Cesta k betlému pod Stalinem

Ještě týden a i lidé, kteří chodí v této zemi do kostelů jen výjimečně, se půjdou podívat na betlémy, ty barevné figurky rozestavené do tajemné scenerie. Stavění betlému je relativně nová tradice. Teprve od 13. století, kdy pár let před smrtí dostal o Vánocích František z Assisi nápad, že by mohl „zinscenovat“, jak to vypadalo v jeskyni nebo ve chlévě (v tom se verze liší), kde se narodil Ježíšek. Tento středověký hippie stal se tak vynálezcem jesliček. To tu připomínáme, kdybyste to náhodou nevěděli. 

Betlémy však nejsou u nás jen v kostelích. Před pár lety jeden takový betlém vznikl ve zděném oblouku na letenském svahu pod Stalinem. Všiml jsem si ho právě na Štědrý den, když jsem šel z odpolední procházky. Už byla tma, ale tehdy plápolalo pár svíček. Mezi nimi zarostlí muži, asi i několik žen, čpělo to tam silně chlévem, stejně jako v betlémě. Zastavil jsem, pozdravil a ptal jsem se těch pastýřů, jestli čekají na Spasitele. Oni odpověděli, že jim jde jen o to, aby přečkali noc a pak zase další a aby hlavně moc nemrzlo, že to pak nevědí, jestli se ráno probudí. Zeptal jsem se jich, co by jim tak pomohlo, a oni nechtěli ani lahev vína, jak jsem jim navrhoval, ani flašku rumu, jak jsem si představoval, ale teplou rybí polívku. Večer jsem jim ji skutečně v lahvi od okurek přinesl, k tomu lžíci, nějaké ovoce a půlku vánočky. Už spali, zabalení do hadrů a přikrytí igelitem, jeden se ale probudil, bez velkých řečí to vzal, snad dal i ostatním. Další rok jsem je tam neviděl, možná našli na Vánoce nějaký azyl. Nebo je možná vyhnali. Pochybuju, že by se vrátili do „normálního“ života, protože od určitého bodu to už asi nejde. Přitom určitě i oni začínali nějak jinak, s nějakými představami a nadějemi o životě.

Divil bych se, kdyby ani oni neměli na tom začátku kolem sebe někoho, kdo by je měl rád. Možná že ten někdo je zavedl v dětství o Vánocích do kostela a tam ji ukazoval ten zázračný výjev z orientálního chléva, na nějž se přišli podívat pastevci a jiný lid z celého okolí. Těžko je asi napadlo, že jednou v takovém chlévě, ale bez zvířat, budou sami sedět a třást se, jestli přečkají ranní mráz.

Nás, kteří tyhle starosti neznáme, to běžně nenapadá také. Ale zkusme si to aspoň u toho betléma představit. Gloria in excelsis Deo.