Povinná registrace influencerů? Ministerstvo zatáhlo za brzdu, rada prý špatně čte zákon

Český internet a tvůrčí scéna v posledních hodinách zažívají značné rozčarování. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) totiž zničehonic oznámila, že influenceři a další tvůrci audiovizuálního obsahu se budou muset registrovat být vedeni její v databázi. Vyvolala tím ostré reakce jak od samotných tvůrců, tak od odborníků a politiků. Ukázalo se, že rozhodnutí zřejmě nemá oporu v zákoně. Ministr kultury Martin Baxa pak v pátek oznámil, že vyzve vysílací radu, aby stáhla informaci o povinnosti registrace youtuberů autorů. Mohl vzniknout dojem povinnosti pro všechny, uvedl.

Rada podle něj vychází ze 14 let starého zákona, který přejal evropskou směrnici a byl překonán rychlým vývojem oboru. „Byli jsme zaskočeni a překvapeni. V tak závažné věci bychom očekávali předchozí konzultaci nebo jednání,“ uvedl Baxa směrem k radě. Jejího předsedu už kontaktoval.

RRTV chtěla nově zavést povinnost registrace pro tvůrce internetových videí. Týká se to všech, kteří publikují obsah za účelem zisku, ať už na platformách jako YouTube, Instagram, TikTok, nebo Facebook. Cílem směrnice je především ochrana dětí na internetu, regulace obchodních sdělení a ochrana spotřebitelů.

Rada uvedla, že povinnost evidence má zajistit transparentnost a dohled nad obsahem: „Cílem tohoto právního předpisu je nastavit minimální regulační rámec pro všechny typy audiovizuálních mediálních služeb, které v rámci Evropské unie soutěží o publikum z široké veřejnosti.“

Podle legislativy je tvůrce povinen registrovat se v případě, že jeho obsah oslovuje širokou veřejnost, má redakční kontrolu nad videi a zároveň sleduje ziskový cíl. Evidence probíhá bezplatně prostřednictvím formuláře.

Dohady o zákonech

Původně se mělo za to, že povinnost zavedla novela zákona přijatá v roce 2022. Ta ale podle všeho zavádí pouze povinnost vést databáze pro poskytovatele, tedy platformy jako YouTube. Pravým viníkem se tak zdá být zákon č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Na ten si RRTV vzpomněla po 14 letech a rozhodla se ho zřejmě nově vykládat.

„Aktuálně je v tom velký zmatek. Řeší to pan ministr Baxa a dá k tomu v nejbližší době oficiální vyjádření ministerstva kultury. Podle nás si RRTV chybně vyhodnotila znění zákona. Navíc nejde o zákon 30/2022, jehož jsem byl zpravodajem, ale o zákon 132/2010, který si teď RRTV vysvětlila takto, podle nás mylně. Registrace se podle nás týká pouze platforem, nikoli yutuberu a influencerů,“ sdělil redakci poslanec STAN Jan Lacina, který často podobné legislativní návrhy řeší.

Kritika vágního vymezení

Podle mediálního experta Jana Potůčka je zákon problematický. „V podstatě by se měl evidovat každý, kdo má kanál na YouTube, Instagramu nebo jiné sociální síti a pravidelně ji plní videi, která jsou rozdělena do nějakých rubrik. Dokonce ani není nutné, aby tím dotyčný nebo dotyčná vydělávali peníze,“ upozornil Potůček. Dodal, že při takto široké definici hrozí zahlcení systému a nedostatečná kapacita RRTV pro dohled nad evidovanými tvůrci.

Kromě toho vidí v zákoně riziko zneužití: „Může to být bič proti svobodně tvořícím autorům, kterým můžou hrozit pokuty a soudní popotahování.“

Mezi prvními, kdo se proti povinnosti registrace ozval, byl podcastový tvůrce Petros Michopulos podepsaný pod pořadem Kecy a politika. Podle něj je zákon nejen zbytečný, ale i potenciálně nebezpečný. „Považujeme to za nebezpečný a hloupý předpis, který se v budoucnosti může jednoduchou úpravou změnit z registrace na povolení. Proto je potřeba se proti tomu postavit,“ prohlásil a vyzval další tvůrce k bojkotu politiků, kteří pro zákon hlasovali.

Michopulos také označil implementaci směrnice za příklad tzv. „gold platingu“, kdy české úřady při převodu evropských nařízení do národní legislativy přidávají zbytečné administrativní překážky.

Podle důvodové zprávy je vedení seznamu platforem nezbytné pro plnění povinností vůči Evropské unii a umožnění přehledu o tom, kdo v Česku audiovizuální obsah publikuje.

„Vedení seznamu poskytovatelů je koncipováno analogicky k evidenci vydavatelů periodického tisku. Má představovat zátěž na nejnižší možné míře, která je nezbytná pro plnění povinností regulačního orgánu,“ stojí v oficiálním vyjádření.