Budu dělat politiku sociální, ne socialistickou, míní Jurečka

Jeden z předsedů koaličních stran a nastávající ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka poskytl Echu rozhovor o svých plánech ve vládě a o politickém výhledu. Rozhovor se uskutečnil po páteční audienci u prezidenta Miloše Zemana v Lánech.

O čem jste s prezidentem při audienci mluvili?

Prezidentovi jsem na setkání představil priority, které chci na ministerstvu práce a sociálních věcí uskutečnit. Řekl jsem mu, že moje politika chce být sociální, ne socialistická. Že chceme podpořit rozvoj sociálních služeb, především těch terénních. A že chci alespoň u některých klíčových bodů sociální podpory – například příspěvek na péči, minimální mzdu, minimální důchod – zavést automatickou valorizaci. Minimální důchody se tedy nejprve musí zavést, a v budoucnu to všechno automaticky valorizovat podle ekonomického vývoje. Aby nenastalo období několika let, kdy se nevalorizuje vůbec. Tak to byla jedna oblast naší debaty. Pak jsem prezidentovi představil základní principy důchodové reformy: mezigenerační solidarita, minimální důchod, zohlednění výchovy dětí. Mluvili jsme i o nutnosti změn v zákoníku práce, abychom podpořili částečné úvazky především u rodičů, skloubení rodičovství a pracovní kariéry. Abychom například umožnili větší podporu home office jakožto nástroje, který může lidem i firmám ulehčit, hlavně u částečných úvazků.

Jak chcete podporovat home office?

Měl by být ukotven v zákoníku práce. Zatím z home office některé firmy mají určitou obavu. Měli bychom stanovit pravidla z hlediska nákladových paušálů atd. Dát home office jasný legislativní rámec, aby mohl být využíván, aby si o něj zaměstnanci mohli požádat, a nebylo to jen na libovůli zaměstnavatele, zdali se rozhodne v době covidu část lidí na home office převést.

Kdy myslíte, že bude nová vláda?

Předpokládám v rozmezí od 13. do 17. prosince. Mě pan prezident ujistil, že počítá s jmenováním vlády někdy v polovině měsíce.

Má pořád potíže s Janem Lipavským?

Já jsem s ním personální otázku nikoho, s kým on má problém, neprojednával.

Ale hypoteticky na tom může jmenování vlády uváznout?

To je možné. Ale my za navrženými jmény budeme stát. Pokud má prezident k nějakému kandidátovi výhrady, musí vést diskusi s předsedou té strany. Se mnou ji nevede. Já předpokládám, že se během příštích sedmi deseti dnů situace ještě může změnit, a pan prezident bude jmenovat vládu jako celek. Podobně napjatá situace byla i v lednu 2014, nakonec prezident Bohuslavu Sobotkovi vyhověl a jmenoval všechny jeho kandidáty.

Vy jste celoživotně zemědělec, byl jste už ministr zemědělství, znovu jste se na resort chystal. Co takového člověka přiměje změnit plány a jít na ministerstvo práce?

Já jsem ale taky člověk, který čtyři roky pracoval v komisi Olomouckého kraje pro sociální oblast. Tři roky jsem vedl vyloženě odbornou sociální komisi KDU-ČSL. Poslední čtyři roky působím jako člen charitní rady. Nikdy to nebylo tak, že bych se věnoval jen zemědělství a ničemu jinému. Sociální problematiku jsem sledoval vždycky. V lidové straně jsme si záhy po volbách jasně řekli, že chceme usilovat o resort práce a sociálních věcí. A když do toho Šárka Jelínková z osobních důvodů jít nechtěla, a s přihlédnutím k tomu, že v takovém resortu je velmi důležité mít při jednání o rozpočtu a při prosazování klíčových legislativních změn silnou politickou figuru, řekli jsme si, že je vlastně docela dobré, aby na ministerstvo práce šel předseda koaliční strany.

Jaké konkrétní legislativní záměry na tomto ministerstvu si vyžadují vaši politickou váhu?

