„Program SPD do evropských voleb jsem schopný celý podepsat,“ říká Petr Mach, volební lídr koalice SPD a Trikolory. Mezi základními body programu, které Mach s ...
Jomkipurská válka z roku 1973 je považována za nejhorší zpravodajské selhání izraelských tajných služeb. Tehdy koalice arabských států v čele s Egyptem a Sýrií napadla neočekávaně stát Izrael. Včera, téměř na den přesně 50 let po začátku této války, začala další. A znovu bezprecedentním izraelským selháním. Palestinští teroristé z hnutí Hamás zaútočili na izraelská města a vesnice a začali masakrovat civilisty. Tomu předcházela salva snad až 5000 tisíc raket. Raněných jsou stovky, mrtvých minimálně 300. Desítky lidí byly odvlečeny do Pásma Gazy jako rukojmí. Teroristé na sítě vysílali záběry orgií vraždění a mučení. Již nyní víme, že se jedná o nejhorší civilní ztrátu Izraele během jediného dne.
Útok proběhl bez jakéhokoli varování. Poslední dny nic nenasvědčovalo stoupajícímu napětí v oblasti. Hlavně ale nic nezachytily tajné služby či armáda. Přitom útok takové komplexnosti a rozsahu lze zatajit jen velmi těžce. Armáda navíc byla zjevně nepřipravená. Teroristé obsadili některé izraelské vojenské posty. Města a vesnice poblíž Gazy byla nechráněná. Útok zatřásl sebevědomím Izraele.
To v posledních letech bylo veliké. Systém Iron Dome eliminoval do velké míry hrozby raket vystřelovaných z Gazy. Izrael věřil, že technologická a zpravodajská převaha zhatí jakýkoliv teroristický útok. Židovský stát se tak mohl věnovat tomu, čemu se věnuje každý úspěšný, bezpečný a mírumilovný stát, totiž svým vnitřním problémům, politické krizi. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu čelí podezření z korupce. Země zažila pět parlamentních voleb během čtyř let. Židovským státem zmítaly protesty opozice proti kontroverzní justiční reformě. Otázka je, jak se tyto vnitřní spory podepsaly na obranyschopnosti země, jestli zatímco Izraelci řešili své bolístky, jim za hranicemi nevyrostla rakovina.
Každopádně tyto spory ustaly. Země se sjednotila za vládou. Izraelci požadují tvrdou odplatu. A nejspíše se jí dočkají. Netanjahu mluví o válce, ne o operaci. To naznačuje, že akce bude mnohem rozsáhlejší a drsnější, než byly předešlé protiteroristické akce. Hamásu již nemůže být dovoleno existovat.
Předseda vlády Ariel Šaron v roce 2005 rozhodl o stažení z Gazy. Dlouho se to jevilo jako správné rozhodnutí. Okupace byla složitá, poškozovala Izrael v zahraničí, byl to věčný bolehlav. Lepší nechat Palestince, ať si tam dělají, co chtějí, pokud nebudou útočit na Izrael. Pokud se tak stalo, odvetné útoky problém rychle vyřešily.
Jenže Hamás, který v Gaze vládne, evidentně získal mnohem větší schopnosti škodit, než si kdokoliv mohl myslet. Po této akci je jasné, že Jeruzalém nemůže nechat Hamás na pokoji. Bude následovat válka s cílem Hamás zničit jednou provždy. Nejspíše i pokud to má znamenat opětovnou okupaci Gazy. Odvlečení rukojmí jsou zárukou toho, že boje jen tak neskončí. Izrael si pro ně bude chtít dojít. Události jsou také důkazem, že Hamás je genocidní hnutí, které kdyby mohlo, zabije každé Žida, na kterého natrefí. Vyjednávat s ním nelze.
Hamás svým útokem sledoval zřejmě dva cíle. Prvním bylo získat navrch nad Palestinskou samosprávou, která vládne na Západním břehu. Ta sice není Izraeli nakloněna, ale nevede s ním aktivní válku a Hamás se s ní nesnáší a celkem zdatně se mu daří infiltrovat tamější společnost. Když ukáže, že se Židů nebojí a je ochotný proti nim zakročit, získá si náklonnost ostatních Palestinců.
Druhým cílem je sabotovat mírovou dohodu Izrael – Saúdská Arábie. Poslední měsíce se mluví o tom, že je velmi blízko. Saúdové považují za hlavní nebezpečí v regionu Írán a jsou ochotní spojit se i s židovským státem. Palestinci v arabském světě již nikoho nezajímají. Hamás počítá s tím, že tvrdá izraelská odpověď donutí Saúdy mírové rozhovory pozastavit.
Z tohoto důvodu lze celkem s jistotou předpokládat, že za útokem stojí Írán. Ten je dlouhodobým sponzorem Hamásu. Minimálně jeho bojovníkům poskytl výcvik, pokud akci rovnou nenaplánoval. A zde číhá mnohem větší nebezpečí pro celý Izrael. Írán nepodporuje jen Hamás, ale také Hizballáh v Libanonu a Assadův režim v Sýrii. Izrael zřejmě přesouvá jednotky k hranici s Libanonem, kdyby se ukázalo, že jde o první fázi útoku z několika stran. Válka tak může být mnohem větší. Nezapomínejme, že Írán je spojencem Ruska, kterému dodává na Ukrajinu drony. Ty používali i palestinští teroristé. Pokud dojde k širší válce, může to mít dopad i na ruské tažení na Ukrajině.
Po jomkipurské válce následovalo vyšetřování, jako mohlo dojít k takovému selhání. Dá se očekávat, že k němu dojde, i jakmile skonči obranné operace. Netanjahua to může stát politický krk. Přes všechny protesty, justiční reforma nikdy nebyla jeho projekt, ale projekt koaličních partnerů. Netanjahu si zakládal na tom, že je nejlepším garantem bezpečnosti Izraele. Izraelské síly pod jeho velením soustavně ničily íránské pozice v Sýrii a provádějí tajné operace v samotném Íránu. Nyní je tato pověst v troskách. Dopustil jedno z největších bezpečnostních selhání. Premiérka Golda Meirová po jomkipurské válce odstoupila. Je pravděpodobné, že Netanjahuovi nezbyde nic jiného.
Je zajímavé, že západní státy vyjadřovaly podporu Izraeli. Často se opakovala věta, že Izrael má právo na sebeobranu. Svět si během poslední let zvykl na sílu. Znovu se ukazuje, že hlavní je schopnost bránit svá území. Izrael tak tentokrát bude mít možná větší manévrovací prostor, než se začnou ozývat výzvy ke zdrženlivosti ze strany apologetů palestinského terorismu.
Jedna z amerických uživatelek Twitteru (X) napsala, že mluvila se svými izraelskými přáteli. Jeden jí prý řekl: „My nejsme Ježíš. Nenastavujeme druhou tvář.“
00:01
