Milada Horáková – hvězda sociálních sítí

Hvězdou sociálních sítí se minulý týden v Česku stala Milada Horáková, nemám tušení, co by na to říkala, a radši se to ani nepokouším domýšlet. Objevovaly se bannery se sloganem „Zavražděna komunisty“ a jejich různé žertovné úpravy (portrét Hitlera doprovozený heslem „Zavraždil komunisty a Hitlera“). Kromě statusů, jejichž autoři připomínali význam, charakter, osud zavražděné, se ozývaly aspoň v mé bublině početné hlasy, které způsob připomínání výročí měly za přepjatý, možná až groteskní.

Trefovaly se do iniciativy operátora O₂, který posílal zákazníkům esemesky, pokud se ocitli blízko místa nějak s Horákovou spjatého, a připomínal to i dalšími způsoby (skutečně není zrovna nejšťastnější používat v souvislosti s výročím popravy slovo „odpočet“), kritizovaná byla i bannerová iniciativa – jako projev snahy vést a opožděně vyhrát válku, která už dávno skončila.

Jistou (v tomhle případě trochu oprávněnou) nechuť způsobilo zveřejnění toho, že Filozofická fakulta UK banner nevyvěsila, a související kritika – mohlo to působit jako forma nátlaku, což v souvislosti zrovna s tímhle výročím nevypadá dobře. Objevily se ale i jaksi zásadnější výhrady, především proti nápisu „Zavražděna komunisty“, pokrokovější uživatelé v tom viděli projev „primitivního antikomunismu“, jehož strašidlo touhle zemí už dlouho obchází. Jeden uznávaný hudební publicista k tomu napsal na Twitter: „... teď už je ale nicméně jasné, že budoucí český fašismus bude postavený na zarytém antikomunismu.“

Celý text Salonu si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.