Dekadentní Paříž netrefila se svými úchylnostmi načasování

Letní měsíce v moderním věku bývají obvykle nejklidnějším obdobím v roce, pokud není nějaká světová válka. Většina společenských vrstev se oddává slunečnému počasí, užívá dovolené nebo se veze na dovolené jiných. Klid zbraní aplikují i politici napříč nepřátelskými tábory, je tzv. okurková sezona, kterou ve veřejném prostoru vyplňoval zájem o okultní vědy, kruhy v obilí, UFO, existenci mimozemských civilizací, tomu všemu zdatně konkurovaly hospodské rvačky, domácí zabijačky a jiné mezilidské peripetie, na které jindy nezbývá tolik prostoru.

Letos k zábavě a potěše z her pro lid měla přispět i olympiáda v Paříži. Patří k pilířům moderního věku, má symbolizovat právě klid zbraní, sportovní soutěžení v duchu fair play, vyjadřovat nejcennější humanitní hodnoty. Právě pro ně se po obnovení antického vzoru stala kořistí různých ideologických a politických proudů. Poprvé, nejviditelněji už v roce 1936, když letní olympiádu organizovalo nacistické Německo v Berlíně.

O pár desetiletí později zápas o hodnoty vtělené do olympiády sváděl západní a východní blok; projevil se vzájemným bojkotem v 80. letech, kdy nejprve sportovci USA odmítli jet na hry v Moskvě v roce 1980 a o čtyři roky později jim bojkot vrátil celý východní blok (s výjimkou Ceausescova Rumunska) vedený Sovětským svazem, který bojkotoval hry v Los Angeles v roce 1984. Pak měly olympijské hry trochu mocenského klidu, chtěla se světu předvést Čína, ale i putinovské Rusko, avšak sportovní soutěže a samo uspořádání her se obešly bez větších problémů, kauzy byly v mezích konfliktů a zájmů mezinárodní politiky.

Konání sportovních her nejvyšších parametrů v Paříži, metropoli kosmopolitní a sekulární země, která svou velkou revolucí z konce 18. století přinesla občanské svobody a institucionalizovala svobodu myšlení jako jedno ze základních práv lidského individua (i když za drastických obětí jiných lidí), nezavdávalo ke kontroverzím. Vzdor až na samý konec, extravagance, úchylnost, surrealismus, Montmartre, Moulin Rouge jsou důležitým francouzským kulturním vzorcem, který v současných reáliích není inspirací ani osvobozením, ale projevem nepochopení ohrožení, které přichází z úplně jiného civilizačního kontextu. To, co v časech velké revoluce bylo rdousící, se nyní může stát východiskem.

Procházíme dobou kulturních válek. Co dřív bylo projevem svobody, je projevem slabosti. Francouzi byli vždy osobití, extravagantní, lehce úchylní a zvrhlí. Tak se také ukázali při zahajovacím ceremoniálu, který ve svých reakcích odhalil nesouhlas západní společnosti, již čeká nový existenční zápas. Pak přišel skandál v ženském boxerském ringu, který sice naplňuje francouzskou všehomíru, ale narazil na odpor lidské přirozenosti. V českém kontextu se přidávají i nenaplněná očekávání našich olympioniků, ty ale přirozeně patří ke všem sportovním soutěžím.

Po olympiádě a létě však přijde realita.