Pestrost a ozdoba tehdejší demokracie. Ad Život pro politiku č.31/2018

V druhém desetiletí mého života jsem si mohl ještě číst v Peroutkově „Přítomnosti“. Aniž by parlament měl do toho co legalizovat, prohlásil jsem na území naší parcely čtvrtek za významný, ne-li sváteční den. Má paní totiž mi ten den přináší z poštovní trouby „ozvěny týdne“. Někdy to dlouho trvá, než se sousedské jazyky unaví, dokonce mám také obavu, že mi všechno na lavičce pod jabloní vyčte a kdovíco na mně zbude. Ale vždycky zbude – a já jsem rád a šťastný, že se s podobnými „peroutkovci“ znovu shledávám i ve svém desátém desetiletí. Sice nevím, jestli jim už dali jeho cenu, hlavní je, že z písmenek a řádků na mně najednou mluví ještě lepší než tehdejší pestrost, ozdoba demokracie. Tolik se toho dozvídám, děkuji. Pochopitelně, nad ledasčím řeknu „hochu, hochu, uber trochu“, jindy zase „no né, to je povedené“. Nyní mně silně zaujala vyprávění paní Dany Musilové o poslankyních či senátorkách. Těším se, že to je série o těch osmi prvních, a že v ní snad budou i ty „zelené“, i když s těmi dosavad popsanými „červenými“ bývaly – jak se dnes  říká – v nekorektních rozepřích.  Vítejte, příští čtvrtky!