Kolonialismus, západní svět, střet civilizací... Co vypovídá stoletá kniha o současnosti
TÝDENÍK ECHO
Klasická literární díla jsou v současné veřejné debatě často přítomna jako předmět soudu. Někdo označí nějakou slavnou knihu za nevyhovující dnešním představám a požadavkům (nejčastěji ideologickým), za urážející jemnocit té či oné skupiny. Dožaduje se třeba nějaké formy úředního zásahu, vzbudí to různé reakce, píšou se články s clickbaitovými titulky.
Obránci literatury před snahami o podobnou „očistu“ v podobných sporech často argumentují tím, že ta nově sporná díla byla formována dobou svého vzniku, a proto nemá význam na ně přikládat dnešní měřítka. Je to jistě racionální a v zásadě pravdivý argument. Dá se z něj ale cítit nepřípadná blahosklonnost. Lidé dneška, kteří vědí víc, by měli být shovívaví vůči dílům těch včerejších lidí, jež jsou nutně poznamenána jejich dobově podmíněnou omezeností a předsudky. Jenomže část těch nejvýstižnějších knih o dnešku vznikla dávno předtím, než ten dnešek nastal.
Na největších literárních dílech si ceníme také jejich nadčasovosti, toho, že nějakým způsobem „o dnešku“ jsou fakticky kdykoli, protože člověk má také nějaké svoje konstanty a danosti, které jsou v nich pronikavým a působivým způsobem zachyceny. Z některých textů ale dnešek vystupuje možná výrazněji než z děl současných, také proto, že s až prorockou schopností předvídají ne snad budoucí události, ale ducha jejich aktérů, jejich autoři před mnoha lety zahlédli podobu člověka budoucnosti, jež se už v jejich časech utvářela, to Yeatsovo „zvíře, jehož chvíle přišla“. Takový nově (a přitom staře) nasvícený dnešek jsem zahlédl, když jsem se po letech vrátil k novele Srdce temnoty anglického spisovatele polského původu Josepha Conrada, poprvé vydané v roce 1902.
Je to jedna z nejznámějších anglických próz, během desetiletí byla předmětem zájmu mnoha badatelů a interpretována mnoha způsoby – od politického k psychoanalytickému. Ta otevřenost mnoha výkladům jistě je součástí jejího přetrvávajícího magnetismu. Dotýká se také témat, která se právě teď hojně diskutují. Dá se v ní najít velmi nelichotivá výpověď o kolonialismu, o jehož dědictví se teď hodně mluví a které by podle soudobých stoupenců pokroku mělo být nějak napravováno. Je možné v ní vidět i obraz civilizačního střetu, pošetilosti snah vyvážet západní kulturu do míst, kde „není doma“. Jistě to může být aktuální v době, kdy jeden podobný „civilizační projekt“ v Afghánistánu právě spektakulárně krachuje.
