Vláda, která nemá ráda křesťany

Svými hlasy pro důvěru kabinetu Andreje Babiše vyzvou poslanci zároveň k tažení proti církvím. Zdanění náhrad církvím za pronásledování v časech komunistického režimu je totiž nejviditelnější a pro společnost nejdůležitější součástí programového prohlášení vlády. Devatenáctiprocentní daňová sazba za náhrady přitom není prvořadým rozměrem zásahu proti náboženským společnostem, tím je rehabilitace komunistické proticírkevní politiky v letech 1948–1989. V té době stát ukradl církvím majetek, jejich příslušníky stíhal a diskriminoval včetně zrušení všech řádů a justičních vražd. Pokud mají být náhrady přiznáním, že se stát dopustil nespravedlnosti, pak zdanění náhrad stejným státem znamená revizi tohoto názoru: na proticírkevní politice z období před rokem 1989 zase nebylo všechno špatně.

Rehabilitace předlistopadové politiky je skandální, na postupu vznikajícího kabinetu ANO a ČSSD s podporou KSČM však nejvíc zaráží, že znovu uplatňuje její základní princip. Demokracie spočívá na dohodě co nejširšího okruhu občanů a důležitých společenských institucí a tato dohoda se neustále obnovuje. Komunisté však po roce 1948 vládli pouze z toho titulu, že se chopili moci. Pro udržení primátu upláceli část společnosti rozšiřováním možností spotřeby, část naopak stíhali represemi. V této souvislosti není podstatné, že většina dnešních občanů, podle červnového průzkumu České televize 63 procent dospělých Čechů, zdanění církevních „restitucí“ schvaluje. Důležitější je, že vláda ve svém programu oznamuje, že se chystá zasáhnout proti církvím, a tedy i věřícím občanům, kteří se v nich sdružují. Není to úplná novinka. Už jako ministr financí vlády Bohuslava Sobotky sužoval Babiš další část společnosti, která byla trnem v oku komunistickému režimu, tedy živnostníky. Neúnosným zvýšením byrokracie se mu skutečně podařilo zlikvidovat tisíce zvláště malých vesnických hospod a konzumů. Teď jsou na řadě církve.

Příklad živnostníků ostatně ukazuje, že bolševická tažení nekončí jedním opatřením. Pokladny EET, nebo alespoň povinnost hlásit každého čtvrt roku příjmy čekají také na řemeslníky. Babiš a jeho lidé se nenechali zastavit ani rozhodnutím Ústavního soudu, který byrokracii likvidující nejmenší podnikatele podle očekávání zakázal, a našli cestu, jak přes všechny ústavní překážky pokračovat.

Jménem vyšší pravdy

„Věřím ve veřejné mínění i ve svědomí poslanců a naší justice,“ prohlásil kardinál Dominik Duka při svátku Cyrila a Metoděje s nadějí, že sněmovna zákon o zdanění náhrad přece jen neschválí, případně že soudy takové opatření zruší. Lze opravdu do značné míry spoléhat na to, že Ústavní soud nepřipustí, aby stát jednostranně odstoupil od smlouvy s církvemi, zároveň ovšem není pochyb, že ani takový verdikt postkomunistickou vládu nezastaví.

Komunistická politika totiž obvykle zdůvodňuje své záměry jakousi vyšší pravdou. Konkrétně tažení proti církvím opírá o překroucený výklad dějin od ministra školství po únoru 1948 Zdeňka Nejedlého. Majetek římskokatolické církve podle něho vznikl jednak loupežemi po Bílé hoře, jednak z mozolů chudého českého lidu. Pak je samozřejmě historickou spravedlností, aby byl lidu vrácen, a tuto vyšší spravedlnost je třeba přes jakékoli námitky naplnit. Jen přitom není jasné, proč se dnes musí zdaňovat také evangelické církve, které byly i podle Nejedlého historického obrazu na straně oloupených.

O tom, jak může společnost návrat ke komunistickému výkladu dějin poškodit, svědčí další Dukova poznámka: „Dovedeme pochopit, že může být diskuse, ale byl bych nerad, kdybychom měli za 29 let svobody, na které se naši předchůdci podíleli, trpět pomstu těch, kdo založili diktaturu komunistické strany a mají doposud rozhodující slovo.“ Tím připomněl, že v podtextu proticírkevního zásahu současných a bývalých komunistů z Babišovy vlády může být revanš za 17. listopad 1989. Při tehdejším svržení komunistické moci sehrály církve mnohem významnější roli, než odpovídá jejich významu pro společnost. Konkrétně oslava svatořečení Anežky České se stala předehrou mohutných demonstrací na Letenské pláni, pod jejichž tlakem režim KSČ definitivně kapituloval. V tom ohledu dojde ve středu ve sněmovně k historickému okamžiku. Schválením programu Babišovy vlády včetně zdanění církevních náhrad se sněmovna přihlásí k politickému směru, který přinejmenším symbolicky požaduje revizi demokracie, jak byla nastolena po listopadu 1989.