Proč nejít s davem

Není to žádná povinná zdvořilostní fráze, rád bych vám i za celou redakci, milí čtenáři, poděkoval za přízeň, kterou Echu zachováváte. Nejen týdeníku, ale všemu, co pod značkou Echo vzniká.

Sám si uvědomuji, jak nesamozřejmé to je. Jsou dva vlivy, kvůli nimž je důležité zůstat neustále ostražitý. Jedním je postupná, ale nezadržitelná změna v mezilidské komunikaci, v získávání a vyhledávání informací. Z této změny, důsledku digitální revoluce, vyplývá ten druhý vliv. To je přeskupování společnosti, úmyslně se vyhýbám pojmu rozdělení společnosti, protože ta je spíš atomizovaná a roztříštěná do různě velkých, vzájemně do sebe narážejících molekul.

Se změnou komunikačních kódů sledujeme logický ústup tradičních médií, nejen tištěných, ale i těch elektronických, jako je televize nebo rádio. Společenské shluky molekul se přesunuly do nekonečného vesmíru sociálních sítí, nacházejí si své stanice u influencerů nebo alternativních družic, alternativních nebo nově vzniklých médií. Jsme dokonce svědky návratu orální kultury v audiovizuálním aranžmá, která má podobu nekonečného proudu krátkých videí na Instagramu nebo TikToku.

Jde o generační jev. S lehkou nadsázkou lze tvrdit, že čtou už jen lidé čtyřicet plus, nebo spíš padesát plus. Klesá počet vytištěných knih, ještě před pár lety bylo možné uvést knihu na trh za tři týdny od jejího napsání, teď se musí knihy plánovat až s dvouměsíčním předstihem. Nakladatelé zredukovali ediční plány, méně se tisklo, tiskárny snížily stavy a omezily kapacity. Skončila tištěná existence prvního velkého tradičního deníku, osud Lidových novin budou brzy následovat další, čímž se budou zhoršovat podmínky pro výrobu a hlavně distribuci dalších tištěných médií včetně časopisů, protože se zvýší náklady z rozsahu. Ústup z pozic zasáhl i zpravodajské servery, první vynález digitální revoluce, jehož základní charakteristikou je písemná forma. V roce 2024 poprvé ztratila reálné uživatele většina českých hlavních zpravodajských serverů. Mění se chování, ale hlavně očekávání lidí.

Atomizace společnosti, vznik molekul, často se jim říká názorové bubliny, vyvolává od médií i jiná očekávání. Žijeme v rychle měnící se společnosti, lidé pochopitelně chtějí jistotu a stabilitu, ale série globálních ohrožení přinesla znejistění; lidé si jako obranu osvojují uzavřené názorové vzorce, ve kterých hledají ochranu smyslu své existence. Jakékoli jejich zpochybnění nebo jen upravení vnímají jako útok na svoji osobní integritu. Chtělo by se říct, že se dostávají do stavu falešného konzervativismu, ale je to spíš zakonzervování v dogmatech. Ohrožující je přitom už jen různost pohledů a kladení otázek, i když jsou legitimní. Pluralita je základním podmíněným znakem demokracie, něco, co demokracii posiluje a rozvíjí. V postdemokracii ale jiný názor může být najednou jejím ohrožením.

Měl jsem obavu, že různost názorů, diskuse, otevřenost už Echu nebude stačit, že nebude stačit pohybovat se v jejím rámci a její principy hájit, ale že se bude muset zařadit do jednoho proudu a ten nekriticky ospravedlňovat a podporovat. Podřizovat se módním ideologiím hraničícím se sociálním inženýrstvím, státním korporativismem, kolektivní zodpovědností, které jsou v důsledcích nakonec jen atakem na svobodné myšlení. Obava to je oprávněná, cestou svěrací kazajky nevidění se vydala, ať už z přesvědčení, nebo zištně, mnohá média ve světě i u nás.

Echo si, aspoň doufám, udrželo redakční var, jednotliví autoři si uchovali svoji autonomii, kterou jsou připraveni vzájemně neustále zkoušet. Nenechali jsme se svést, ukřičet, nepodlehli jsme zjednodušujícím schématům a vy, čtenáři, to přijímáte. V roce 2024 jsme zaznamenali největší nárůst předplatného: jeho objem se ve srovnání s předchozím rokem zvedl o 40 %. Nepochybně k tomu přispěly i podcasty Echa, což je sice projev nástupu orální kultury, ale toto podvolení se novým formám takovým hříchem není. Běžně dosahují 50 tisíc zhlédnutí na epizodu, ale někdy 100 i 150 tisíc. Máme radost, že o 12 % roste prodej tištěného týdeníku na stánku, protože tím jde proti všem neblahým trendům, se kterými se tisk potýká.

Věřím, že i nadále budeme odvádět práci, která vás bude zajímat, a udržíme si otevřený pohled na svět. Děkujeme ještě jednou za projevenou přízeň. Za celou redakci vám přeji vše dobré do nového roku.