Například prosazení právě těch věcí kolem rozpočtu a pravidelných valorizací. Dotažení důchodové reformy. Ty věci bude těžké prosadit v koaličních jednáních i potom v parlamentu. Přece jenom, řekněme si to na rovinu, dnes je tento resort druhý nejtěžší hned po ministerstvu zdravotnictví. Dopad covidu, energetická krize, stárnutí populace… Mnoho lidí se dostává do velmi obtížných, často neřešitelných situací. Nebýt covidu, tak řeknu, že ministerstvo práce a sociálních věcí má před sebou nejvíc problémů.

Rozumím tomu dobře, že vy v budoucí vládě sám sebe vidíte jako strážce sociálního akcentu?

To nezvládne jedno ministerstvo, celá vláda bude muset dělat dobrou sociální politiku. Vidím před sebou některé vážné úkoly, u nichž přitom vím, že je nestihneme za čtyři roky. Třicet let u nás chyběla systematická práce s lidmi ve vyloučených lokalitách, to je obrovská výzva nejenom pro ministerstvo práce a sociálních věcí, ale i pro školství, kraje a starosty dotčených obcí. Musíme stanovit jasnou představu pro příštích dvacet let, jak těm lidem v lokalitách dát šanci, že jejich děti opravdu budou chodit do škol, dostanou vzdělání, a budou mít šanci uplatnění na pracovním trhu a ve společnosti. To se u nás za třicet let nepodařilo nastavit.

Za Nečasovy vlády se začalo s navázáním dávek na chození dětí do školy. Je to cesta?

Nemyslím si, že tohle řešení, byť se o něm často mluví, přinese výsledek. Místo toho musíme vybrat lidi přímo z těch komunit, lidi ochotné se zapojit a pomáhat ve své komunitě se vzděláním a podobně. Oni by měli umět vysvětlit rodičům, jak důležité je předškolní vzdělávání. My nabídneme kapacity, aby se rodiče do vzdělání svých dětí víc zapojili. Zároveň to ovšem nesmí končit tím, že člověk opustí například učňák a nebude mít šanci na pracovním trhu fungovat. To znamená na lepší vzdělání musí navazovat větší rozvoj sociálního podnikání, což dnes v republice pár obcí a měst už dělá. Takže nejen metodika a peníze, k nim musíme získat klíčové osobnosti zevnitř komunit. Je určitá práce, kterou nelze dělat z Prahy z ministerstva.

A ty lídry v komunitách vy budete platit, ministerstvo s nimi uzavře smlouvy?

Ano, v tom smyslu, že musí být k dispozici peníze, které celý systém podpoří. Musíme zaplatit lidi, kteří budou provozovat to intenzivní předškolní vzdělávání. I ministerstvo školství má zodpovědnost, aby ve vyloučených lokalitách byly dobré školy a učitelé dostávali ještě lepší finanční ohodnocení. Aby tam učitelé měli menší třídní kolektivy, ať jsou opravdu dětem schopni dát maximum. Je potřeba kompenzovat handicap dětí, jejichž rodiče se s nimi neučí, například i proto, že sami nemají vědomosti a zkušenosti. Takovouhle já mám vizi, klidně na příštích dvacet let – poctivě pracovat s celou jednou generací, dát jí nějakou motivaci. Přičemž ale stát musí umět vynucovat pravidla. Ne jako dneska, kdy se lidé vysmívají policii a přestupkovým komisím. I na to je potřeba se zaměřit, ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti. Ale jen represe nestačí.

Jak bude pro vaše ministerstvo v příštích letech důležité nebezpečí energetické chudoby domácností? Máte vyčísleno, kolik domácností energetická chudoba postihuje teď a kolik do ní může v budoucnu spadnout?

