Řehka mě lidsky zklamal, říká Černochová

Pět procent HDP na obranu, o čemž mluví zvolený americký prezident Donald Trump, není v našich silách, ke třem procentům ale směřovat můžeme. V rozhovoru pro Echo24 to řekla ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Dále hovořila o tom, jak si představuje vztahy mezi USA a Evropou, respektive Českem a vývoj války na Ukrajině, ale také o modernizaci armády. Reagovala i na kritiku šéfa NKÚ Miloslava Kaly. Náčelník generálního štábu Karel Řehka Černochovou podle jejích slov lidsky zklamal.

Za pár dní se do Bílého domu vrátí Donald Trump. Jaká rozhodnutí očekáváte po jeho nástupu?

Určitě bude chtít plnit od počátku svá silná prohlášení, která měl ještě jako president-elect nebo ještě předtím jako kandidát na prezidenta vůči Ukrajině, respektive ukončení ruské války na Ukrajině. Určitě se bude vyjadřovat k evropské obranné a zahraniční politice. Já s ním souhlasím v tom, že Evropa musí navýšit svou roli vůči vlastní obranyschopnosti. To, že válka probíhá na našem kontinentu, je fakt. I zájem USA na tom, aby Evropa byla kontinentem, kde se neválčí, je velký. Jejich zájem je v tom, aby Rusko nebylo silné. Určitě bude debata ohledně plnění závazků NATO výdajů na obranu. Jsem ráda, že jsem teprve asi jako třetí ministr a poprvé po dvaceti letech zajistila, že ten závazek plníme, jsme zhruba na úrovni 2,09 %. Samozřejmě je otázkou, kolik z toho NATO uzná.

Donald Trump mluvil o zvýšení až na pět procent HDP. Je to reálné?

To by z hlediska našeho rozpočtu podle predikce pro rok 2025 bylo 420 miliard korun. Což je samozřejmě pro české daňové poplatníky obrovská suma a já stojím nohama na zemi a myslím si, že dostat se na pět procent je jako startovat auto z nuly na 500. To se nedá splnit. Ale pokud bychom se chtěli přiblížit k nějakým reálným cílům, tak to jsou podle mě ta tři procenta, o kterých mluvil pan premiér Fiala.

Pan premiér mluvil o tom, že ta tři procenta by nebyla z roku na rok. Jaký by byl podle vás časový horizont tohoto zvýšení?

Já doufám, že to nebude za dvacet let, jako trvalo plnění dvou procent. Já mohu říci, že pokud se nám podaří uspět ve volbách, obhájit naše mandáty, tak udělám všechno proto, abychom ke třem procentům směřovali co nejdříve. My k tomu ale vedle vynakládání peněz do vlastní obrany musíme zajistit, aby tady v Česku byl co nejvíce funkční obranný průmysl. Protože jestli na něco jsou občané České republiky citliví, tak je to to, když velká část těch finančních prostředků míří do zahraničí. To je naprostý pragmatismus, když chceme investovat do obrany, tak ale ať ty prostředky zůstávají v naší ekonomice. Nikdy nebudeme moci nakupovat všechno z ČR, protože jsou technologie a dovednosti, kterými nedisponujeme nebo na ně nemáme licenční práva. Ale měli bychom se snažit a dávat investiční pobídky českému obrannému průmyslu, aby byl schopen zajistit co nejvíce výrobních kapacit ve prospěch naší země a ve prospěch našeho regionu.

Včera (ve čtvrtek) jsme měli jednání v Ramsteinu, což bylo poslední setkání před inaugurací Donalda Trumpa, kde jsme měli příležitost se rozloučit se stávajícím ministrem obrany USA Lloydem Austinem, se kterým jsem měla tři velká bilaterální jednání, uzavřeli jsme dohodu o DCA, projednali jsme celou řadu akvizičních projektů, dostali jsme od nich vrtulníky. Jednání probíhala velmi korektně a jsem připravena i s novou americkou administrativou navázat na ty dobré kroky, které jsme s USA vůči sobě učinili.

Proč je u toho, zda nám NATO uzná, že jsme vydali dvě procenta na obranu, ten otazník? Je v tom nějaká nejasná metodika?

