Smrt, kterou komunisté utajili. Po perzekuci za kritické názory se Bohumil Peroutka upálil

Jednou z méně známých obětí nastupující normalizace po sovětské okupaci v roce 1968 byl vsetínský muzejní pracovník Bohumil Peroutka. Někdejší ředitel místního vlastivědného muzea se kriticky vyjadřoval k invazi „spřátelených armád“ a navíc publikoval článek o vzniku republiky a Masarykovi, za což byl perzekuován. 28. října 1969 se pokusil ukončit svůj život sebeupálením na nádvoří zámku ve Vsetíně a na následky zranění dva dny poté zemřel.

Peroutka se narodil 6. srpna 1926 v Bratislavě, ještě jako malé dítě se přestěhoval s rodiči do Vsetína. Vystudoval přírodní vědy v Brně a poté několik let učil na středních školách. V letech 1955 až 1961 byl ředitelem Okresního archivu ve Vsetíně a od ledna 1962 ředitelem vsetínského Okresního muzea. Ve své funkci mimo jiné vedl přestěhování muzea do vsetínského zámku. V březnu 1967 na funkci ředitele muzea ze zdravotních důvodů rezignoval a dále pracoval v muzeu jako samostatný odborný pracovník. Redigoval sborník Valašsko a byl i kronikářem Vsetína. „Vedl tichý, osamělý život, hodně studoval, publikoval články o historii Vsetínska a věnoval se cestování,“ napsal o něm historik Ladislav Baletka.

Po okupaci v srpnu 1968 se vůči nastalé situaci kriticky vyhranil. K 51. výročí vzniku republiky pak uveřejnil v okresních novinách Nové Valašsko článek s názvem Jedenapadesátileté Československo – 28. říjen v historii našich národů, ve kterém bez polopravd a lží komunistické propagandy popsal vznik Československa, připomenul zásluhy Tomáš Garrigua Masaryka i politické procesy v 50. letech a vyjádřil zklamání z politického vývoje. „Socialismus, který měl znamenat především osvobození člověka, se stával jakýmsi návratem k feudalismu,“ napsal mimo jiné.

Článek, který vyšel 22. října 1969, vyvolal nenávistnou reakci komunistických funkcionářů. Okresní národní výbor ve Vsetíně, Peroutkův zaměstnavatel, s ním zahájil disciplinární řízení a rozvázal s ním pracovní poměr. Peroutka byl tlačen, aby svůj text dementoval, což odmítl. Komunisté mu také pohrozili, že kvůli jeho článku přijde o místa celá redakce okresních novin.

V den 51. výročí vzniku republiky, 28. října 1969, vyšel Peroutka na zámecké nádvoří, polil se hořlavinou a podpálil. S těžkými popáleninami byl převezen do vsetínské nemocnice, kde dva dny poté zemřel. Zanechal po sobě dopis na rozloučenou, ve kterém mimo jiné napsal: „Bylo to mé svědomí i pocit odpovědnosti a snad i víra v ideje, které mě přiměly k tomuto činu“.

Přes snahu režimu zakázat poslední rozloučení s Peroutkou se v den pohřbu 5. listopadu 1969 na místě jeho tragického činu sešla řada lidí. Pohřeb a kremace se ale musely konat v Olomouci. Pracovnice Okresního kulturního střediska, která recitovala na pohřbu, byla propuštěna. Peroutkův čin dnes připomíná pouze nenápadná deska na zámeckém nádvoří a hrob.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Hlavatý byl první po Palachovi. Upadl ale do zapomnění. Motiv upálení není jasný