Nemám teď úplně přesná data, ale odhady, že aktuální energetická krizi, nárůst cen a dopady konce některých dodavatelů mají bezprostředně dopad na více než jeden milion domácností. Lidé z trhu vám řeknou, že nárůst cen bude od prvního ledna ještě větší a bude mít dopady i na ostatní zákazníky, jejichž dodavatelé přímo neskončí. Odhadem mohou být výrazným nárůstem postiženy dva až tři miliony lidí, pro které to představuje velké sociální riziko. Já energetickou chudobu beru velmi vážně. Stejně jako jsou velkým problémem dostupnost a cena bydlení, teď v posledních měsících se k nim přidružil problém s ufinancováním energetických nákladů domácností. Stát musí podat pomocnou ruku krátkodobě, adresně. Dlouhodobé řešení je dát lidem ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí možnost stát se samovýrobci energie, alespoň částečně. Aby měli fotovoltaické panely, tepelná čerpadla, mohli provést zateplení. Tím sníží energetickou náročnost, to jim pomůže dlouhodobě snížit náklady na energie.

Bude vaše vláda na evropské úrovni brzdit nebo vetovat klimatické návrhy komisaře Timmermanse obsažené v balíčku Fit for 55? Zkusí něco udělat s povolenkami, které už dnes objektivně ceny energie zvyšují?

Určitě chci, aby naše vláda na evropské úrovni dokázala celou debatu racionalizovat. Ať je to Fit for 55, ať je to Green Deal. Musíme jasně říkat, že chceme znát i všechny dopady, ekonomické, sociální, enviromentální. Cíle jsou v zásadě bohulibé, víme, že poslední dvě století rychle propalujeme uhlík ukládaný předtím miliony let, že nemůžeme dlouhodobě žít ze spotřeby fosilních paliv, protože ty prostě jednou vyčerpáme. To si snad každý racionální člověk uvědomuje. My říkáme: Změna musí být opravdu promyšlená, nemůže znamenat, že lidem dneska ohroženým chudobou, nízkopříjmovým skupinám to přinese další zhoršení životní situace. Musíme vědět, že transformační náklady budou dobře zvládnutelné pro státy i pro domácnosti, tedy že budou co nejnižší. A ne že se napřed řekne: Je tu cíl, který musíme stůj co stůj naplnit, a pak v řádu stovek miliard korun budeme muset urgentně sanovat nějakou vrstvu obyvatel, nebo dokonce skupinu podnikatelů, protože se to nedomyslelo. Zatím nemám pocit, že by se vedla debata, která přináší i oponentní názory a klade je na stůl před politiky, kteří debatu určují na evropské úrovni.

Co návrh zemědělské politiky známý jako strategie Farm to Fork?

Totéž. Nemůžeme se spokojit s tím, že postulujeme krásný záměr snížit spotřebu pesticidů. Ano, zní to suprově. Podle mého jsme schopni ten přechod zvládnout a budeme k tomu mít technologie, ale pojďme si říct, jak je změna reálná v čase a jaké ponese náklady.

Budete vy nebo vláda mít odvahu některé konkrétní návrhy na unijní úrovni vetovat?

Jestli a co budeme vetovat, záleží na tom, v jaké konkrétní podobě přijdou návrhy na stůl. Což vám nejsem schopen dopředu říct. Rozhodně jsme připraveni kritický hlas povznést. Podívejte se na jednání našeho Senátu. Před třemi týdny vytáhl žluté karty k balíčku Fit for 55. Máme v Senátu většinu a řekli jsme: Je potřeba vyslat signál, že komise musí začít stát nohama na zemi. Komise musí otevřeně říci lidem: Bude to mít takové a takové dopady. Pak přijde otázka, nakolik jsou návrhy politicky a společensky přijatelné. Zatím se nic takového nestalo. Každopádně my jsme signál do Evropy už vyslali.

Teď vaše koalice vysílá do Evropy ještě další signál. Ministrem pro EU se stane Mikuláš Bek, senátor, který se v Senátu stavěl právě proti použití těch žlutých karet. Jaký to dává smysl jmenovat člověka pro prosazování agendy, jejíž nastolení on sám chtěl aktivně překazit?

Jen bych upozornil, že politika se musí zakládat na shodě celé vlády. Mikuláš Bek i ostatní budou muset od chvíle jmenování ministrem plně respektovat náš koaliční program, naše programové prohlášení. A budou muset především v zahraniční politice postupovat v souladu s mandátem vlády. Ministr zahraničí ani ministr pro evropské záležitosti nemají prostor, aby vůli vlády nerespektovali a dělali politiku jen podle vlastních názorů.