Metodika je úplně jasná. Ale ne vždycky se některé věci mohou dít hned v ten okamžik, kdy si třeba přeji, aby se to dělo. My když jsme poprvé sestavovali rozpočet na ta dvě procenta, tak se nám tam dostala řada položek včetně rozpočtů z jiných resortů. Například mohu zmínit správu hmotných rezerv nebo NÚKIB, část rozpočtu MZV nebo ministerstva dopravy. U těchto položek já mám pochybnosti, že nám je NATO v plné výši uzná. Upozorňuji na to od začátku, nikdy jsme nikomu nelhali. V tomhle je tedy to riziko, které se ale pohybuje v rozmezí promile, nemyslím si, že bychom se měli dostat třeba na úroveň 1,95 procenta. Nevylučuji, že to může být třeba 1,99 %, ale i to bych považovala za úspěch. I proto, že vývoj HDP si nenaplánujete. A jiné země to dělají tak, že si plánují výdaje na obranu například na úrovni 2,2 nebo 2,3 procenta, aby měli nějakou rezervu a vždycky ta dvě procenta splnili. Pokud vyhrajeme volby a budu obhajovat pozici ministryně obrany, tak další rozpočty budu chtít sestavovat tímto způsobem.

Stínový premiér Karel Havlíček (ANO) uvedl, že investice do obrany nemají multiplikační efekt, který zaručí hospodářský růst. Váš názor?

Já doufám, že obrana bude priorita jak pro strany vládní koalice, tak opozice. Všichni žijeme v České republice a všem nám záleží na tom, abychom nebyli v něčím područí a závislí na pomoci ze strany ostatních zemí. Jsme součástí nejsilnější kolektivní obrany na světě a nesmíme tam být černým pasažérem. Myslím si, že všechny akviziční projekty, které realizujeme, do ekonomiky peníze přináší. Zkuste se zeptat českých zbrojních firem. Nedávno jsme uzavřeli kontrakt s brazilskou společností Embraer na nákup dvou středních transportních letounů KC-390 Millennium s tím, že máme s touto společností dohodu, že zapojí Aero Vodochody do všech svých projektů na tyto typy letounů po celém světě. To je obrovská příležitost pro naše firmy. My jako ministerstvo obrany můžeme za naše firmy bojovat. Já na jednáních s ministry obrany vytahuji katalog českých zbrojních firem a nabízím je tam, včetně možnosti návštěvy těch firem. Dělám tedy i tuto ekonomicko-průmyslovou diplomacii.

A ten multiplikační efekt?

To, že ty firmy mají kvůli válce na Ukrajině vyšší zisky než v minulosti, to je pravda. Platí daně, zaměstnávají lidi, kteří utrácí peníze a platí daně, to všechno má právě ten multiplikační efekt do té ekonomiky, takže nechápu, protože pana Havlíčka považuji za inteligentního člověka, proč si neuvědomuje, jaký vliv na ekonomiku to má. Když pan premiér Babiš a pan ministr Metnar uzavírali smlouvu s USA na nákup vrtulníků Viper a Venom, tak nevyjednali žádnou průmyslovou spolupráci, takže tam z toho firmy opravdu nic neměly. Ale to jsem brala tak, že bychom se z toho měli poučit a co bychom měli dělat jinak, aby to pro ekonomiku pozitivní efekt mělo.

Jaký bude po nástupu Trumpa vztah NATO k EU, která ústy Andriuse Kubiliuse volá po vlastních a dost velkých (500 miliard eur) výdajích na obranu. Dává to za vás smysl?

Myslím si, že bychom se měli soustředit na naše členství v NATO a posilovat obranu a obranyschopnost právě prostřednictvím Severoatlantické aliance. Vedení NATO oznámilo, že se budou měnit některé parametry a povinnosti jednotlivých členských států na podílu na zajištění kolektivní obrany. Tam budou mít všechny evropské státy, nejen Česko, co dohánět. Neplníme ani některé ty staré povinnosti a bude jich mnohem více. Já nezpochybňuji, že se v rámci EU mohou formovat různé mezinárodní battle groups, byť nefungují úplně efektivně. Ale nerozmělňovala bych výdaje na obranu do dvou mezinárodních paktů. Máme tu kolektivní obranu garantovanou NATO, kterou teď posílilo Švédsko a Finsko, což je velká posila. A pokud Evropská unie chce nějaké kroky v této oblasti činit, tak by se mělo jednat hlavně o zajištění vlastních výrobních kapacit vojenského materiálů, abychom nebyli závislí na některých komponentech z Číny. My závidíme USA technologie, které nejsme schopni vyrábět, ale ani po třech letech od začátku války jsme nedokázali udělat to, co udělal Putin. Tedy že ze dne na den změnil ekonomiku, udělal z ní ekonomiku válečnou a dokázal zajistit zásoby pro frontu během několika měsíců. Nalejme si čistého vína a nelžeme si do kapsy, my toho stále nejsme schopni. To by měla EU řešit na prvním místě a neřešit kraviny.

