Čím Orbán tak irituje

KOMENTÁŘ

Čím Orbán tak irituje
Orbán se pokouší o jakousi kontrarevoluci v médiích, akademickém prostředí, justici, píše Daniel Kaiser. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Volby v Maďarsku dopadly překvapivě jasným vítězstvím pro Viktora Orbána a jeho Fidesz. O vnitřnostech maďarské politiky a volební kampaně včera na tomto místě zasvěceně psala Lucie Sulovská. Ještě úplně jiná otázka, než jak mohla jedna strana počtvrté v řadě vyhrát, je ta, proč Orbán vyvolává tolik nepřátelství v západní Evropě a dokonce ve Spojených státech.

Nejde mi teď tolik o některé známé intelektuály, jako je historička a novinářka Anne Applebaumová, která nedávno s intelektuálními souputníky od Timothyho Snydera po generála v. v. Wesleyho Clarka založila Action for Democracy, jakousi podpůrnou akci, která chce v zemích typu Maďarska nebo Polska pomáhat „liberální“ opozici proti autoritářské vládní garnituře. Když u nás v rádiu sociolog Ivan Gabal označuje „Maďarsko za toxické z hlediska spolupráce‘“ (v souvislosti s rezervovaným postojem Budapešti vůči prezidentovi Zelenskému), také to není přísně vzato vytyčování vládní politiky. Ale je to celková atmosféra, v níž pak už tolik nevyčnívá slovník, jakým o Maďarsku mluví i mnozí politici, u nás včetně vlády.

 

Vicepremiér Ivan Bartoš takto oznámil, že na rozdíl od prezidenta Miloše Zemana on Orbánovi nepoblahopřeje, a odůvodňuje to jak zásahy proti svobodným médiím, tak „bezpáteřním šířením ruské propagandy“ (tady upřímně netuším, o co jde). Reprezentanti všech vládních stran s výjimkou ODS, která když už jde k maďarskému premiérovi na distanc, odůvodňuje to jiným pohledem na válku na Ukrajině, politickou legitimitu Orbána jednoduše neuznávají.

Na evropské úrovni je to, jak všichni víme, stejný příběh, stejný katalog výtek. Evropská komise vede s Maďarskem disciplinární řízení kvůli porušování evropských hodnot, Evropský soudní dvůr jí letos v únoru potvrdil, že kvůli toému smí blokovat Maďarsku během příštích celkem až 32 miliard eur. Vyloučení z Evropské lidové strany Fidesz předešel jen tím, že dřív vystoupil. Drobnohled vůči Orbánovi se pěstuje dokonce v USA, kde Joe Biden během volební kampaně zařadil Maďarsko (a také Polsko) mezi „totalitární režimy“. Což je pochopitelně nesmysl, už vzhledem k tomu, jak se několik posledních měsíců orbánovci o výsledek těchto voleb báli.

Výtky vůči Orbánovi jsou zčásti pravdivé. Fidesz skutečně měnil volební zákon, zjednodušeně řečeno posouval ho směrem od poměrného k většinovému, na což opozice reagovala spojením „od komunistů po fašisty“ – to je výrok nikoliv Orbánův, ale lídra opozice Pétera Marki-Zaye. Stát patrně používal špionáží software Pegas k monitorování některých opozičních politiků, novinářů, oligarchů. Před třemi lety provládní byznysmeni ze skoupených titulů vytvořili mediální nadaci KESMA, pod níž spadá na 400 titulů, hlavně regionálních novin. Vznikl mediální holding, jehož jednotlivé části nikdy nepůjdou proti Fideszu. Na hlavním státním kanále směl teď Péter Marki-Zaye vystoupit poprvé a jen krátce až tři týdny před volbami.

Tyto fauly nejsou maďarské unikáty. Například překreslování volebních obvodů ve prospěch vládní strany známe z vícero zemí, angličtina pro to má slovo gerrymandering. New York Times teď píší, že opozice by musela v Maďarsku získat alespoň o šest procent hlasů víc, aby zvítězila. Totéž a s větším zvýhodněním pro vládu byla pravda v Británii za panování Tonyho Blaira.

Nebo média: Mezinárodní pozorovatelé tu a tam na důkaz nepřijatelnosti Orbánova režimu citují slova mluvčího vlády Zoltána Kovácse z roku 2019, kdy si pochvaloval, že po zřízení KESMA vláda dokáže „dostat své stanovisko do téměř 50 procent maďarského tisku.“ To by znamenalo, že polovina printu zastává názory opačné, což by byla ve většině evropských zemí nevídaná pluralita. Ale tady jsme dospěli k jádru té ohromné nechuti, kterou předseda Fideszu za hranicemi vyvolává. Orbán se pokouší o jakousi kontrarevoluci v médiích, akademickém prostředí, justici – všechno v subkulturách, které si levicový střed dávno zvykl považovat za své. Orbán za dvanáct let své vlády začal přihrávat ohromné sumy inzerce a peněz „svým“ médiím, provládním think-tankům, konzervativněji laděným vysokým školám. Fidesz je zřejmě jediná konzervativní strana v Evropě, která na dlouhou levicovou ofenzívu odpovídá svou protiofenzivou. Dělá to silou, způsobem, který by například u české pravice byl zcela nepředstavitelný, a je to dobře. Ale jeho bývalí političtí přátelé v Evropské lidové straně a většina dalších nominálně pravicových stran to nedělají nijak. To bude hlavní důvod, proč ho nesnášejí.

 

×

Podobné články