Babiš zamořil Česko. Viníkem není řepka, ale styl, jak se s ní zachází

Z úlu vyletí včelka Mája a vesele si zpívá. Doletí na pole s řepkou, nadýchá se pesticidů, spadne a je po ní. Na tragickém osudu televizní postavičky ilustrovala německá veřejnoprávní televize, jak jedy užívané zemědělci ničí vše živé v přírodě. Zvláště to mají na svědomí ďábelské glyfosáty, které je třeba okamžitě zakázat.

Německo použilo v kampani proti glyfosátu řepkové pole, protože právě na řepku se tento přípravek nejčastěji používá. Podle studie Univerzity Göttingen na plných 87 procentech její plochy. Německo je v evropském srovnání řepkovou velmocí, pěstuje ji na 11 procentech obdělávané půdy a čtvrtina všech glyfosátů končí na žlutých polích. Proto překvapuje, že se zpráva o smutném konci Máji nedostala do Česka. Přece je druhou rodnou zemí dětského seriálu o nebohé včelce a v rozloze řepkových polí nemá v Evropě konkurenci, protože v roce 2016 podle Eurostatu zabírala 16 procent z dvou a půl milionu hektarů obdělávané půdy. Německo je se Slovenskem a Estonskem na druhém místě.

Řepková pole ovšem v Česku stejně dokázala poprask vyvolat. Důvodem byl nečekaně rychlý začátek pylové sezony, který nastal v období, kdy rozkvetla řepka. Země se najednou ocitla uprostřed alergické epidemie, města zasypal žlutý pylový prášek, a přirozenou reakcí postižených byla spekulace, podle níž za všechno může řepka, a v důsledku tedy premiér v demisi Andrej Babiš, který, jak známo, má pěstování řepky na svědomí. Stížnostem se vysmál komentátor Lidových novin, které rovněž patří do Babišova koncernu Agrofert. „Řepka je žlutá. Pyl je žlutý. Řepku má rád málokdo. Andrej má jistě nějakou řepku. A je to: Babiš zamořil Česko,“ napsal komentátor, který se mohl opřít o stanoviska mnohých expertů. „To je úplná blbost, aby žlutý prach byla řepka,“ prohlásil například Ondřej Rybníček z Fakultní nemocnice v Brně s tím, že města zaplavil pyl z borovic a smrků. Helena Kazmarová ze Státního zdravotního ústavu zase v Mladé frontě Dnes připomněla, že se těžká pylová zrna z řepky nedostanou dál než 150 metrů od pole. „Řepka současně není významným alergenem a není ani hlavní příčinou potíží alergiků,“ prohlásila Kazmarová. Neudržel se sám Babiš: „K řepce jeden možná překvapivý fakt. Z celkové úrody řepky v ČR vypěstuje moje bývalá firma jenom 5 procent. Ano, pouze 5 procent,“ napsal na Twitter. Pozdvižení dočasně pominulo.

Také německý poprask s řepkou a glyfosátem odezněl, i když měl hlubší kořeny. Před třemi lety  publikovala Světová zdravotnická organizace výzkum, ze kterého vyplývá, že glyfosát, nejčastěji používaná chemická látka na hubení plevele, která se nejčastěji prodává pod značkou Roundup, způsobuje rakovinu. Na to reagovala Evropská komise, která publikovala jiný výzkum, podle kterého je riziko zanedbatelné. V konfliktu vyhrál bruselský názor, zvlášť když mu daly za pravdu i další studie. Proto bojovníci s glyfosátem změnili strategii. Při ošetřování polí pro řepku likviduje glyfosát veškeré rostliny, tím se v důsledku zlikviduje hmyz a ptáci, kteří se jimi živí, nemluvě o půdní flóře. To jim v Německu potvrdil dokonce Spolkový úřad pro ochranu přírody. Aktivisté dokonce shromáždili přes milion podpisů pod tzv. evropskou peticí a žádostí zakázat glyfosát se musela zabývat Evropská komise. Loni v listopadu ji po dramatickém hlasování odmítla, pouze zkrátila povolení užívat tento účinný přípravek z deseti na pět let.