Metnar kritizuje, ale 2 % zajistit nedokázal

Jedním z projektů, který se řeší, je společný evropský protiletecký štít. To za vás dává smysl?

Nic proti tomu, je to pod záštitou Němců. Bude záležet, jak dopadnou volby a jestli tato platforma bude mít další životaschopnost. My se toho nějakým způsobem také účastníme, takže proč ne. Na okraj jednání v Ramsteinu jsem měla jednání se svým slovenským kolegou Robertem Kaliňákem, protože jsme ze stejného regionu a domlouvali jsme se na stejných postupech. Oni společně s námi nakupují Tatrovky, my zase třeba můžeme nakupovat nějakou munici a podporovat zvyšování výrobních kapacit v našem regionu. Právě to můžeme se Slováky a třeba s Poláky zajistit, protože výrobní tradici tady máme.

Některé evropské státy dosud neplní ani dvě procenta na obranu, mezi nimi třeba tak velká země jako je Španělsko. Nemůže ten tlak na zvyšování vést k rozkolu vztahů uvnitř NATO, respektive že se některé členské státy budou chtít vydat jinou cestou?

Těžko mohu kritizovat Španělsko, že neplní dvě procenta, když my jsme je ještě nedávno také neplnili. Myslím si, že každý ministr obrany NATO by chtěl plnit dvě procenta, ale jednání s kolegy ve vládě bývá velmi senzitivní, i v té naší. Já bych byla pro a myslím si, že by tak mohl uvažovat i Donald Trump, že ta dvě nebo tři procenta nebudou jediným kritériem. Třeba ČR sice dlouhodobě neplnila dvě procenta, ale měla vysoké procento vojáků, které posílala na zahraniční operace. To je obrovský příspěvek do kolektivní obrany a může to být významným kritériem. Nebo třeba to, že přes ČR budou jezdit, létat a procházet různá vojska NATO a my musíme zabezpečit logistiku, zásobování, zdravotní personál a tak dále. To se sice nepropisuje do toho HDP, ale je to výrazná pomoc. Podle mě by to byla spravedlivější cesta.

Jaký očekáváte v příštím roce vývoj na Ukrajině? Je podle vás reálné, že by už v tomto roce došlo k mírovým jednáním, případně za jakých podmínek?

Je vidět, že Rusko se snaží v posledních dnech před nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu o co největší územní zisky na Ukrajině. Rusko tedy zjevně počítá s nějakou variantou ukončení té války. Schopnost komunikace mezi Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem se už v minulosti ukázala, takže doufejme, že v tom budou nějakým způsobem pokračovat ve prospěch Ukrajiny. Nic se ale nemůže odehrávat jenom mezi těmito dvěma velmocemi bez Ukrajiny a bez toho, aby k jednání byl přizván prezident Zelenskyj, který zastupuje lid, jenž prolil v této zbytečné válce už opravdu mnoho krve. Nemůže to být v uvozovkách druhý Mnichov, se kterým máme my historickou zkušenost a nesmíme ho dopustit.

Jaké budou podle vás vztahy Česka a USA?

Česká republika má historicky jedny z nejlepších vztahů s USA, přestože tam vládli demokraté. Naše vláda má myšlenkově blíže k republikánům. Když jsme se dokázali domluvit s Joe Bidenem a vztahy na úrovni administrativy a naší vlády se dostaly do nejlepší fáze možná od éry Václava Havla, tak by byla škoda, kdyby teď, kdy se k moci dostávají republikáni, se to nějakým způsobem změnilo. Vztahy s USA můžeme mít nadále dobré, kupujeme od nich techniku, třeba letouny páté generace, které se zkrátka v Evropě nevyrábí. A já jsem se snažila zajistit, aby se alespoň český průmysl i do těch F-35 mohl zapojit. To si myslím, že je pro Donalda Trumpa významné. A nezapomínejme na historické rodinné vazby Donalda Trumpa k Česku skrze jeho první ženu. Věřím, že nám zachová přízeň.

