Neprojídáme budoucnost, tvrdí Fiala. Co si tedy myslet o rozpočtu na příští rok

V rozjitřené době po odvolání pirátského ministra Ivana Bartoše a zřejmě brzkém odchodu Pirátů z koalice, schválila vláda státní rozpočet na příští rok. A do toho novelizovala ten letošní a zvedla schodek o třicet miliard. Ve změti událostí posledních dní by to nemělo zapadnout. Premiér Petr Fiala (ODS) schválení rozpočtu doprovodil slovy, že „přes všechny potíže máme rozpočet, který zaručuje rozvoj, neprojídá naši budoucnost, je odpovědný a garantuje, že i v budoucnu budeme mít prosperitu a budeme úspěšným státem.“ Jak to tedy je?

Původně, než se přidalo 11 miliard korun kvůli povodním, se uvažovalo v příštím rozpočtu o schodku 230 miliard. Teď by tedy měl být 241 miliard. A premiér i teď tvrdí, že vláda úspěšně snižuje schodek. To snižuje. Vzhledem k tomu, že letošní schodek se dostane kvůli plánovanému navýšení o 30 miliard (taktéž kvůli povodním) na 282 miliard, tak ano, nominálně bude o 41 miliard nižší.

Jenomže vláda nám do toho ještě říká, že úspěšně konsoliduje veřejné finance. Pokračuje totiž trend započatý v covidové éře, kdy jsme si zvykli žít na dluh, mít stamiliardové deficity a mluvit o konsolidaci. Mít v době, kdy není krize a stát nemá mimořádné výdaje, schodek přes 200 miliard není „normální“. Ministerstvo financí navíc nedávno přišlo s výhledem, kde počítá dokonce i v roce 2026 se schodkem 225 miliard. „Pamatuji si na střednědobý výhled tehdejší ministryně financí Aleny Schillerové, tuším na rok 2024 nebo 2025 se tehdy předpokládal schodek 240 miliard. Tehdy jsme všichni analytici zírali s tím, že to nemůže myslet vážně, že v tu dobu už přece žádný covid nebude,“ komentoval čísla například analytik Cyrrus Vít Hradil.

Co je ale horší, je vývoj strukturálního salda, tedy schodku. To je zjednodušeně ukazuje, jak moc se vyrovnává nebo nevyrovnává příjmová a výdajová strana rozpočtu bez ohledu na to, jak se ekonomice daří, jestli je postižena krizí, mimořádnými výdaji a tak dále.

„V příštím roce se v podstatě vůbec žádná konsolidace nekoná. Pozná se to podle strukturálního salda. To, jak se saldo snižuje, nebo populistickými kroky zvyšuje, se nazývá fiskálním úsilím vlády. Na příští rok žádné úsilí vyvinuto není, saldo zůstává stejné jako letos, takže vláda na to rezignovala. To je nesmírně smutné, když to porovnám s výroky premiéra, který říkal: budeme konsolidovat tempem jedno procento HDP ročně. A my jsme mu tleskali,“ upozornil exministr financí Miroslav Kalousek.

Tento slib opravdu padl. Jenže potom ho premiér i ministr financí popřeli s tím, že mluvili jen o výdajích. „My jsme mluvili o výdajích, řekli jsme, že budeme snižovat výdaje například o jedno procento HDP,“ uvedl Stanjura. Je přitom dohledatelné, že to Fiala slíbil, a nyní tedy nemluví pravdu. „Letos to dopadlo tak, že o pár desetinek se saldo sníží, ale není to ani o půl procenta. A příští rok tedy nic. Problém se zakonzervoval a navíc nikdo neřekl, jak se bude dál pokračovat. Co se v roce 2025 musí udělat, aby se ten strukturální deficit snížil,“ doplnil Kalousek.

