Z herce hrobníkem. Umělec zvažuje, že se začne živit pohřbíváním

Z herce a muzikálového zpěváka se možná alespoň na čas stane hrobník. Touto profesí je připraven se v době epidemie koronaviru živit člen několika divadelních souborů Tomáš Novotný. Působí například v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě či v Městských divadlech pražských. Krize a zavření divadla jej postihla výrazně. Přišel o velkou část svých příjmů a na státní pomoc nedosáhl. I proto má nyní v záloze profesi hrobníka.

Kromě hostování v divadlech, kde ztvárnil v minulosti řadu velkých rolí, Novotný působí na půl úvazku také jako dramaturg ostravského muzikálového souboru. A to je hlavní důvod jeho problémů. I když převážnou většinu jeho příjmů tvořily v minulosti honoráře za divadelní představení, na státní pomoc nedosáhl. Právě vinou částečného úvazku v Ostravě. „Mé příjmy se tak od března zredukovaly na zlomek původní částky. Na pomoc státu jsem neměl nárok,“ svěřil se.

Jeho situaci navíc komplikuje i rekonstrukce památkově chráněného historického objektu, do kterého se pustil v Křinci na Nymbursku. Opravuje jej z vlastních zdrojů. A práce už musel zvolnit. Peníze odložené na stavbu jsou teď potřeba na živobytí. Nyní se obává dalších kroků vlády. „Nejhorší je nejistota. Opatření přicházejí postupně. Nesystémově. Nejprve nám zakázali zpívat. O pár dnů později zavřeli divadla úplně. Zatím oficiálně platí, že opatření skončí 3. listopadu. Tomu ale nevěřím. Myslím, že do konce roku máme konec s hraním. Nikdo nám to ale neřekne. Ocenili bychom vědět, na čem jsme,“ dodal.

Krize, epidemie, ale i celoživotní zájem o památky jej tak přivedly na hřbitov. Před několika dny Novotný dokončil rekvalifikační kurz na hrobníka. Neplánoval to jen jako zadní vrátka pro případ dlouhodobého uzavření divadel. K této profesi jej přivedla i snaha v budoucnu pečovat o chátrající hřbitov nedaleko památky, kterou opravuje. „To, že jsem nyní regulérní hrobník, je souhra náhod. Zajímalo mě to. Nyní se ale nebráním tomu tuto práci dělat,“ dodal.

Nové angažmá v této profesi ještě nehledal. Nejdříve chce dokončit rozdělanou práci v divadlech. Pokud by se jejich uzavření protáhlo, klidně vezme do ruky lopatu a hroby skutečně půjde kopat. „Nevylučuji, že se tím jednou budu živit,“ dodal.

Rekvalifikační kurz se skládal ze dvou víkendových školení. „Bylo nás tam osm. Šest opravdových hrobníků, já a jeden veterinář. Byli jsme tam trochu za exoty,“ dodal. Závěrečné zkoušky ale splnil. Jejich součástí byla nejen znalost zákona o pohřebnictví, ale například i vykopání hrobu či exhumace. Vše na cvičném hřbitově. „Nejhorší pro mě bylo přeorientovat myšlení z herce na hrobníka. Nebyl problém se něco naučit. Problém byl zvyknout si na něco úplně jiného. Obě profese mají od sebe hodně daleko,“ zakončil.