Pan premiér uvedl, že nákup F-35 bylo odvážné politické rozhodnutí. Jaká další rozhodnutí hodnotíte jako odvážná?

Já mám pocit, že dělám jedno odvážné rozhodnutí za druhým. Prakticky každý týden tady stojíte před rozhodnutím, kdy nemáte ideální karty na stole, ale musíte vybrat ze dvou variant tu lepší. Z klíčových rozhodnutí bych zmínila bojová vozidla pěchoty. Zakázka na bojová vozidla pěchoty by skončila zcela fiaskem, kdybychom nenašli nějaké řešení, které bylo právně schůdné. Pan ministr Metnar u zakázky na bojová vozidla vyřadil nabídky, ale nevyřadil uchazeče. My jsme od první minuty museli rozštípnout tuto zakázku, protože kritéria NATO požadují těžkou brigádu, což jsou bojová vozidla pěchoty a tanky. Bojová vozidla pěchoty tady měla být už v roce 2026, ale kvůli neschopnosti pana Metnara prostě nebyly. To bylo možná odvážnější rozhodnutí než ty F-35. Máme před sebou rozhodnutí o nákupu tanků. Zahájili jsme spolupráci s Německem v rámci tzv. backfillu, kdy jsme za některé staré nepojízdné tanky T-72 dostali tanky Leopard, v první vlně 15, pak dalších 15 a dalších 14 jsme koupili.

A právě to bylo součástí vysokých výdajů MO v prosinci, že?

Ano, to je právě to, nad čím se podivuje pan Metnar, že jsme v prosinci platili nějaké platby. Rok má 12 měsíců, prosinec patří do kalendářního roku. V prosinci se zrovna platily ty tanky. To se dělo za každého ministra. Řada těch projektů dozraje do toho podzimu. Zmíněný nákup KC-390 také probíhal na podzim a platby proběhly na konci roku. Obrovskou položku z toho tvoří platy. Mě překvapuje, že pan Metnar tady tři roky seděl, tak že se podivuje nad tím, že se rozpočet mění třeba i v průběhu roku. Já jsem v opozici nikdy nekritizovala za navyšování rozpočtu a za úspěšné projekty. Oni místo toho, aby nás za dvě procenta pochválili, tak hledají, za co by nás zkritizovali. Tak proč to (Metnar) nedokázal? Tak to měl dokázat on. Vždyť na to ANO mělo osm let.

Šéf NKÚ uvedl, že v nákupech ministerstva obrany jsou fatální chyby. Co na to říkáte?

Pan prezident Kala by měl podle mě vážit slova. Protože v každé zprávě říkají on a jeho kolegové něco jiného. Jednou nám vyčítají, že nejsme schopni vyčerpat rozpočet, pak že děláme výběrová řízení prostřednictvím G2G (tedy vláda-vláda). Pan Kala v minulosti působil jako politik a dosud zřejmě nesundal dres strany, kterou reprezentoval (ČSSD, nynější SOCDEM – pozn. red.). Asi mu vadí, že děláme některé věci lépe, než se dařily jeho stranickým kolegům. Jeho slova jsou zcela mylná, často si i protiřečí. Nedávno nám například vyčítal pronájem budovy Tokovo, takže jsme připravili nejtransparentnější výběrové řízení na světě a jen kvůli kritice pana Kaly to teď daňové poplatníky stojí mnohem více peněz, protože za rok ty ceny vzrostly. Jestli je pan Kala přesvědčen o své pravdě, tak za nás mluví čísla a fakta a tomu, co řekl v tom rozhovoru, se budu ještě podrobněji věnovat. I veřejnost se pak dozví reakce na kritiku některých konkrétních položek, které on tam zmiňuje.

V jakém stavu máme vojenský personál?

To se hůře komentuje, protože agentura personalistiky spadá pod náčelníka generálního štábu (Karla Řehku). Já jako ministryně mohu vytvářet podmínky pro vojáky, aby neodcházeli z armády. Nemohu zajistit, jakým způsobem přistupují ke kandidátům o pozice vojáků z povolání v rámci té agentury. My jsme se snažili vytvořit centrální virtuální náborové středisko, kde jsou pod jednou střechou všechny informace, a to je podle mě krok správným směrem. Některé procesy při přijímání či odcházení stále nefungují. Řada lidí by možná neodešla, pokud by si někdo pro ně ve správný čas našel na ně čas, vyslechl je a řešil jejich oprávněnou kritiku. A to se děje málo. V tom musí vedení armády zabrat.

