S Ondráčkem vyšlo najevo, že si nenecháme líbit vše

Komunista Zdeněk Ondráček sám abdikoval z postu předsedy komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Považuji to za dobrou zprávu hned z několika důvodů. Desetitisíce lidí napříč republikou dokázaly, že jim není jedno minulost politiků a jen tak nepřejdou zločiny minulého režimu. Také se ukázalo, že jde politiku ovlivňovat i po volbách a vítěz si nemůže dělat co chce.

Vraťme se ale k poslanci Ondráčkovi. Jako člen pohotovostního pluku VB se podílel na brutálním rozhánění protikomunistických protestů v roce 1989. Ze zprávy tehdejší parlamentní vyšetřovací komise vyplývá, že při policejním listopadovém zásahu bylo tehdy zraněno na 600 lidí, z nichž 35 bylo hospitalizováno v nemocnicích. Čísla nemusí být přesná, protože se mnoho demonstrantů ze strachu před represemi nechalo ošetřit v mimopražských zdravotních zařízeních. Příslušníci komunistické policie tehdy obušky opakovaně mlátili demonstranty, rozháněli protestující také slzným plynem a vodními děly. Nejčastějšími příčinami zranění byly údery do hlavy a krku, k nejtěžším poraněním pak patřily zhmoždění plic, zhmoždění mozku, poškození ledvin a zlomeniny obličejových kostí. Nejmladšímu zraněnému bylo 13, nejstaršímu pak 83 let.

Komunističtí policisté tehdy bili nevinné lidi, kteří nikoho neohrožovali, neházeli na nikoho kameny, nedemolovali veřejný majetek. Jejich jediným proviněním bylo, že odmítali komunistický režim, který neváhal mučit a vraždit své oponenty. Ondráček dle svých slov v listopadu nezasahoval, byl prý jenom v záložní jednotce. Předtím v lednu během Palachova týdne však, jak sám přiznal, opakovaně udeřil obuškem ženu. Plivla na něho, on se proto cítil ohrožen a použil obušek, ačkoliv je jeho použití proti ženám zakázané.

Kontrola, která by jen kryla zločiny

Nejhorší však je, že Ondráček ztratil veškerou soudnost a jsou mu dále absolutně cizí slova pokora a sebereflexe. Svých činů z tehdejší doby nelituje. Proto je pro mě v čele komise pro kontrolu GIBS absolutně nepřijatelný. Práci policie nemůže kontrolovat někdo, kdo vlastně nemá nadhled a dokáže i zcela neadekvátní obranu prezentovat jako v situaci nutnou. Takový člověk by vůbec nebyl objektivní a je zcela zbytečné, aby v takové pozici byl.

Kdyby řekl, promiňte, mrzí mě, co se stalo, dnes už vidím, že jsme se nezachovali správně, což udělalo mnoho jiných policistů, díval bych se na to jinak. Ondráček je ale pořád přesvědčen, že jednal zcela správně. Slova o demokratické žumpě, která ve sněmovně řekl na adresu demokratických stran, jsou pak jen dalším důkazem o totální absenci morálky a studu a není proto divu, že si do něho nemálo lidí projektuje všechna svá traumata a celkově hrůzy spojené s převratem, kterým jasně chtějí říct „znovu už ne!“.

Všem, kteří argumentují různými dvojími metry, bych proto chtěl připomenout, že výkřiky o tom, jak je na Ondráčka pořádána štvanice, jsou důkazem zásadního nepochopení rozdílu mezi současností a bývalým totalitním režimem. Po roce 1968 byli nepohodlní poslanci, kteří se postavili sovětské okupaci, vyhozeni z parlamentu a mnozí skončili v nekvalifikovaných profesích. Ano, odpůrci socialismu byli běžně vyhazováni z práce, vězněni, nuceni k emigraci, jejich děti nesměly studovat atd. Nic takového Zdeňku Ondráčkovi nyní nehrozí. Z Poslanecké sněmovny ho nikdo nevyhání a do vězení také nemusí. Jen se dalo (hlasitě, ale pořád demokraticky) najevo, že zrovna on opravdu nemá v čele komise pro kontrolu GIBS co dělat. Úspěch ve volbách se nerovná povolení dále si dělat, co chci a kde chci.