Vánoce, vraťte se!

Nastal advent, pro někoho drsný čas. Napsalo mi spousta lidí – Lucka z Megaknihy, Karolína z Hithitu, Milan ze Skip Pay a taky Klotylda z Alarmu. Všichni něco chtějí. Pár lidí mi taky volalo telefonem, ale ani nevím, o co přesně šlo. Jakmile bylo jasné, že volají, aby mi nabídli něco ke koupi, přerušil jsem hovor.

Nejprotivnější jsou mi asi Agáta a Matěj, jakési zvrhlé kreslené dětičky, které mi chtějí prodat své hračky. Nedají pokoj. Možná je za pár let budu potřebovat, ale ten čas ještě nenastal. Jak tak všichni nakupují přes internet, stal se z prodejny, kam si občas zajdu pro zásilku, sklad balíků všeho druhu. Do papírových hromad se občas vnoří zmatení zaměstnanci a hledají a loví... Konkurence je veliká. Teď mi dokonce přišla zpráva od nějaké kurýrní služby, že když si připlatím, dodají mi zboží včas, ještě do Vánoc. Vzdávám se.
„Ruším Vánoce,“ říkám nahlas.

Vím, že to nejde, jen pro úlevu opakuji větu po jakémsi rozlíceném tatínkovi, kterého děti zlobily tak, že chtěl adekvátně odpovědět. „Ruším Vánoce!“ řekl a vyhodil stromeček oknem. Vzpomínám i na taxíkáře, který mě kdysi na Štědrý den někam vezl. Na sedadle spolujezdce seděla jeho žena. Když jsem s úsměvem konstatoval, že mi to připadá hezké, takhle slavit Vánoce, otočil se ten muž ke mně dozadu a řekl: „My Vánoce neslavíme, my už všechno máme!“

Kamarádka mi vyprávěla, jak tráví rok co rok rodinné Vánoce u příbuzných. Když se narychlo zbaští večeře, vrhnou se všichni ke stromečku, dychtivě si rozdají dárky a pak hlava rodiny řekne: „Tak, a je po všem!“ A je po všem.

Jsem vzdálen tomu, abych nějak moralizoval. Žijeme přece ve svobodné zemi a každý si může slavit svátky narození Spasitele, jak se mu zachce. Jen se mi zdá, že není všechno zlato, co se třpytí. Třeba „zlatá neděle“. Zlatá neděle, stejně jako předtím stříbrná, bronzová či dokonce železná jsou podobně, jako zmíněný o mnoho let mladší Černý pátek (Black Friday), výmyslem obchodníků.

Ve skutečnosti je čtvrtá adventní neděle poslední nedělí před Narozením Páně, kdy si má člověk zapálit čtvrtou svíčku na věnci a myslet na duchovní věci. To vám tu tvrdím, ač jsem ateista. Mohl bych napsat, že jménem těch ateistů, kterým jde nákupní šílenství vážně na nervy. Já vlastně nevím, jak bych měl Vánoce správně oslavit. Tak se zkusím alespoň trochu zastavit, navštívit rodinu a přátele, na které mám normálně tak málo času. Zapálím si svíčky, a budu myslet na všechny možné duchovní věci, které mě napadnou, a třeba si i zazpívám nějakou tu koledu.

Pak přidám i písničky, které mám rád. Třeba tu od Filipa Pýchy o dvou bezprizorných přistěhovalcích v pražské tramvaji. Ona je těhotná a začne rodit uprostřed štědrovečerní noci... Nebo Vánoce ve třech, v nichž Inženýr Vladimír vypráví o smutných Vánocích se starými rodiči. A nebo i tu od Jiřího Dědečka o kaprovi, který se na Vánoce netěší. Ale určitě nevynechám Vánoce za dveřmi Jiřího Bulise. Zpěvák v té písničce odhání Vánoce od svých dveří s tím, že ho nezajímají, ale pak mu to dojde, vyběhne za nimi a volá:
„Vánoce, ach vraťte se, Vánoce! Já už nechci hádat se, však já už si vzpomínám zcela přesně: sváteční večeře, zář očí a prskavek, dárky, svíčky, někdo se narodil... Tak vraťte se!“