Před 35 lety zemřel režisér Luis Buňuel. Šokoval otevřeností v kritice společnosti i církve

Španělský režisér Luis Buňuel, který zemřel před 35 lety, 29. července 1983 v Mexiku, kam uprchl před Frankovým režimem, miloval fantazii a do snového světa unikal i ve svých filmech, z nichž řada patří do zlatého fondu kinematografie. Jeho kritika církve a pokrytecké společnosti, oděná často do surrealistického hávu, šokovala otevřeností i neobvyklým uměleckým ztvárněním.

Noblesní bouřlivák Buňuel se narodil 22. února 1900 v aragonské Calandě. Do světa filmu vstoupil na vlně surrealismu koncem 20. let 20. století. Průlom v kinematografii znamenaly jeho dvacetiminutový snímek Andaluský pes (1928), který natočil s malířem Salvadorem Dalím a v němž je slavný záběr rozřezávání oka, a provokativní Zlatý věk (1930).

Koncem 30. let emigroval Buňuel do USA a po válce se natrvalo usadil v Mexiku, kde natočil například snímky Zapomenutí (oceněný na MFF v Cannes v roce 1951) a Nazarin (v Cannes 1959 získal Zvláštní cenu poroty). Hlavní cenu festivalu v Cannes získal jeho snímek z roku 1961 Viridiana, který je plný provokujících symbolů a který byl ve Španělsku dlouho zakázán.

Po variaci na skryté stránky ženské sexuality v Deníku komorné (1963) se Buňuel vrátil ke svým surrealistickým začátkům groteskním obrazem konzumní společnosti ve filmu Nenápadný půvab buržoazie, který byl v roce 1973 oceněn Oscarem. Dvojí morálku měšťáků odhalil v příběhu vdané ženy, která si zpestřuje život prostitucí, Kráska dne (1967), v němž zazářila Catherine Deneuveová. Její mrazivé krásy využil Buňuel i v dramatu Tristana (1970). Filmovou kariéru zakončil Buňuel šest let před smrtí ironickým podobenstvím Tajemný předmět touhy.

Čtěte dále: Breivikův útok nepřežilo 77 lidí. Výročí masakru připomíná film bez hudby a střihu

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.