Německo zakáže jezdit vpravo

ÚHEL POHLEDU

Německo zakáže jezdit vpravo
Předsedkyně AfD Alice Weidelová na setkání s příznivci Foto: AfD
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Z obav před ziskem AfD Německo preventivně zakáže jezdit vpravo. Podle našich zaručeně pravých informací se nejméně do voleb zakazuje také psát pravou rukou, sběr praváků v lese, pravý úhel a pravoslaví. Pravice měla být triumfálně potřena také zákazem používání pravé ruky při jídle, konkrétně při manuální manipulaci soustem do ústní dutiny. Tomu zabránili noví Němci s asijským migračním pozadím, které levačce tradičně předepisuje obsluhu zcela jiného úseku lidské anatomie. Po kritice tak budou strávníci povinni nějak se najíst levou rukou jen v zařízeních veřejného stravování, na zastávkách hromadné dopravy a do sto padesáti metrů od školních zařízení a dětských hřišť. Zavedeny budou povinné kvóty pro leváky, dosud podprezentované na všech úrovních.

 

Do spolkových voleb zbývají dva týdny a z mediálních obrazů se zdá, že se je Němci jako jeden muž –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a samozřejmě jako jedna žena, a v rámci zákona o sebeidentifikaci možná dokonce jako jeden muž i jedna žena najednou, případně ve střídavých, ale spravedlivých intervalech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ rozhodli naplnit demonstracemi proti pravici a za co nejpestřejší a nejotevřenější Německo. Nám zpoza hranic může přijít zvláštní, že tenhle typ reakce přichází po další imigrační vraždě, ale to už je takový německý kolorit. Němcům zase přijdou bizarní některé naše reakce, způsobené zase našimi vlastními traumaty a zraněními. S těmi demonstracemi jsou dvě potíže. Jedna souvisí s obsahem, druhá s exekucí. První potíž je, že v Německu se už dlouho neprotestuje proti pravici extrémní, ale prostě proti pravici. Proti pravici en sich, proti pravici bez přívlastku. Z pravice extrémního, zločinného, odsouzeníhodného, nacionálněsocialistického typu se stala… prostě pravice. Totožný proces na levici neproběhl.

Že „levice je dobrá“ a „pravice je špatná“ („multikulturalismus je pozitivní a jeho negativa připomíná jen živoucí reinkarnace Hitlera“, ale i „muži utlačují ženy“ a „kravské prdy oteplují planetu“), to je mj. výsledek úspěšného pochodu novinářskými institucemi. Aktuálního vrcholu – nebo dna – v tomto směru dosáhl moderátor jedné talkshow k tématu skupinových znásilnění. Německo nyní eviduje dvě denně, polovinu z nich páchají cizinci. „Ale my nevíme, co to je za cizince,“ dopustil se moderátor myšlenky. „Můžou to být uprchlíci. Ale také to klidně můžou být australští studenti na výměnném pobytu!“ Jen dodejme, že technický termín „skupinové znásilnění“ němčina ještě před deseti lety neznala, ale zase je hezké, že jazyk neustrnul a reaguje na to, co už tak život ve vší té pestrosti a otevřenosti přináší. Technická univerzita Dortmund zpracovala loni studii „Novinařina a demokracie“, ze které mj. vyplývá, že volební preference německých novinářů absolutně neodpovídají většině – jinými slovy, že redakce vnímají realitu extrémně odlišně než lidé, kterým mají za úkol o realitě referovat. Dvě třetiny preferují strany nalevo od politického středu (který je už tak extrémně vychýlený doleva – včerejší liberál je dnešní konzervativec). V oboru se tedy ujme jen jedinec se „správnými názory“. Jednačtyřicet procent německých novinářů preferuje Zelené, očekávaný vítěz voleb CDU ale získala jen osm procent, ze sympatií k AfD se nevyznal – nebo nepřiznal – nikdo.

Druhá potíž se živelnými demoškami německého lidu je, že jsou živelné je zdánlivě. Jejich svolavatelé roky profitují z veřejných prostředků, plynoucích od spolkové vlády, která tak pomáhá financovat protesty proti opozici, a dochází tak k jejich profesionalizaci. Jako třeba spolek „Omas Gegen Rechts“, Babči proti pravici, jedna z organizací, která spolehlivě nastoupí s transparenty proti rasismu a zpěvem písní, kdykoli Německem otřese další z krvavých „ojedinělých případů“. Babči čerpají veřejné fondy navzdory věku čile, platilo je jak spolkové ministerstvo pro rodinné záležitosti, tak přímo kancelář Olafa Scholze.

 

×

Podobné články