Odevzdejte zbraně i konspirační byty, podpis ministra zrušil mocnou StB
Konec StB
HISTORIE
1
Poslední lednový den roku 1990 vydal tehdejší ministr vnitra Richard Sacher rozkaz, na jehož základě byly k 15. únoru téhož roku zrušeny všechny centrální útvary Státní bezpečnosti (StB). Ukončil tak činnost mocné tajné policie, která představovala jeden z hlavních mocenských pilířů komunistického režimu v Československu.
Když se lidovec Sacher ujímal koncem prosince 1989 řízení resortu vnitra, měl ambici začít budovat tento úřad na demokratických základech a zabránit možnému násilnému střetu mezi vládou národního porozumění a tajnou policií, která zůstávala věrná komunistickému režimu. Prvních 12 dnů trávil nový ministr rozhovory s vedoucími různých součástí svého resortu. „První pocity byly smíšené, oni nevěřili mně, já nevěřil jim,“ vzpomínal později Sacher. Přesto si postupně vytvořil obraz o ministerstvu a o lidech, kteří na něm pracovali.
Po necelých dvou týdnech ve funkci vydal Sacher první rozkaz oklešťující práci tajné policie. Nařídil zastavit činnost na takzvaném vnitřním zpravodajství, tedy všechny aktivity proti občanům Československa. Ve všech krajích, okresech a obvodech rovněž nahradil náčelníky StB příslušníky Veřejné bezpečnosti (tehdejší policie). Na samém konci ledna 1990 pak Sacher vydal rozkaz, kterým k 15. únoru zrušil všechny centrální útvary StB.
V prohlášení pro média Sacher 1. února uvedl, že začalo odebírání soukromých a služebních zbraní příslušníkům útvarů StB, odebírány jim byly i služební průkazy. Zároveň začalo i předávání konspiračních bytů národním výborům, kterých jenom v Praze bylo 272.
Státní bezpečnost byla založena v roce 1945. Podobně jako další bezpečnostní složky se záhy dostala pod kontrolu komunistů, kteří z ní po převzetí moci v únoru 1948 učinili jednu z opor svého režimu. Počet příslušníků StB tak postupně vzrostl z necelých 3000 v roce 1948 až na 13.000 v roce 1954. V polovině 80. let StB registrovala 12.500 kmenových zaměstnanců a 75.000 tajných spolupracovníků.
Příslušníci StB působili pod krytím policejních složek – tehdejšího Sboru národní bezpečnosti (SNB). V jeho rámci existovaly jednotlivé správy StB zabývající se rozvědnou i kontrarozvědnou činností a zejména dohledem a represemi proti odpůrcům režimu. Špionáž vůči zahraničí prováděla Hlavní správa rozvědky (1. správa SNB). Kontrarozvědnou činnost včetně boje s takzvaným vnitřním nepřítelem měla na starosti Hlavní správa kontrarozvědky (2. správa SNB). Do její působnosti patřilo například sledování disidentů či církevních činitelů.
Nejtemnější období činnosti StB spadá do počátku 50. let minulého století. Od podzimu 1949 se totiž zvlášť důležitým článkem tajné policie stali na několik let sovětští poradci, kteří se podíleli na přípravě zinscenovaných politických procesů. Kromě krutých výslechů odpůrců komunistického režimu měla StB na kontě nezákonné sledování, prohlížení soukromé korespondence, odposlouchávání lidí a institucí. Na počátku 60. let StB podle historiků kvůli podezření z takzvané protistátní činnosti evidovala a kontrolovala téměř 100.000 lidí. Rozvědná část StB měla na svědomí řadu provokací v cizině.
Význam Státní bezpečnosti pro zachování komunistického režimu v tehdejším Československu popsal první polistopadový ministr vnitra Sacher následovně: „Představte si režim jako stoleček o třech nohách a vnitro s StB jako jednu z nich.“ Nebylo proto překvapivé, že Sacher počátkem roku 1990 usiloval o co nejrychlejší rozbití StB.
Na počátku 90. let pak po přijetí lustračních zákonů odešlo od policie několik tisíc lidí spojených s StB. Již v roce 1990 navíc museli z resortu vnitra a policie odejít lidé, kteří neprošli občanskými prověrkami. Přesto i v pozdějších letech odhalily opakované lustrace vedoucích pracovníků ministerstva vnitra či policie některé zaměstnance, kteří měli v minulosti kontakty na StB.
