„Jsem přesvědčen, že reforma EU je možná“

Evropská unie má být více efektivní a transparentní, méně aktivistická, má být moderní ve smyslu podpory digitalizace a průmyslu 4.0, říká europoslanec a kandidát KDU-ČSL pro volby do Evropského parlamentu Tomáš Zdechovský.

KDU-ČSL jde do eurovoleb se sloganem Chceme lepší EU. V jakém smyslu ji chcete lepší? V čem má být jiná?

Těch věcí je více, chceme institucionální i hodnotovou reformu tak, aby EU byla víc efektivní, transparentní, flexibilnější v řešení problémů jako byla migrace nebo brexit, štíhlejší, moderní ve smyslu podpory digitalizace a průmyslu 4.0 a předně méně aktivistická, kdy by se měly řešit věci, které opravdu zajímají většinu občanů a má smysl v nich prosazovat společný celoevropský postup. Tohle se příliš neděje a osobně se proto nedivím, že lidem EU připadá vzdálená a odtržená od reality.

Jak byste toho chtěl docílit?

Rozhodně se nabízí opět vyvolat debatu o tom, že by EU měla mít jen jedno sídlo, dále si podobně jako rakouský kancléř Sebastian Kurz umím představit zrušení pozice předsedy Evropské Rady, omezení počtu eurokomisařů, kteří by rotovali – s tím by šlo ruku v ruce i omezení agendy a větší využití principů subsidiarity. Dále je nutné udělat i revizi fungování evropských agentur. Některé už postrádají význam a měly by se buď sloučit nebo zcela zrušit, jiné nemá smysl mít, protože nemají pravomoci na provedení změn nebo jednoduše jen produkují agendu pro agendu.

Můžete být konkrétnější?

Ano, vezměme si třeba agenturu EIGE, neboli Evropský institut pro rovnost žen a mužů. Tam jak na běžícím pásu produkují publikace jako Gender ve sportu nebo Gender v námořních věcech a rybářství. Tyto věci pak i přebírá výbor FEMM pro práva žen a rovnost pohlaví a místo toho, abychom v EP řešili třeba společný postup k boji proti terorismu, doslova ztrácíme čas s nereálnými nesmysly, jako že by cílem snah EU mělo být vymýcení menstruační chudoby na všech veřejných toaletách v EU – což mimochodem bylo i už odsouhlaseno v rezoluci o Genderovém mainstreamingu v daňových politikách. Nezpochybňuji nutnost řešit třeba nerovnosti v platech mužů a žen, ale podobné věci můžeme přesunout pod agenturu FRA řešící základní práva.

Lidovci také slibují obhájit zájmy pronásledovaných křesťanů ve světě. Jak to chcete udělat?

Zde je nutné si uvědomit, že pokud například s Čínou jedná ČR se zhruba 10 mil. obyvateli, je v úplně jiné pozici než diplomacie EU, která zastupuje půl miliardy lidí. Vzhledem k tomu, že se EU snaží být světovým lídrem nejen v oblasti lidských práv a řeší proto třeba i rozvojovou pomoc v Africe a Asii, má pak možnost ovlivnit přístup zemí k problematice. Může podporovat obchod nebo naopak pomoc i stáhnout finanční podporu, když nebude fungovat pozitivní motivace. Někdo to může vzít jako vměšování se do cizích záležitostí, ale třeba pro pákistánské křesťany, kdy se jejich pronásledování dá označit už za genocidní, je EU jedinou nadějí na zlepšení. A vzhledem k tomu, že jsem se sám na mnoha urgentních rezolucích podílel, tak vím, že to funguje a leckde stačí jen na problém z autority EU poukázat, aby došlo ke zlepšení či propuštění konkrétních vězňů svědomí.

Co můžete v europarlamentu reálně změnit pro EU? A co pro Česko?

Během uplynulého mandátu se mi nesčetněkrát potvrdilo, že ten, kdo systematicky pracuje, je aktivní a dokáže o svých vizích přesvědčit ostatní, může věci aktivně měnit. Něco jde hned, větší věci potřebují úsilí a trpělivost – to je třeba případ norského Barnevernetu. Když jsme téma před pěti lety otevřeli v souvislosti s případem Evy Michalákové, absolutně nikdo nevěřil, že by v Norsku něco takového bylo možné. Určitě je vše jen trapná ruská propaganda. Teď už je ale téma i součástí jednání delegací pro vztahy EU-Norsko, existuje odmítavá rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy a u Evropského soudu pro lidská práva je hned deset kauz. Evě Michalákové to sice stále bohužel nepomohlo, ale mnoha rodičům ano a důkazem může být Norka Silje Garmová, která už kvůli praktikám barnevernetu politický azyl v Polsku získala. Opravdu jsem proto upřímně přesvědčen, že reforma EU je možná. Nebyla možná před brexitem a v současném EP také příliš nebyla vůle, ale podívejte se teď na volební programy stran, o nějaké verzi reformy najednou už mluví všichni a nebál bych se proto vsadit, že vyvolat debatu o tom, kde chceme mít EU v roce 2030 nebo 2050, zvládneme do půl roku po navolení.

Lidé občas Evropské unii vyčítají vzdálenost a netransparentnost, zájem o dění v Unii ilustruje i nízká česká účast ve volbách do Evropského parlamentu. Co se s tím dá dělat?

Ta kritika je za mě oprávněná a osobně se proto maximálně snažím o své práci informovat a třeba jsem kvůli tomu i celý mandát systematicky jezdil do všech koutů republiky a organizoval debaty i v nejmenších obcích. Celkově se snažím hledat cesty, jak k lidem dostat informace a snažím se proto až na pár výjimek komunikovat se všemi médii. To je i důvod, proč jsem třeba šel i do Arény na TV Barrandov. Jsem přesvědčen, že bychom neměli podléhat stereotypům a snažit se komunikovat se všemi – vždyť i díky tomuto je tak úspěšné hnutí Ano, snaží se prostě oslovit všechny a neřeší, jestli přetáhli bývalého voliče ODS nebo nějaké levicové strany. Ten, kdo začne sortovat v tom, kdo mu vlastně může dát hlas, není demokrat a už vůbec ne liberál.