Německý stejně jako český příklad ukazují, že řepka sice přitahuje pozornost, přesto protestní kampaně vyvolané hospodařením na žlutých polích dříve či později uváznou na mělčině. Proč nemají výbuchy nespokojenosti žádný efekt, není těžké vysvětlit. Zemědělství se provozuje na průmyslovém základě, zaměstnává výzkumníky a proniknout do jeho tajností nebývá snadné pro člověka z města, který se přírodou pohybuje pouze v autě. Proto zaznamená nápadná žlutá pole, a pokud hledá viníka nízké kvality potravin nebo třeba pylové záplavy, tak se nabízí právě řepka. To však neznamená, že měšťáci při pohledu z auta nezahlédli vážné nebezpečí, kterým industrializované zemědělství hrozí lidem i přírodě. Jen nejsou schopni tuto hrozbu okamžitě pojmenovat. Ve skutečnosti glyfosát ohrožuje lidské zdraví i přírodu. Hodně pravdy skrývá i výkřik Lidových novin: Pyl je žlutý, řepka je žlutá, Babiš má řepku a zamořil Česko.

Příliš mnoho dobra škodí

Pochopit problém řepky a prostředků ochrany rostlin proti škodlivým organismům nejde bez toho, že se člověk vypraví na venkov. Důležitá je už první informace, že zemědělci považují glyfosát za jednoho z nejlepších pomocníků. „Je to nejvíc prozkoumaný herbicid, který zlikviduje najednou veškerý plevel,“ chválí přípravek Jan Staněk z Asociace soukromého zemědělství. Zákaz glyfosátu ničemu nepomůže, jenom zkomplikuje zemědělcům život a jeho důsledky zatíží přírodu ještě víc než dosud. Dostatečným varováním byl zásah Evropské komise před čtyřmi lety. Tehdy zakázala tzv. neonikotinoidy používané pro moření osiva řepky. Tím sedláci likvidují hned na počátku vegetačního období řepky hlavní škůdce. Svůj verdikt Brusel neodvolal ani letos v dubnu, i když si zemědělci stěžovali, jak se jim prodraží. Jako náhradu musí používat během celého vegetačního období různé druhy postřiků na vzešlé porosty řepky, které mají větší negativní vliv na necílové druhy hmyzu, než mělo moření osiva řepky. „Zákaz moření osiva řepky neonikotinoidy se nám vrátil jako bumerang,“ potvrzuje František Kocourek z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Dodává, že obavy z přípravků používaných v zemědělství jsou přehnané, protože většina rizikových přípravků pro zdraví člověka i životní prostředí používaných ještě před dvaceti lety už není povolena. „Dnes jsou rizika přípravků na ochranu rostlin používaných v zemědělství minimální,“ uvedl profesor Kocourek.     

Superlativy si Staněk neodpustí, ani když mluví o řepce. „Nejde jenom o to, že je možné na řepce díky výkupním cenám víc vydělat, ale dobře funguje jako přerušovač,“ vysvětluje sedlák z Českobudějovicka. Plodiny se musí na jednotlivých polích střídat, protože některé odebírají z půdy příliš mnoho živin a při opakovaném vysazování se daří jejich škůdcům. Řepka je v tomto směru oblíbená kvůli rozvětvenému systému kořenů, který provzdušňuje půdu, zároveň se větší část rostlin zaorá a zlepšuje kvalitu půdy. „Problém není samotná řepka, ale širé rodné lány,“ upozorňuje Staněk. Myslí tím model hospodaření na rozlehlých plochách, který ještě posílil z dob socialismu. Tím se snižuje pestrost vegetace, krajina ztrácí vodu a odolnost proti erozi. I v tom se shodne s pohledem vědců, kteří zjistili, že za úbytek některých živočichů, ze kterých jsou nejnápadnější motýli, nemůže samotné hnojení a postřiky přípravky na ochranu rostlin, ale skutečnost, že fragmenty krajiny, kde se jim daří, jsou odděleny příliš rozlehlými plochami monokultury. „Obecně hmyzu v zemědělské krajině u nás v posledním období neubývá, jak lze doložit na rostoucích populacích netopýrů, plně závislých na stavu hmyzích druhů. Druhové spektrum hmyzu se v zemědělské krajině ovšem mění, jedněch druhů nebo celých skupin ubývá, jiných přibývá a stále nové druhy hmyzu se na naše území šíří, jak vlivem oteplování, tak aktivní činností člověka“, dodává profesor Kocourek.

