SpaceX a povstání gangů. Kontrasty moderního věku

KOMENTÁŘ

SpaceX a povstání gangů. Kontrasty moderního věku
Toto je také tvář jednadvacátého století. Přes veškeré pokroky vědy a techniky zůstávají sociální problémy stále stejně obtížné, a jeden z těch nejobtížnějších je vybudovat funkční a zodpovědnou vládu v zemi, která nikdy nic takového nepoznala, píše Ondřej Šmigol. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Společnost SpaceX naplánovala na 14. března další experimentální start nové rakety Starship. Poučeni z předchozích nezdarů… nesestrojili elektrickou kytaru, ale opravili všechny známé chyby a tentokrát doufají, že se do toho vesmíru opravdu dostanou. Sice jen na chvíli, protože cílem testu není dostat raketu na trvalou oběžnou dráhu, ale pokud možno v jednom kuse. Společnost SpaceX má vůbec smělé plány, letos by chtěla se Starshipem startovat devětkrát, a raketová továrna na texaském pobřeží se adekvátně činí.

Základna Starbase je plná rozpracovaných raketových stupňů, které mají k těmto pokusům sloužit. Inu, jednadvacáté století.
Podíváme-li se na mapu Karibiku, uvidíme, že plánovaná dráha, po které má pokusná raketa vzlétat do vesmíru, vede jen kousek od ostrova Hispaniola, na jehož západní straně leží Haiti. Každý region má svůj špatný kout, ale slovo „špatný“ by v případě Haiti bylo příliš jemné.

 

Haiti je politická katastrofa, oscilující mezi vládou tvrdé ruky a chaosem, kdy se o vládu tvrdé ruky pokouší příliš mnoho jedinců naráz. Momentálně se nachází v té druhé fázi. Ozbrojené gangy fakticky ovládly hlavní město, vypustily svoje kamarády z vězení a snaží se svrhnout nezvoleného premiéra Ariela Henryho, který ani není v zemi; v kritickém okamžiku se totiž nacházel na návštěvě v Keni a při pokusu o návrat domů uvázl na Američany spravovaném ostrově Portoriko. Kam se odtamtud vrtne, není jasné, protože o něj žádná sousední země příliš nestojí.

Toto je také tvář jednadvacátého století. Přes veškeré pokroky vědy a techniky zůstávají sociální problémy stále stejně obtížné a jeden z těch nejobtížnějších je vybudovat funkční a zodpovědnou vládu v zemi, která nikdy nic takového nepoznala. Některým zemím rozvojového světa se to pozvolna daří – příkladem může být Bangladéš, který se rychle industrializuje a kde poslední dobou narostl věk průměrného dožití na 74 let, což je srovnatelné s pobaltskými státy EU. Nebo východoafrická Keňa, kam haitský premiér nezamířil na safari, ale se žádostí o poskytnutí bezpečnostních sil proti gangsterům.

Pak jsou tu ovšem případy jako Afghánistán či Haiti, kde zatím selhalo všechno, od hrubé vojenské síly až po mise OSN. Právě několikaletá mise OSN na Haiti (2004 až 2017) po sobě zanechala vzpomínku na epidemii cholery, která se rozšířila právě z tábora provozovaného OSN, a také podezření ze sexuálního zneužívání mladých Haiťanek; největšími pachateli byli podle všeho Šrílančané, navyklí ze své domoviny na drsné poměry šrílanské občanské války. Reálně vzato si ani moderní civilizace neví se selhavšími státy rady a popravdě na jejich nucenou správu nemá ani energii, ani nervy.

Je to ovšem i selhání oborů, které si nadneseně říkají sociální vědy a které se nechaly infikovat radikální ideologií do té míry, že odmítají rozeznat den od noci a ženu od muže. Jestliže akademici z příslušných kateder dokážou upřímně fandit Hamásu, těžko od nich čekat, že by se snažili o nestranné zkoumání problémů v zemích jako Haiti, a hledání receptů, jak tamní situaci aspoň trochu vylepšit. A jestliže ve vědění je síla, nevědění naopak znamená slabost.

Karel Čapek svého času napsal, že lidé by měli odkládat stanoviska v předsíni, podobně jako klobouky a hole. Bohužel to přesně není v našich silách. Důsledkem je skutečnost, že o „postkoloniální narativy“ v novinách není nouze, ale nikdo neumí přijít s něčím skutečně efektivním, co by těm lidem opravdu pomohlo. Trochu to připomíná lékaře 18. století, kteří si rádi nechávali říkat „doktore“, ale pořád ještě léčili angínu pouštěním žilou a zabíjeli podobnými postupy své pacienty. Problém byl hlavně v tom, že o podstatě nemocí nevěděli zhola nic, ale mysleli si, že vědí. Na skvělé teorii doktora Galéna o tělesných šťávách přece nemůže být nic špatného, že.

Přesně s tímhle přístupem byste raketu nikdy nepostavili. Přesně s tímhle přístupem nikdo nikdy nepomůže pekelným dírám světa, jako je Haiti.

×

Podobné články