EK představí dohodu o čistém průmyslu. Čeští europoslanci se obávají odklonu od jádra

Evropská komise ve středu představí nový balíček opatření, který má pomoci evropskému průmyslu zůstat konkurenceschopným a zároveň snižovat emise skleníkových plynů. Jedná se o takzvaný Clean Industrial Deal, který obsahuje řadu kroku na podporu investic do čistých technologií či modernizaci energetické infrastruktury. Klíčovým aspektem je urychlení Green Dealu. Čeští europoslanci o plánu EK hovoří s obavami.

Evropské výrobní odvětví se potýká s nízkou poptávkou, levnějšími čínskými konkurenty a hrozbou nových tarifů na dovoz oceli a hliníku, jež plánuje americký prezident Donald Trump. Agentura Reuters získala draft navrhovaného Clean Industrial Dealu, který chce Evropská komise představit ve středu. Jedná se o kompetenci výkonné místopředsedkyně EK Teresy Riberaové, která má na starosti konkurenceschopnost a eurokomisaře pro průmysl Stéphana Séjourného.

Plán „Clean Industrial Deal“ má v plánu urychlit Green Deal, od loňských eurovoleb se přitom častěji hovoří o jeho zpomalení či zrušení. Evropské podniky nyní čelí až třikrát vyšším cenám energie než v USA a pro zlepšení situace se plánuje program Evropské investiční banky, který do konce března nabídne menším firmám garance na smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Podporu získají také výrobci komponent pro modernizaci energetické sítě.

Nejpalčivější otázka ale zůstává podle Euractivu nezodpovězena, a to jsou finance. „Průmysl EU vyžaduje okamžitý přístup ke kapitálu,“ zdůrazňuje dokument. Vzhledem k tomu, že se blíží zahájení jednání o víceletém rozpočtu EU, plán zdůrazňuje potřebu mnohamiliardové částky jako záruky pro průmysl – konkrétní suma ale zatím není uvedena.

V kroku, který pravděpodobně vyvolá kritiku ze strany Číny a Spojených států, se plán EK rovněž zavazuje „dát přednost“ evropským firmám při veřejných zakázkách bloku ve „strategických sektorech“. Dodává, že taková politika může firmám pomoci „překonat překážky vstupu na trh“ a poskytnout „pobídku pro výrobce, aby zvýšili výrobu“. „Princip evropské preference“ při zadávání zakázek v oblasti obrany loni doporučil bývalý italský premiér Mario Draghi ve své zprávě o konkurenceschopnosti EU. Návrh byl rychle odsouzen americkými obchodními skupinami, které tvrdily, že by „nespravedlivě diskriminoval mimoevropské společnosti“.

Komise také plánuje zmírnit stávající cíle EU při naplňování zásobníků plynu, které EU plánovala prodloužit i po roce 2025 a dále má v úmyslu do července letošního roku zjednodušit pravidla státní podpory a uhlíková cla, pracovat na cílech dynamického skladování plynu a sdělit členským státům, aby „snížily daně z elektřiny na zákonné minimální prahové hodnoty“, vyplývá z návrhu. Evropské energetické společnosti se již několikrát nechaly slyšet, že právě velké daňové zatížení brzdí nové investice.

Cesta k deindustrializaci Evropy, říká Turek

Podle europoslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) vzbuzuje EPP Clean Industrial Deal značné obavy ohledně jeho dopadů na evropský průmysl a ekonomiku. „Podle uniklých informací se plán zaměřuje na urychlení dekarbonizace, rozvoj obnovitelných zdrojů a zvýšení nároků na veřejné rozpočty. Je však otázkou, zda je tento přístup realistický a proveditelný. Evropský průmysl již nyní čelí vysokým nákladům na energie, které jsou několikanásobně vyšší než v USA. Další zvyšování finanční zátěže by mohlo vést k poklesu konkurenceschopnosti a přesunu výroby mimo EU,“ řekl pro Echo24 Zdechovský.

„Navíc, spoléhání se na obnovitelné zdroje bez adekvátní podpory stabilních energetických zdrojů, jako je jaderná energie, může vést k energetické nestabilitě. Německo je příkladem země, která po odklonu od jádra musela zvýšit dovoz energie a dokonce se vrátit k uhlí, což je v přímém rozporu s dekarbonizačními cíli,“ dodal Zdechovský s tím, že dalším problémem je závislost na dovozu technologií a surovin z Číny.

Europoslanec Ondřej Krutílek (ODS) z frakce Evropských konzervativců a reformistů pro Echo24 řekl, že verze, kterou měl možnost vidět, obsahuje řadu kroků, které by průmyslu mohly pomoci, ale také některé, o kterých „minimálně není přesvědčen“. „Je jasné, že Evropská komise neplánuje kormidlem Green Dealu otočit, zavede další cíl snižování CO2 do roku 2040, a bude tlačit na masivní dekarbonizaci a elektrifikaci průmyslu. Pokud se nenajde širší podpora pro realističtější pohled a větší zohlednění ekonomických a sociálních dopadů, musíme s tím pracovat a snažit se našim firmám pomoci, zejména energeticky náročný průmysl je v mimořádně obtížné situaci,“ uvedl Krutílek.

„Ale nemyslím si, že například vytváření evropských šampionů nebo povinné zavedení principu ‚kupujte to evropské‘, evokující Trumpovskou preferenci všeho amerického, je tou správnou cestou. Chybí mi větší důraz na celkovou deregulaci, i když některé dílčí kroky návrh avizuje. Pozitivní je důraz na potenciál vodíku a baterií nebo kapitoly o budování globálních partnerství, dostupnosti kritických surovin a kvalifikovaných pracovníků,“ dodal Krutílek.

Vysoké ceny energií podle Krutílka trápí náš průmysl asi nejvíce a je dobře, že mu Komise bude věnovat velkou pozornost. „Potřebujeme jednoduché povolovací procesy pro nové elektrárny a stabilní sítě. Ale za promarněnou příležitost budu považovat, pokud bude pozornost opět upřena jen na obnovitelné zdroje, a bude ignorováno jádro jako čistý zdroj energie. Pokud jde o financování, zatím není jasné jak, odkud a hlavně kolik chce Komise z rozpočtu EU alokovat, a do jaké míry budou ochotné investovat členské státy a soukromý sektor,“ dodal Krutílek s tím, že jde o další nelegislativní plán a důležité budou konkrétní legislativní návrhy.

Europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě & Přísaha) redakci sdělil, že od Clean Industrial Dealu bohužel očekává další utahování šroubů pro evropský průmysl pod zelenou záminkou. „Jak vyplývá z uniklých dokumentů, Evropská komise pokračuje v nerealistickém tlaku na úplnou dekarbonizaci do roku 2050 s ambiciózním mezicílem 90% snížení emisí již do roku 2040.
To, co Komise označuje jako ‚průmyslovou dekarbonizaci‘, je ve skutečnosti cestou k deindustrializaci Evropy. Plánovaný ‚Accelerator Act‘ a ‚průmyslové dekarbonizační zařízení‘ s miliardovými dotacemi jsou jen dalším příkladem neefektivního přerozdělování peněz daňových poplatníků,“ řekl Turek.

Evropský průmysl podle něj nepotřebuje další regulace a byrokratickou zátěž, ale skutečně konkurenceschopné podmínky v globálním měřítku. „Čínský, americký či indický průmysl takto zatížen není, což nás staví do nevýhodné pozice. Navíc zvyšování nároků na veřejné rozpočty v době ekonomických výzev považuji za nezodpovědné,“ dodal Turek.