Přesto dávají zemědělci i experti laikům za pravdu v tom základním. Ze všech plodin zatěžuje řepka a její ochrana životní prostředí nejvíc. Kardinálním dokladem jsou měření Českého hydrometeorologického ústavu, který odhalil v podzemních vodách metabolity herbicidů ve stále rostoucí koncentraci. „Z naměřených dat lze potvrdit dlouhodobou kontaminaci podzemních vod výše zmíněnými látkami, a tedy i dopad pěstování biopaliv první generace na kvalitu vodních zdrojů v České republice,“ stojí v oficiální zprávě. Za biopaliva první generace považují hydrologové vedle řepky ještě kukuřici a cukrovou řepu.

Za další dopady mohou sami zemědělci, pokud pěstují řepku na jednom poli častěji než jednou za čtyři roky. Tím způsobí epidemii parazitů typu hlízenky houbové, na které už postřiky nezabírají, a mohou se rozšířit. Z toho důvodu bylo pěstování řepky úplně zakázáno v některých regionech Velké Británie a Saska. Vliv na lidské zdraví byl doložen zatím jen u alergií. Přes blahovolné výroky některých odborníků platí, že v řepce bylo odhaleno devět alergenů. Odborné společnosti alergologů v Německu uvádějí řepku mezi nejrizikovějšími rostlinami spolu s jilmem a břízou.

Past na zemědělce

Městští laici z lánů řepky vyčtou, že v zemědělství něco není v pořádku. A opravdu je nejlépe vidět na řepce, že si zemědělství příliš zvyklo na průmyslové postupy, které začnou ohrožovat krajinu, živočichy a lidské zdraví, když překročí míru.

Západoevropské země už zjistily, že se to s řepkou nemá přehánět, a například Francie a Velká Británie za poslední dva roky omezily výměru řepkových polí po sto tisíci hektarech. Dobrodružný byznys přebírají východoevropské země v čele s Rumunskem, nikde však nedosahuje českých rozměrů. Právě za viníka toho, že Češi překročili míru udržitelnosti, může být označena jedna osoba, tedy Andrej Babiš.

Rozšíření výměry řepky je spojeno s jejím využitím jako bionafty, kterou Evropská unie ještě před deseti lety považovala za ekologické palivo. Její příběh se příliš neliší od boomu slunečních elektráren. Ještě jako agrární lobbista dokázal Babiš v roce 2010 přemluvit opozičního vůdce Bohuslava Sobotku, aby těsně před volbami zařídil ve sněmovně mimořádný termín. Bylo totiž potřeba přehlasovat prezidentské veto, kterým chtěl Václav Klaus zabránit projektu, podle kterého stát až do roku 2015 zvýhodní bionaftu daňovými úlevami. Ve sněmovně poté veto nepodpořila jenom část klubu ODS. Se Sobotkou se pak Babiš sešel ve společné vládě a protáhli podporu řepkového byznysu do roku 2020, i když už vyšlo najevo, že její používání zvětšuje ve srovnání s obyčejnou naftou objem škodlivých exhalací. Podle ministerstva zemědělství odešlo v minulých letech 30 až 50 procent řepky vypěstované v Česku na výrobu tuzemské bionafty.

Mezitím se Babiš stal jediným tuzemským výrobcem metylesteru řepkového oleje pro výrobu bionafty. Loni pokryl z 56 procent poptávku společnosti Čepro, zbytek zajistily cizí firmy. Už méně významný je fakt, že Babišův Agrofert řepku pěstuje, vykupuje a vyrábí i dodává potřebné glyfosáty. Rozšířením řepky zabočil vlak českého zemědělství na slepou kolej. Zemědělci teď budou těžko hledat cestu, jak překonat ekonomickou závislost na zbytečném a škodlivém byznysu s bionaftou.