Zeptám se vás ještě jednou jako bývalého ministra zemědělství: Povede Farm to Fork v navrhované podobě k citelnému zdražování potravin?

Osobně si myslím, že takto ta strategie nemusí vést ke skokovému nárůstu cen. Zdražování potravin by podle mě v budoucnu přišlo, i kdyby tady žádná strategie Farm to Fork nebyla. Protože i bez ní se dlouhodobě snažíme snižovat pesticidní zátěž, neustále zpřísňujeme podmínky pro hospodaření s půdou, s vodou v krajině. Parametry se zpřísňují, zmenšují se půdní celky, roste tlak na komfort zvířat. To všechno s sebou nese růst nákladů. Současně se dotace do zemědělství i v unijním rozpočtu snižují. Pak ceny na dnešní nízké úrovni prostě udržitelné nezůstanou. Pokud je společenská shoda, že chceme změny, které ale současně přinášejí snížení efektivity a nižší hektarový výnos, ani to nemůže být jinak.

Kdy v české společnosti vznikla shoda na tom, že chceme sice kvalitnější, ale výrazně dražší potraviny?

Já v tom, co vyjadřovala politická vůle například na úrovni parlamentu, tu shodu vnímám. Máme dnes Národní akční plán pro snižování pesticidů. Většina společnosti reprezentovaná volenými poslanci už nějakou dobu říká, že chceme lepší péči v krajině i ve stáji.

Jak se díváte na očkování dětí? Je dnes platný systém, kdy žáci chodí do karantény, když jsou neočkovaní, spravedlivý a udržitelný?

My jasně říkáme, že povinné očkování pro naši koalici není cesta. Je pro nás důležité, aby se vrátila možnost prokazování bezinfekčnosti pomocí PCR testů. Jsme přesvědčení, že když se nastaví systém schopný rychle testovat a trasovat, budeme schopni pandemickou situaci zvládat bez nutnosti lockdownu. A že pokud se nám teď podaří infekci zvládnout a poklesne počet pozitivně testovaných, budeme napříště žáky testovat jen na místech, která si to budou vyžadovat. Což nic nemění na nutnosti vysvětlovat, že očkování nám teď dává jedinou šanci, jak situaci zvládnout bez toho, abychom museli lítat od zpřísňujících opatření k rozvolňování a zpátky. Já jsem říkal opakovaně, že pohlížet na nás očkované jako na bezinfekční je nesmysl, ale když to vláda tři měsíce ignoruje, tak co já mám dělat?

Bude za vaší vlády to kastování žáků na očkované a neočkované zrušeno?

Ale já jsem vám na to odpověděl. Chci stejný přístup ohledně bezinfekčnosti k očkovaným i neočkovaným.

Jak vidíte budoucnost koalice Spolu? Z ODS slýchám, že v budoucnu se bude důraz přesouvat od jednotlivých stran na značku Spolu. A že se v ní možná zúčastněné strany rozpustí.

Pokud jde o budoucnost koalice Spolu, spatřuji teď kromě společné vlády její smysl ve spolupráci před komunálními a senátními volbami příští rok. A co přijde poté, o tom se bude diskutovat ve všech třech stranách. U nás velmi intenzivně. Určitě nepadne žádné zásadní rozhodnutí v příštích týdnech nebo měsících. Je strategicky zásadní otázka, jestli v této koalici zůstat i pro příští volby. Dnes na ni není schopen odpovědět nikdo. Závisí to na tom, jak se bude vyvíjet vláda, jak bude úspěšná spolupráce stran. Dnes taky spolupráce funguje hodně díky našim vzájemným vztahům s Markétou a Petrem. My tři předsedové tu ale nemusíme být věčně.

Je možné, že by za pět sedm let KDU-ČSL už fakticky neexistovala, že byste se rozpustili ve Spolu?

Ne, to je vyloučené, naprosto. U strany s největší členskou základnou v republice, s největším počtem komunálních zastupitelů, s obrovsky silným postavením na krajské úrovni, nevidím důvod o tom vůbec spekulovat.