The Wall: Obrovský úspěch i začátek konce Pink Floyd
30LETÉ VÝROČÍ
NOVÉ
1
Ve vzduchu létá nafukovací prase, na pódiu se zjevuje obrovská figurína učitele, matky, soudce či diktátora a muzikanti jsou od diváků odděleni rostoucí zdí, která je na závěr stržena. Takhle vypadaly koncerty britské rockové skupiny Pink Floyd, jimiž prezentovala své dnes již legendární album The Wall (Zeď), které vyšlo 30. listopadu 1979. Hudebně působivý projekt na téma osamocení a ztráty komunikace byl osobní zpovědí baskytaristy Rogera Waterse.
„Za Zdí stála má deziluze z rockových představení na velkých stadionech. Do konce sedmdesátých let měly takové koncerty kouzlo, které však vyprchalo,“ vzpomínal později Waters.
Uvědomil si to prý během jednoho koncertu v Montrealu v roce 1977, kde se mladý fanoušek snažil přelézt drátěnou ohradu, která oddělovala kapelu od davu: „Má frustrace dostoupila vrcholu. Plivl jsem mu do obličeje. Vzápětí mě mé chování šokovalo. Vztah mezi námi a publikem se ošklivě proměnil.“
Krátce nato přišel s myšlenkou postavit během koncertu skutečnou zeď a do vztahu hudebních idolů a jejich fanoušků promítnout i další paralely. „Chtěl jsem udělat srovnání mezi rokenrolovými koncerty a válkou,“ prohlásil Waters, jehož otec padl ve válce dřív, než se Roger narodil. Zeď na pódiu má ale podle něj více významů: „Člověk raději potlačuje bolestivé zkušenosti, které pak používá jako cihly ve zdi. Možná za ní nachází úkryt, avšak ve skutečnosti je za ní spíš citově uvězněn.“
Do The Wall promítl Waters bolest ze ztráty otce, vzpomínky na odlidštěný vzdělávací systém (ve filmu The Wall znázorněný dětmi padajícími do mlýnku na maso), přehnanou úzkostlivost matky, nevěru manželky a nakonec i dusivý tlak showbyznysu. Byl autorem nejen nosné myšlenky, ale i všech textů a téměř veškeré hudby.
Watersova tehdejší dominace ve skupině se odrazila i na atmosféře při nahrávání desky v roce 1979, když konflikt nastal především mezi mezi ním a klávesistou Rickem Wrightem. Po dokončení alba byl dokonce Wright z kapely vyhozen, dál ale s Pink Floyd vystupoval na koncertech jako najatý hudebník.
Dvojalbum The Wall patří k nejprodávanějším deskám všech dob, celosvětově se ho prodalo na 30 milionů kusů, z toho přes 23 milionů jen v USA. Skupina ho propagovala sérií bombastických vystoupení, pro technickou náročnost se však konalo jen 29 koncertů. Pódium bylo rozděleno zdí vysokou deset a dlouhou pětapadesát metrů, za kterou kapela odehrála většinu představení. Album v roce 1982 ožilo i ve filmu režiséra Alana Parkera s Bobem Geldofem v hlavní roli vyhaslé rockové hvězdy Pinka.
Po pádu Berlínské zdi předvedl Waters na Postupimském náměstí v červenci 1990 ještě jednu koncertní verzi The Wall, na počest znovusjednocení Německa. Koncert s řadou hostů měl gigantické proporce – na místě jej sledovalo 300 000 diváků.
Multimediálním projektem The Wall skončila nejslavnější éra kapely Pink Floyd, která se do historie rocku zapsala jako jedna z nejúspěšnějších a nejvlivnějších skupin všech dob. Její album Dark Side of the Moon (1973) se v USA drželo v hitparádě 741 týdnů, tedy asi 14 let a prodalo se ho dokonce přes 45 milionů kusů. Kromě něj se proslavila například deskami Wish You Were Here (1975) a Animals (1977). Poslední album The Endless River vyšlo v roce 2014.
V 80. letech se vztahy mezi Watersem a ostatními členy Pink Floyd natolik zhoršily, že Waters v prosinci 1985 odešel ze skupiny. Zbylí členové pod vedením kytaristy Davida Gilmoura pokračovali pod původním názvem. Waters si s kapelou Pink Floyd znovu zahrál až v roce 2005 na charitativním koncertu v Londýně.
Waters předvedl modernizovanou verzi projektu The Wall i českému publiku v roce 2013 v Praze. Tehdejší turné nabídlo celkem 219 vyprodaných koncertů, které navštívily více než čtyři miliony fanoušků po celém světě.