A v čem můžete zabrat vy?

Já mohu zabrat v tom, že se pokusím dát na stůl nějaké benefity. Což se mi podařilo zatím na vládě, která předevčírem schválila novelu zákona o vojácích z povolání. Cílem je zvýšit nábor a snížit počet vojáků, kteří se dobrovolně rozhodují armádu opustit. Prostřednictvím benefitů, jako je zvýšení náborového příspěvku nebo snížení byrokracie, chceme lidem tu službu zjednodušit. Jestliže mají do armády chodit lidé s vysokoškolským vzděláním, tak je potřeba jim zajistit nejen vhodné ohodnocení, ale také kvalitní prostředí, ve kterém se pak budou pohybovat. Přehodnotili jsme zdravotní vyhlášku, která dává šanci lidem, kteří nemají nejlepší zdravotní stav, ale mohou působit jako vojáci z povolání na místech, kde není klíčové, jestli ten člověk má třeba astma nebo jiný zdravotní problém. To je obrovský kus práce. V souvislosti s tou nynější novelou to opravdu bude “ukázaná platí”. Jestliže opozice kritizuje, že máme vojákům zvyšovat platy a dávat jim benefity, tak teď to mohou ukázat. Dávám to v takzvané devadesátce a prosím kolegy, aby to nevetovali. O parametrech zákona jsem s nimi jednala, znají je, tak věřím, že to podpoří.

Jaký je nyní vztah mezi vámi a panem náčelníkem generálního štábu? Podařilo se vám vyjasnit si kompetence?

Já se snažím k panu náčelníkovi generálního štábu chovat profesionálně. Snažím se v té agendě, která je před námi a spojuje nás – jako je modernizace armády a zajištění kvalifikovaného personálu – dělat maximum pro to, abychom se posunuli. Jestli se mě ptáte na rovinu lidskou, jestli jsem z chování pana Řehky zklamaná, tak vám řeknu ano, jsem zklamaná. Pokud na mě naprosto nevybíravým způsobem útočí lidé z jeho okolí a on není schopen tomu zabránit, ani v médiích říct, že on se s tím buď ztotožňuje, nebo ne, tak mi to přijde hodně smutné. Já jsem pana Řehku do té pozice vybrala, byť nebyl moji první volbou. Šlo o dohodu s tehdejším prezidentem Zemanem. Snažím se do věcí, které musíme řešit, nevtahovat to, co se mezi námi stalo a myslím, že se mi to daří. Po té lidské stránce mě to ale mrzí, protože některé výroky lidí z blízkého okolí pana Řehky mi přijdou hodně za hranou.

Letos vás čekají volby. Jaká cesta podle vás vede k tomu, abyste sestavovali vládu znovu vy jako koalice Spolu, a ne Andrej Babiš?

Nás teď čeká kolotoč všech možných primárek a debat. Já to období mám docela ráda, protože je to zase větší zapojení členské základny do vnitrostranické debaty. Já jsem snad na ministerstvu obrany dokázala to, že plním sliby. Já každý rok skládám účty z toho, co jsem udělala s mým týmem. Myslím, že se nemáme za co stydět. Všechny body programu jsme v oblasti obrany splnili. To může říct málokdo. Máme před sebou ještě deset měsíců, abychom přesvědčili veřejnost o tom, že některé kroky měly smysl. To strašení tím, že Česko je v podstatě rozvojovou zemí a chodíme do parku jíst kořínky, kterým nás někteří politici opozice častují, není pravda. To se ukázalo třeba na dodávkách plynu, věřím, že se to ukáže na důchodové reformě. ODS se musí zaměřit hlavně na mladé lidi, protože pokud nechceme, aby odcházeli do zahraničí, musíme to začít dělat opravdu brzy. Aby nám neodcházeli lidé se vzděláním, pracovití, kteří umí jazyky a tak dále. To si nemůžeme dovolit a mělo by to být klíčovým tématem voleb.

Měla by podle vás ODS mít na pražské kandidátce první místo?

To se mi těžko hodnotí, protože bych pak teoreticky na prvním místě mohla být já. Uměla jsem se vypořádat s tím, že jsem byla dvojkou za Markétou Pekarovou Adamovou, určitě bych uměla být lídrem té kandidátky. Už jsem jednou lídrem byla v těch předcházejících volbách. To nechám na našich vyjednavačích a předsedech a budu respektovat výsledek vyjednávání.