Oslavy sjednocení Německa. Roušky, rozestupy a bez klobás

Vzájemný odstup, neshlukování se a roušky se kvůli koronaviru staly symbolem oslav 30. výročí znovusjednocení Německa. V Postupimi, která letošní jubileum hostí, tak sice návštěvníci z hygienických důvodů stánky s občerstvením nenajdou, přesto si pořadatelé na nízkou návštěvnost nestěžují.

Hlavní organizátor Thomas Braune odhaduje, že do braniborské metropole si připomenout 30 let jednotného Německa přijely už desítky tisíc lidí. V důsledku pokračující pandemie nemoci covid-19 se dnes v Německu nekonají žádné hromadné oslavy a v ulicích nepanuje bujaré veselí. Kancléřka Angela Merkelová při příležitosti oslav 30. výročí znovusjednocení země vyzvala Němce, aby i kvůli koronaviru statečně pokračovali v další cestě za jednotou.

„Dnes musíme být opět stateční,“ řekla Merkelová. „S odvahou se vydat na novou cestu tváří v tvář pandemii, s odvahou překonat rozdíly mezi východem a západem, které stále ještě přetrvávají,“ prohlásila. Dodala, že Německo se dnes i díky odvaze východních Němců může radovat z třicátého výročí svobody a míru jednotné země.

Pandemie výrazně ovlivnila dopolední ekumenickou bohoslužbu v postupimském kostele svatých Petra a Pavla. Do kostela kvůli dodržení vzájemného odstupu mohlo jen 130 lidí, mezi kterými byli prezident Frank-Walter Steinmeier, kancléřka Angela Merkelová, braniborský premiér a předseda Spolkové rady Dietmar Woidke či předseda Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble.

Pandemie nemoci covid-19 přinutila pořadatele změnit od základů plány oslav a místo hromadných akcí přeměnit na dějiště svátku německé jednoty celé centrum Postupimi. Návštěvníky tak čeká takřka čtyřkilometrová pouť s třiceti zastaveními v podobě malých prosklených pavilonů, kterými se představují jednotlivé spolkové země, parlament, ústavní soud či úřad spolkového prezidenta. Nepřehlédnutelné je i obrovské srdce s nápisem 30 let, od kterého vedou stuhy v barvách německé vlajky, tedy černé, červené a zlaté.

Trasa, která je otevřená od 5. září, je oblíbeným cílem školních výprav. V nedalekém bavorském pavilonu žákům učitelka vypráví příběh o Mödlareuthu na bavorsko-durynské hranici. Vesnici, kterou po desetiletí rozdělovala železná opona, se říkalo malý Berlín, neboť svým roztržením mezi západní a východní sféry vlivu byl její osud podobný německé metropoli. „Proč to ti lidé dovolili?“ zeptal se jeden ze žáků, kterého události v Mödlareuthu očividně zaujaly. „Taková byla doba,“ odvětila mu učitelka.

Exodu, po kterém v pražských ulicích zůstaly odstavené trabanty a wartburgy, je věnován jeden z panelů instalace nazvané Cesta ke sjednocení. „Přišli jsme, abychom Vám sdělili, že dnes bylo umožněno Vaše vycestování do Spolkové republiky Německo,“ prohlásil 30. září 1989 tehdejší západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher z balkonu západoněmeckého velvyslanectví v Praze k jásajícím východoněmeckým uprchlíkům. Popisek Genscherova slova označuje za nejznámější výrok německé historie a za milník cesty k německému znovusjednocení. Ta začala demonstracemi ve východním Německu, pokračovala pádem berlínské zdi 9. listopadu 1989 a skončila splynutím východu a západu země v jednotné Německo 3. října 1990.

Nedílnou součástí historické výpravy centrem Postupimi a také prezentace spolkových zemí se stala hygienická opatření. Tištěný průvodce návštěvníky v první větě vítá a ve druhé je upozorňuje na nutnost dodržování odstupu a dalších karanténních pravidel. Obdobné výzvy jsou opakovány také z panelů s velkoplošnými obrazovkami. Trasu, která je vedena po směru hodinových ručiček, pravidelně prochází městské služby, které třikrát denně výlohy prosklených pavilonů dezinfikují. Vstup i východ k instalaci Cesty ke sjednocení, která vede po dně někdejšího městského vodního kanálu, hlídá ostraha. Její členové dbají nejen na to, aby lidé nevstupovali východem, ale sledují také, aby se také uvnitř areálu spořádaně pohybovali jen určeným směrem a nevraceli se zpět k již dříve prohlídnutým panelům.

Omezeno je i občerstvení. Jindy běžně nabízené pochutiny typické pro jednotlivé spolkové země si lidé u zemských pavilonů nedají. Hostince, restaurace a kavárny ale návštěvníky vítají.