Spravedlnost pro vítkovské žháře

KOMENTÁŘ

Spravedlnost pro vítkovské žháře
Oběť žhářského útoku romská dívka Natálka. Její rodina má po propuštění dvou žhářů strach. Foto: Česká televize
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Dva ze čtyř pachatelů, kteří onu dubnovou noc 2009 hodili Molotovův koktejl na dům, ve kterém spali lidé, byli včera propuštěni z výkonu trestu. Stojí za to připomenout, že útok se odehrál v předvečer narozenin Adolfa Hitlera a že ti lidé, které pak probudily plameny, byli Romové. To druhé se zas tak připomínat nemusí. Nejhůř to odneslo dvouleté dítě, Natálie, kterou oheň popálil na osmdesáti procentech těla. Přes všechnu možnou odbornou péči a zázraky moderní medicíny následky ponese celý život.

 

Zločin ve Vítkově patřil k těm rasovým činům, které neodsoudil jen člověk s mimořádně podlou povahou. Normální člověk musel být otřesen a zhnusen. To zhnusení zajisté trvá, a přesto musí připustit, že i zločinci mají právo na řádné procedury. Mohou si tedy požádat o propuštění podle platných pravidel a podle nich s nimi musí být naloženo. Je to velmi nedokonalé a je z toho patrno, jak je moderní spravedlnost podivně a nepřirozeně nastavená. Případy tohoto typu jsou asymetrické v tom smyslu, že zatímco zločinec je propuštěn, a dokonce by se na něj mělo pohlížet jako na napraveného, oběť ze svého nezaviněného utrpení a bolesti nebude propuštěna nikdy. Má ji zřejmě uklidnit, že i zločinec má svá práva.

Důvody pro předčasné propuštění jsou po formální stránce nejspíš zcela v pořádku. Pachatelé tehdy byli odsouzeni k maximálním možným trestům: dvacet dva, respektive dvacet let. Dva byli mladiství, všichni dosud netrestaní. Ti dva, kteří jsou nyní na svobodě, projevovali od začátku jistou lítost, či aspoň neprojevovali opak. Během výkonu trestu pracovali a posílali jistou částku poškozené rodině: prý dohromady tři tisíce. Součástí trestu bylo odškodnění v hodnotě tří milionů, ale bylo by naivní předpokládat, že je rodina někdy uvidí. Když si v prosinci dva pachatelé podali žádost o předčasné propuštění, lze předpokládat, že příslušní úředníci postupovali podle rutiny a rozhodovali se, jak se to v takových případech dělá. Podle matky popálené Natálie se oni, tedy poškození, o připravovaném propuštění dozvěděli až několik dní před tím, než se otevřela vrata mírovské věznice. Ale prý i tohle je běžný postup. Propuštění není vázáno na souhlas poškozeného, může s ním být konzultováno, ale nemusí. Poškození teď budou žít s vědomím, že ti, kteří se je tehdy snažili usmažit v ohni, si mohou ještě užít docela pěkný kus života.

Kdysi dávno, když společnost nebyla tak vyspělá, by nejspíš k ničemu takovému nedošlo. Žhářství bylo považováno za hrdelní zločin a je pravděpodobné, že by nikdo živý nevyvázl. Kdo použil oheň proti lidem, sám v ohni skončil. Tělesné tresty pak měly člověka nadosmrti poznamenat, aby ho lidé hned poznali a dali si na něj pozor. Jemnějším řešením byly doživotní galeje a trestanecké kolonie daleko od lidí. Kdo zabil, byl pak považován za nehodného dalšího života. Byla to krutá doba, ale možná že představa spravedlnosti byla nastavena víc ve prospěch oběti. V naší době může mít nejedna z nich pocit, že je to obráceně. Až se budou obránci lidských práv dojímat nad právy odsouzených ve věznicích a nad potřebou humanizovat vězeňství, mohl by se jim připomenout Natálčin příběh a osud.

 

×

Podobné články