Žádný kulturní blitzkrieg. Střet dvou táborů volbami rozhodně neskončil

Americké prezidentské volby byly vnímány jako klíčový střet pro další vývoj kulturní války, možná měly být dokonce jejím Stalingradem (nebudu zabrušovat do tématu, kdo je v té analogii Žukov a kdo Paulus). Jaký je ale skutečný význam proběhnuvších voleb pro ten kulturní (hodnotový) střet, jenž se na současném Západě vede a jistě bude vést dál? Co vyhráli vítězové a co ztratili poražení?

Pokud bychom se drželi toho válečnického vnímání, tak by pro obě strany měl být výsledek zklamáním a měl by vést k vystřízlivění a možná i přehodnocení vlastní pozice. Radikální křídla obou stran – na jedné aktivističtí lidé z médií, kulturní oblasti, velkých firem, na druhé zapálení „trumpisté“ – v předvolebním čase žila v přesvědčení, že je v jejich silách dosáhnout nějaké rozhodující míry dominance, že je možné tu „válku“ v dohledné době vyhrát nebo se k vítězství aspoň výrazně přiblížit.

Na obou stranách tu víru podpíralo nějaké vnímání způsobu, jímž jsou v tom střetu rozložené síly. Přesněji: obě ty skupiny se cítily silnější, než fakticky byly. Jedna věřila, že zatímco média systematicky zkreslují obraz americké společnosti a dominantní kulturní levice dezinterpretuje její problémy a dramata, má „lid“ jasno a ví, co je pro něj dobré. Hlasů pro Donalda Trumpa bude daleko víc, než by se podle zmanipulovaných zpráv a průzkumů mohlo zdát, což se u voleb ukáže – bude se opakovat příběh z roku 2016, stoupenci demokratů půjdou spát jisti si vítězstvím a probudí se jako poražení.

Radikálové z opačného tábora zas věřili, že se proti Trumpovi zformuje duhová koalice lidí všech odstínů pleti, pohlaví a sexuálních orientací a rozpoutá „modrou vlnu“, která spláchne rasisty a zpátečníky a nastolí stav, v němž bude možné začít budovat nové a spravedlivější pořádky.

Ani jedno z toho se – jak známo – nestalo. Ano, volby vyhrál Joseph Biden, podpora pro Trumpa ale byla nečekaně velká, v Senátu (klíčovém pro prosazování legislativních změn) demokraté na většinu nedosáhli, ve Sněmovně reprezentantů ji sice udrželi, ale pár míst ztratili. Výsledky voleb navíc zpochybnily optimismus demokratů ve vztahu k dlouhodobější perspektivě americké politiky, tezi, že zmenšující se podíl bílé populace musí automaticky přinést trvalou demokratickou nadvládu, protože lidé z menšin republikány nikdy volit nebudou. V reálu ale pro Donalda Trumpa hlasovalo výrazně víc menšinových voličů než před čtyřmi roky, k většině to má pořád daleko, ale předpoklad, že hlasy minorit má Demokratická strana jisté, se ukázal jako mylný.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.