Vy si nechcete povídat s AI?

KOMENTÁŘ

Vy si nechcete povídat s AI?
Chvíli jsem si s tou věcí hrál, chtěl jsem po ní třeba, aby mi o sobě řekla něco, co nikomu nesmí říct, pak jsem ji zkoušel z teologie, píše Jiří Peňás. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Potřebu či chuť promluvit si s takzvanou umělou inteligencí prostřednictvím zařízení ChatGPT pocítilo a uskutečnilo teprve patnáct procent občanů České republiky. To je výsledek šetření agentury Ipsos a Univerzity Karlovy. Podle výzkumníků to není mnoho a naznačuje to, že obyvatelstvo ČR je k možnostem AI zatím skeptické, ba že se této technologie i trochu bojí. Více než polovina obyvatel ČR by byla dokonce pro to, aby se její vývoj zastavil. To podle výzkumníků svědčí o tom, že si doposud lidé neuvědomují, jak výrazné změny AI přinese a co všechno bude jinak. A to nejspíš brzy.

Patřím k těm patnácti procentům, ale opravdu si nemyslím, že bych byl po té zkušenosti o moc chytřejší. Chvíli jsem si s tou věcí hrál, chtěl jsem po ní třeba, aby mi o sobě řekla něco, co nikomu nesmí říct, pak jsem ji zkoušel z teologie, jestli si myslí, že jednou bude Bohem, a nakonec jsem ji nutil, aby mi popsala svůj první erotický zážitek, jenže ona chtěla vždycky upřesnit, co tím myslím. Pak mě to přestalo bavit. Rozhodně nemohu říct, že by mě to nějak obohatilo nebo pobavilo, ale fakt je, že na druhé straně zřejmě nikdo nebyl, a přesto mi „odpovídal“, byl zvláštní, asi jako když mluvíte s inteligentním papouškem nebo tak něco. V podstatě neškodná zábava, tak na půl hodiny. Nepochybuju však o tom, že o tohle v té věci vůbec nejde.

 

Je poněkud zvláštní provádět průzkum ve věci, o níž lze předpokládat, že jen výjimečně má někdo představu, o co jde, k čemu to je a kam to může jít. Možná však, že právě tohle, tedy tu nejistotu, si lidé uvědomují a odtud jejich skepse pramení. Normální člověk nemá potřebu bezpodmínečně všemu rozumět, natož nahlédnout do tajemství, jejichž hlubinám rozumí jen nejlepší mozky světa. Přitom právě někteří nositelé těch brilantních mozků sami doporučují, aby se Pandořina skříňka tak rychle neotvírala, přičemž o nich nelze rozhodně říct, že jde jen o nějaké staromilce a technofoby. Známou stop petici odborníků, z nichž nejčastěji byl uváděn Elon Musk, podepsal třeba i Juval Noach Harari, autor slavných knih o budoucnosti lidstva: v knize Homo Deus (2016) je ještě spíše optimistický, ale píše, že největší hrozba pro lidstvo nebude oteplování či populační exploze, ale nezvládnutá koexistence s umělou inteligencí, která převezme moc nad sebou samotnou. A pak už to nebude na nás, kdo bude určovat, co budou dělat. Říká se tomu singularita.

Něco podobného je v nedávno vydané knize oxfordského filozofa Tobyho Orda Nad propastí (Existenční riziko a budoucnost lidstva), kde je AI věnována podstatná kapitola, ale dočtete se tam hlavně, že se toho moc neví. Někdo si myslí, že to riskantní je, někdo, že zas tak moc ne, ale i kdyby většina vědců byla přesvědčena, že rizika jsou velká, tak by to příliš neznamenalo, protože té menšině se vyplatí v tom pokračovat, protože sklidí většinu zisku. Z hlediska osobního zájmu by to bylo racionální rozhodnutí, z hlediska celého světa příšerné, ale to už by bylo pozdě. Vývoj půjde se vší pravděpodobností dál a záležet bude hlavně na tom, jestli se naučíme systémy AI ovládat dříve, než ony samy budou schopny vyvinout své vlastní systémy, které nás budou schopny ohrozit. Což tedy nezní moc povzbudivě. Já osobně bych to neriskoval, ale říkejte to nějakému ajťáckému géniovi…

Ten náš český výzkum dále nikterak překvapivě zjistil, že mezi skeptiky převládají lidé spíše středního věku, zatímco starší lidé jsou AI poněkud příznivěji nakloněni, což bude ovšem nejspíš tím, že už jim to je moudře jedno. Anebo jako zkušení lidé vědí, že některé věci zastavit nelze, což neznamená, že by si to třeba nepřáli.

Mladí jsou spíše optimističtí a těší se, jak jim AI bude třeba psát domácí úkoly. Některé vysoké školy mezitím hledají způsoby, jak plagiáty vyrobené AI odhalit a jak jim zamezit, přičemž tohle asi nebude největší nebezpečí. Rychle se očekávají první knihy napsané AI, první filmy natočené AI, první politické programy vytvořené AI… Pak přijdou první lidé vytvoření AI. Takoví pokročilí R.U.R. Po nich pak přijdou mloci.

×

Podobné články