Volební sny

FEJETON

Volební sny
Já jsem si třeba nikdy nemyslel, že by se mi mohlo zdát o Jaroslavu Baštovi, píše Jan Burian. Foto: SPD
1
Komentáře

Jan Burian

Člověk se snaží normálně žít a pracovat, ale stejně těm volbám neunikne. Obličeje z billboardů, které míjí cestou autem, mu pomalu vnikají do snů. Já jsem si třeba nikdy nemyslel, že by se mi mohlo zdát o Jaroslavu Baštovi. Jenže to jeho předvolební heslo, že nepřipustí válku, jako by vrhalo nové světlo na problematiku úlohy osobnosti v dějinách...

Probudil jsem se vystresovaný a zpocený.

Přestože jsem se snažil na druhé kolo voleb nemyslet, ocitl jsem se nakonec v kině Oko spolu s asi tak dvěma stovkami lidí a zíral na filmové dokumenty z dílny Remunda–Klusák o první přímé volbě prezidenta a o Andreji Babišovi.

Při scéně z ostravského mítinku Karla Schwarzenberga mi došlo, proč tenkrát prohrál. Byla to spíš oslava vítězství, které musí nastat, než předvolební mítink. V křesle seděl muž s napůl zavřenýma očima a vedle něho provařená tvář moderátora s fialovým pankáčským čírem na hlavě, který vypadal jako nějaká rozjařená slepice.

Provolávala se sláva jejich kandidátovi, a když měla začít diskuse, zničehonic se objevil člověk z jiného světa. Prohlásil, že je horník a že tomuto kandidátovi nevěří, že se diví, že do Ostravy vůbec přijel, když je ministrem vlády, která horníkům tolik ublížila. Muž mluvil, přítomní znervózněli a začali na něj křičet, ať konečně položí otázku.

Totéž opakoval i kandidát na prezidenta. Nevstal, nepřišel k tomu nešťastníkovi blíž a neřekl mu, že když ho zvolí, bude se mu snažit pomoci. Zůstal sedět a muž byl zvolna vypoklonkován ze sálu.

Andrej Babiš, hrdina dokumentu Matrix AB, možná neví, kdo napsal Švejka, ale umění, jak si získat podporu u sociálně slabších občanů, ovládá dokonale. Dokáže zapůsobit tak, že na nic jiného než na dobro svých voličů nemyslí. Ve filmu je scéna, kde mu jakási dáma kdesi na ulici sdělí, že má rakovinu. Politik okamžitě zvážní a nabídne, že jí pomůže, že někam zavolá. Žena to sice odmítne, ale on získává další hlasy.

Největší podnik, který vlastní Andrej Babiš, jenž by rád řídil celý tento stát jako svou firmu, je továrna na sliby a lži. Ta mu přináší velké zisky - a možná že ho výrobky z ní dovedou až na Pražský hrad.

To jsem si říkal den poté cestou na koncert do Vodňan, kde prý v Babišově podniku dokážou zplynovat devět tisíc kuřat za hodinu, a pan majitel tam dostal největší procento hlasů v celé republice.

„To jsme tedy zvědaví, o čem jim tam budeš zpívat,“ potměšile se usmívali mí známí.

Sál kavárny ve Vodňanech se příjemně naplnil, i když zřejmě přišli jen ti, kdo nevolili s většinou, a někteří možná ani nejedí kuřata. Kdo ví. Neptal jsem se. Zpíval jsem o lásce, o stáří, o posmrtném životě i o tom, že je národ rozdělen, a přidal i báseň proti přímé demokracii:

Víc hlav víc neví
Tak se to jeví
Neboť jak známo
Největšímu počtu hlav
Se říká bezhlavý dav

Neví víc víc hlav
Neboť dav není zdráv
Každý člověk právě v davu
Často ztratí hlavu...

Vrátil jsem se domů unavený a brzy usnul. Bašta už se ve snu neobjevil, ale zdálo se mi, že mluvím s Babišem a navrhuji mu vhodná volební hesla... Třeba „Nebát se a nekrást“ a podobně. Jemu se ale nakonec nejvíc líbilo:
„Všechna kuřata jsou zmrzlá, ale některá jsou si zmrzlejší.“
Prý to použije hned v příštích volbách...