Kdo u nás přihrává solárníkům

KOMENTÁŘ

Kdo u nás přihrává solárníkům
Novela energetického zákona, lidově lex OZE III., obsahovala řadu složitých úprav a detailů (typu zrušit daň z nemovitosti pro některé bioplynové stanice, ale třeba i nižší doplatek pro spotřebitele, když se ještě během kontraktu rozhodne vyměnit dodavatele). Foto: Tomáš Novák
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Názor společnosti, a to nejen české, na zelené energie se výrazně zostřuje. Tento týden proběhl ve sněmovně pokus aspoň trochu srovnat krok s veřejným míněním a ovšem i potřebami státní kasy. Úspěch je jen částečný.

Novela energetického zákona, lidově lex OZE III., obsahovala řadu složitých úprav a detailů (typu zrušit daň z nemovitosti pro některé bioplynové stanice, ale třeba i nižší doplatek pro spotřebitele, když se ještě během kontraktu rozhodne vyměnit dodavatele).

 

Pokud jde o tažení proti neskromným solárníkům, kteří i přes slušné zisky vyžadují navíc státní podporu, šlo o následující tři návrhy: 1) roztáhnout životnost tak, aby stát nebyl nucen a sám nenutil spotřebitele platit garantovaný zisk vyššími částkami, 2) snížit strop pro ziskovost, do něhož se majiteli obnovitelného zdroje (OZE) ještě vyplácí podpora, 3) úplně zrušit dotace ve dnech, kdy jsou ceny elektřiny záporné – tedy hlavně v létě, kdy typicky v brzkém odpoledni bývá elektřiny tolik, že se větrníky a panely musejí odpojovat ze sítě.

Za prvními dvěma návrhy stál ministr financí Zbyněk Stanjura, dnes v české exekutivě hlavní a často osamělý protivník OZE lobby. Stanjurovi se povedlo prosadit první návrh a druhý ani ne z poloviny. Hranice ziskovosti se nesnižovala, místo toho se zavádějí individuální kontroly, které budou chodit do firem a dívat se jim do účtů, jestli nevydělávají tolik, že už na podporu nemají nárok.

Třetí návrh měl podávat Stanjurův kolega v ODS, předseda hospodářského výboru Ivan Adamec. Nakonec ho sám stáhl, když se zjistilo, že ministerstvo průmyslu, jež ho mělo vyrobit, návrh formulovalo naprosto nešikovně. Zajímavé je, že na něm stejně nebyla koaliční shoda. Ministerstvo průmyslu drží v této vládě ministři za STAN, nejdřív Jozef Síkela, po něm Lukáš Vlček. Ale už v koaličních jednáních dohodu o tomto návrhu zmařil... Vlčkův STAN.

U druhého návrhu, který, jak už jsme napsali, byl oslaben, se do čela odpůrců ve sněmovně pro změnu postavilo ANO. Babišova tvář pro pravicové voliče Karel Havlíček má zdánlivě ekonomický argument: změnou pravidel uprostřed hry odradíme budoucí zahraniční investory. Ale tohle nejsou investoři, jaké si člověk pod slovem investor představí. Majitelé solárních a větrných parků ze zahraničí je už koupili postavené od původních českých nabyvatelů s vidinou mnohaletého garantovaného zisku. Jsou to „investoři“, kteří v nás vidí jen ten pověstný krmelec.

Vedle Havlíčka za zájmy „investorů“ lobbovala velvyslanectví pěti až šesti zemí – Velké Británie, Polska, Rakouska, některých vlád ze Skandinávie... Investor se může cítit být krácen, o správnosti jeho pocitu ať rozhodne soud. Ale vláda jiného státu by snad mohla chápat pohnutky toho českého. Hlavní pohnutkou českého státu tu není potřeba mít kosmeticky hezčí rozpočet (peníze, které v kapitole na dotace pro OZE zatím chybějí, ministerstvo financí skrývá někde jinde a případně je odsud přesune), hlavní pohnutka je makroekonomická. Za 2–3 procenta elektřiny ročně u nás vyrobené musí ještě dalších šest let let stát a jeho občané rok co rok doplácet cca 50 miliard korun. Menší polovina jde z rozpočtu, zbytek hradí domácnosti a firmy. Proč? Jsou to peníze stejného řádu, o jaké se každých pár roků svede bitva mezi státem a zdravotními pojišťovnami, tedy peníze, na kterých závisí zdraví, operace, léčba mnoha lidí. Příští rok nás čeká zase jedna taková bitva. Peníze do zdravotnictví mají v zádech veřejné mínění, solárníci a větrníkáři mají v zádech proměnlivou, někdy překvapivě širokou koalici od sněmovny po jednotlivé ambasády. A ovšem Evropskou unii, bez níž by se nemusel novelizovat lex II. a předtím lex I, protože by žádné dotace pro OZE nikoho nenapadly.

 

×

Podobné články