lidí, kterým je téma jinak srdečně jedno. Gainesová byla jako studentka Kentucké univerzity špičkovou členkou plaveckého družstva, ze soutěží přinášela medaile. V březnu roku 2022 musela nastoupit na závod proti transgenderové plavkyni Lie Thomasové, která mezi ženami láme rekordy, ale ještě jako William Thomas se umísťovala u dna žebříčků.

 

Madam Thomas byl navíc vpuštěn převléknout se do ženské šatny. Jeho ryze mužská, jakoukoli tranzicí netknutá situace pod kalhotkami se pak nenuceně nějakou dobu bimbala šokovaným ženám na očích, ono napěchovat se do těsného plaveckého úboru trvá. Plavkyně na tento exkurz do genderu v praxi předem nikdo neupozornil, nikdo se jich neptal na konsent, který by bývaly daly s takovou ochotou, že se některé z nich převlékaly všude jinde po budově, jen ne vedle rekordmanky, která si své medaile nezasloužila ničím jiným než mimořádnými sportovními výkony. Gainesová a další chtějí NCAA soudně přinutit k návratu k zásadám fair play a sportovní, fyzické a morální ochraně žen a dívek ve sportu.

Lámat rekordy je ale pořád o moc lepší než lámat čelisti.

Sedmnáctiletá volejbalistka ze Severní Karolíny po střetnutí s biologický mužem omdlela, utrpěla otřes mozku, po roce a půl stále dobře nevidí, má výpadky paměti a je částečně ochrnutá. Jiné středoškolačce z Massachusetts vystřelil biologický muž zblízka hokejkou do obličeje, vyrazil jí zuby a zmasakroval obličej. Juniorská světová medailistka v judu (která kvůli přípravě vstávala deset let předtím v pět ráno) se sportem skončila přes noc poté, co viděla, jak dvoumetrový biologický muž zlomil soupeřce prst a jiné vykloubil rameno jen v rámci tréninku. Házel s ní po matraci jak teriér s krysou. Ale pojmenovat to jako situaci ženám – dívkám – nebezpečnou je transfobní a dotyční se to jako takové nebojí uchopit. Třeba takový Francesca Needham, biologický muž, hrající v ženském fotbalovém týmu, pohrozil žalobou poté, co několik fotbalových týmů bojkotovalo zápas, ve kterém měl hrát. Předtím sice jedné hráčce prokopl koleno, ale to ke sportu přece tak nějak patří; holka možná stejně málo trénovala.

Ženy a dívky v reakci opouštějí sportovní týmy. Tímhle tempem budou sportovní kategorie dvě: muži a bývalí muži. Co takhle rovnou sloučit olympiádu s paralympiádou? Situace je předkládána jako nový normál a je prý na sportovkyních, aby v sobě odkryly pramen skutečné podpory a inkluzivity a přestaly fňukat. Jistá Fatima Goss Gaves, CEO organizace s názvem „National Womens Law Center“ s předpokládaným profilem (gender pay gap, rasismus, potraty), se nezdráhala to pojmenovat veřejně: ženy se prý s biologickými muži musí naučit prohrávat s grácií. Ve videu, ve kterém tento citlivý a ženy podporující výrok padne, jí hraje jemný úsměv na rtech. Jistě. Jen bigotní transfobky odmítnou nechat si přerazit nos od muže.

V lednu vyšla k tématu třicetistránková zpráva britské organizace Fair Play For Women; zahrnuje konkrétní svědectví sportovkyň z pětadvaceti různých disciplín. Kromě škaredé přehlídky různých typů zranění, nahrazování skutečných hráček biologickými muži a nuceného sdílení šaten a sprch akcentuje snahu sportovních organizací zavřít hráčkám ústa výhrůžkami, že stížnosti budou vyhodnoceny jako „zločiny z nenávisti“. Kdyby byl soudobý feminismus co k čemu, tohle by bylo jeho téma.

×

Podobné články