Na zadání Miloše Zemana se nesmělo diskutovat, tvrdí Vít Rakušan
hlasovací obstrukce
ROZHOVOR
Jan Zatorsky
Mimořádná schůze ohledně výroků prezidenta Miloše Zemana skončila fiaskem. Přítomní poslanci z hlasovací koalice ANO, SPD, KSČM a poslanci sociálních demokratů se nepřihlásili hlasovacími kartami. Schůze tak nebyla usnášeníschopná. Podle prvního místopředsedy STAN Víta Rakušana se jedná o umlčení opozice. „Tady se nesmí diskutovat na zadání prezidenta České republiky Miloše Zemana. On si tu diskuzi prostě nepřeje,“ řekl Rakušan pro Echo24.
O čem jste chtěl konkrétně mluvit před poslanci?
Chtěl jsem přečíst celé usnesení komise a vyzvat sněmovnu, aby se stejně jako prezident republiky držela zákonných postupů při zacházení s informacemi od tajných služeb. Což se nedělo a vedlo to celé k mediálnímu obrazu, který neodpovídal realitě a výrazně poškozoval pověst České republiky v zahraničí.
Obecně se předpokládalo, že program mimořádné schůze nebude schválen. Očekával jste takový průběh?
To jsem absolutně neočekával. Protože míru obstrukcí nebo využívání jednacího řádu, jak teď předvádí vládní koalice ANO, SPD, KSČM s podporou ČSSD je něco, co přesahuje i zvyklosti z dob minulých. Samozřejmě i tehdy opozice nějaký způsobem stejně jako koalice uměla využívat jednací řád. Po těch zkušenostech, kterých jsme svědky, to jasně ukazuje, že se diskutovat nesmí. Tady se nesmí diskutovat na zadání prezidenta České republiky Miloše Zemana. On si tu diskuzi prostě nepřeje. Z mého pohledu si ji nepřeje právě proto, že si je vědom toho, že nějaké věci skutečně správně neudělal.
Nejdříve tvrdil, že vycházel ze zpráv Vojenského zpravodajství, kde evidentně zacházel necitlivě s citlivými utajovanými informacemi. O dva až tři týdny později už se vyjadřoval, že vycházel z otevřených zdrojů, tedy z nějakého článku publikovaného vědcem z daného vojenského ústavu. Jsou tam výrazné rozpory a prezident si tu diskuzi nepřeje a všichni se mu to dnes snaží postupně plnit.
Na minulých mimořádných schůzích došlo alespoň k hlasování o programu. Máme si nyní zvyknout, že když vládní strany nebudou chtít cokoliv projednávat, tak se uchýlí k tomuto kroku?
Já si na to zvykat nechci, mně to přijde obludné. Vlastně se i teď ukazuje, ve velmi zajímavých kontextech, že když jsme tvořili, ať už Ústavu na začátku devadesátých let nebo jednací řád sněmovny, tak jsme byli optimisté. Byli jsme optimisté v tom, že ve sněmovně budou demokraté. Mysleli jsme si, že s Ústavou bude zacházet demokrat. V případě prezidenta bylo toto očekávání natolik silné, že některé jeho postupy - třeba při jmenování nebo sestavování vlády - nebyly vyprecizovány kvůli tomu, že se věřilo, že funkci prezidentskou funkci bude zastávat někdo, kdo ctí ducha Ústavy. Bohužel se nyní ukazuje, že různé obstrukce mohou být využívané k tomu, aby se vůbec mluvilo. V demokracii je normální, že většina přehlasuje menšinu. Nakonec takto demokracie funguje. Není ale normální to, že se menšině neumožní mluvit.
Je nějaká možnost, jak dostat téma novičoku do sněmovny?
Myslím si, že reálně nikoliv. Pokud silné kluby vládní koalice zůstanou u svého názoru, tak ta šance téměř není. My jsme právě využili svých přednostních práv a využili jsme toho, že se zařadil bod na program nezařazený, takže ta diskuze se stejně nakonec vedla. Je nám ale trapné, že musíme používat stejných prostředků, jak ho používá vůči nám vládní většina, abychom se vůbec dostali ke slovu. Nechce se mi smířit s tím, že to je realita českého parlamentu.
Poté, co předseda sněmovny vyzval k opětovnému přihlašování poslanců, se podle záznamu ozvaly z levé části hlasy „učíme se od vás“. Zaznamenal jste takové výroky?
To, že mnozí pánové, kteří nyní sedí na pravé části spektra, jsou zkušenými harcovníky, co umějí využívat jednací řád, to je pravda. Že by se skutečně nezařadil bod na program, ale že by se vytahovali kartičky a nemohla se zahájit ani diskuze s přednostními právy, tak to jsem v minulosti nezaznamenal. Jsem ve sněmovně nový a nechci být usvědčen z toho, že historicky ano. Ale když se podíváte, tak je to neuvěřitelná série toho, jakou zažíváme za půl roku v neuvěřitelném množství. Neschválení programu schůze, neschválení, neschválení. Nyní se šlo ještě dál: Nenechte je mluvit.
