Na obranu hovězího

Jednou z nejsilnějších scén v knize rozhovorů Niny Špitálníkové s uprchlíky ze Severní Koreje je pojídání veverky. Malému klukovi se v lese podaří zabít veverku. Nikdo cizí ho při tom neviděl, což je důležité – režim pytlačení zakazuje pod přísnými tresty. Kluk veverku propašuje domů, kde rodina následně vypraví hostinu. I po mnoha letech vzpomíná, jak pomalu a slavnostně jedli veverčí pečínku a jak se bál, aby k nim nevtrhla kontrola a veverku jim nevzala – „bylo to jediné maso, které jsme ten rok měli“ –, a že se sice moc nenajedli, ale „rýže, která je umaštěná masem, prostě chutná jinak než suchá“. Zaznamenala jsem názor, že tamní vládnoucí vrstva drží národ v područí také tím, že k dispozici nejsou v podstatě žádné živočišné bílkoviny – v tom smyslu, že na misce suché rýže se opravdu těžko dělá rebelie, ale že na (stejně malém) talířku hovězího by to šlo líp. Stabilita a trvanlivost severokorejské diktatury samozřejmě nejsou výsledkem nějakého typu jídelníčku, o to pozoruhodnější jsou však v tomto směru výpovědi bývalých veganů, kteří se často po mnoha letech vrátili k masu, vajíčkům a mléku.

„Jako by se mi v hlavě zase rozsvítilo,“ popisuje jeden exveganský youtuber opětovné první kousnutí do kuřecího stehna. Jiní hovoří o „totálním oživení“, o tom, že „svět zase nabral barvy“ nebo že „konečně dokázali nastartovat mozek a něco realizovat“. K pocitům letargie, apatie a fyzické a psychické malátnosti se volky nevolky přiznávají i lidé, kteří si předtím udělali jméno jako plant-based influenceři a jejichž recepty na papájové smoothie plnily mixéry desetitisíců. Spíš nevolky než volky – drtivá většina zběhnuvších veganů říká na rovinu, že se k masu nikdy vrátit nechtěli, jenže pak si řeklo tělo, a to důrazně.

Spojitost mezi absencí živočišných proteinů a depresemi není prokázaná, ale ani vyloučená, zkoumaly ji desítky studií s rozporuplnými výsledky, takže si každý může přihřát svoji polívčičku, byť výsledky uvádějící souvislost mírně převažují. Vegani samozřejmě namítají, že dieta je v pořádku, to se jen melancholický strávník vykvajznul na její (dost komplikovaná) pravidla. Nelze nesouhlasit, procenta vstřebatelného železa ve fazolkách mungo dokážou rozplakat, ale zrovna vyhořelé veganské hvězdy znají obsahy nutrientů líp než dietní sestra a do svého pomalého hrnce by nehodily nic, co nepochází z lokálního biotrhu. Právě to veganské dezertéry frustrovalo nejvíc: že dělali všechno, jak měli, a stejně to nefungovalo. Minimálně dlouhodobě ne. Jistý výzkum uvádí, že se 84 procent veganů vrátí k flákotě. Internet je plný empatických návodů, jak znovu začít s masem – to ještě před několika málo lety vůbec nebývalo. Důležité je nedělat si násilí a postupovat krok za krokem. Také firmy vyrábějící rostlinné náhražky masa, jako je Beyond Meat, čelí velkým problémům a už před covidem proběhla vlna zavírání rostlinných restaurací (v zahraničí, do Česka naopak ani nestihla dorazit). Lze soudit, že veganský boom je za námi. A zrovna teď se jako na potvoru rozbíhá nové tažení proti hovězímu.

Irsko připravuje návrh na vybití dvou set tisíc kusů dobytka v rámci klimatické agendy. Do značné míry kopíruje záměr nizozemského premiéra v demisi Rutteho vyvlastnit tři tisíce živočišných farem a následně zlikvidovat stáda za stejně bohulibým účelem, tedy pokud si jejich bůh libuje v masakrech, chudobě a zmaru. Plán už odklepla Evropská komise a Rutteho nedávný odchod z funkce zdaleka neznamená, že se neuskuteční. V Nizozemsku teď také jako v první zemi Evropské unie odsouhlasili laboratorní maso, zatím jen k ochutnávkovým účelům před uvedením na trh. Nizozemsko je evropským lídrem taky ve hmyzích farmách; pravda je, že typická nizozemská kuchyně neoplývá ani invencí, ani chutí, a tak si možná řekli, že nemají na rozdíl od Itálie co ztratit (italská vláda naopak syntetické jídlo zarazila). Nejbizarnější úder hovězímu ale dala americká univerzita, jejíž tým nutričních vědců vyvinul sofistikovaný rankingový systém k ohodnocení osmi tisíc potravin od nejzdravějších (s nejvyšším skóre 100) po nejméně zdravé. Hovězí zcela propadlo, se skóre 26 má být podle expertů konzumováno jen minimálně. Stejně tak čedar nebo smažená vajíčka. Zato v čele žebříčku se umístilo sto a jedna variace na slazené snídaňové cereálie (skóre 70 a víc – „jezte co nejvíc“). Smažené brambůrky – 52. Dvakrát víc než kráva! Kolik bodů by dostala veverka? Ale v Americe považují pizzu za zeleninu, má-li dost protlaku, klička navlečená zástupci potravinového průmyslu proto, aby ji mohli podávat (ohřívat) dětem ve škole jako něco zdravého; slova ztratila význam, zbyly jenom zvuky. Připomeňme si znovu tezi o odevzdanosti, kterou prý způsobuje přemíra sacharidů a nedostatek bílkovin.