O tom, že se žádné dramatické změny na úrovni strukturálního salda nekonají, mluví i Národní rozpočtová rada (NRR). „I přes konsolidační úsilí lze konstatovat, že oproti úsporám ve veřejných výdajích a nárůstu některých příjmů dochází průběžně ze strany vlády ke zvyšování výdajů jiných a v řadě případů také k jejich indexaci, stejně jako tomu bylo v minulých letech. Lze tedy říct, že tato zmíněná neblahá indexace stále pokračuje, a působí proti řiditelnosti veřejných financí v budoucnu,“ uvádí rada.

„Pokud na vrcholu covidové fiskální expanze strukturální deficit veřejných rozpočtů přesahoval tři procenta HDP, pak na konci letošního roku se bude i nadále pohybovat nad 2 procenty HDP. To je dle NRR hodnota stále neumožňující označit veřejné rozpočty za střednědobě i dlouhodobě zcela stabilní a zdravé,“ uvedl předseda NRR Mojmír Hampl.

Čemu se nelze vyhnout

Co je také dost špatné, protože vláda tím silně ztrácí manévrovací prostor, je, že přes 93 procent všech výdajů rozpočtu jde na mandatorní a kvazimandatorní výdaje, tedy povinné výdaje, kterým není možné se vyhnout. Toto číslo se oproti minulým rozpočtům nijak zásadně nemění, je ale vysoké. V absolutním vyjádření půjde o víc než 1,4 bilionu korun, což znamená meziroční nárůst skoro o 37 miliard. Nejvíc z mandatorních výdajů jde na důchody, v příštím roce se jich vyplatí za víc než 717 miliard. U důchodů je nutné poznamenat, že výdaje na ně se následně z velké části pokryjí z příjmů z pojistného. Jak lze najít v přehledech ministerstva financí, poslední roky ale končí hospodaření systému důchodového pojištění v minusu. Loni chybělo skoro 73 miliard, předloni 21,5 miliardy. Naposledy hospodaření skončilo v plusu 16 miliard v roce 2019. Velkou položkou mandatorních výdajů jsou také platby za státní pojištěnce a dávky sociální podpory. Mezi povinné výdaje patří třeba také státní příspěvky na penzijní připojištění nebo na stavební spoření, na které jde deset miliard.

Na prvním místě ze všech povinných výdajů jsou ale platby na obsluhu státního dluhu. Na trzích si teď půjčujeme za úrok zhruba 4 procenta a právě jen na úrocích necháme příští rok 100 miliard. Ale zpět k veřejnému neboli vládnímu dluhu (státní dluh je jeho podmnožinou a vzniká hlavně vytvářením deficitů). Příští rok veřejný dluh poroste na 3,6 bilionu korun, v přesnějším relativním vyjádření vůči HDP je to 42,9 procenta. Loni to bylo 42,3, podíl tedy narostl. Veřejný dluh roste kvůli tomu, že si musíme půjčovat na to, abychom vůbec pokryli všechny výdaje nutné k tomu, aby stát mohl fungovat. A aby mohl zaplatit i ty staré dluhy, které se stále nabalují. Letos si takto musíme půjčit přes 476 miliard, příští rok to bude už 495 miliard korun.

Co je ještě zajímavé, a co stále nebylo řečeno, je, jak ministr Stanjura vyřeší další mandatorní výdaj, kterým jsou dotace na podporované zdroje. Kde chybí podle ministerstva průmyslu přes 22 miliard, protože v rozpočtu je nyní zapsáno jen 8 a půl miliardy. Jde o peníze, které jdou provozovatelům solárních a jiných dotovaných elektráren, k čemuž se stát zavázal (k dvacetileté podpoře) v době nepopulárního tzv. solárního boomu. Stanjura tvrdí, že do rozpočtu peníze nedal, protože to není potřeba. Slíbenou podporu prý proškrtá a objem dotací sníží. Dosud neřekl, jak to udělá, a proč to rozpočtu napsal zcela jinou částku bez toho, aby měl konkrétní řešení, jak výdaj sníží.

Návrh státního rozpočtu musí vláda do konce září odeslat do Sněmovny, poslanci by se jím měli začít zabývat v říjnu. Závěrečné hlasování o podobě státního rozpočtu bývá zpravidla v plánu v prosinci, poté musí zákon ještě podepsat prezident.