Prezidentský volební nechumelismus vs. jedenzaosmnáctismus

Deset dnů před prvním kolem prezidentských voleb, kdy se začíná jevit jako pravděpodobné ač zdaleka ne jisté, že ve finále budeme volit mezi stávajícím prezidentem a bývalým prezidentem Akademie věd, se na sociálních sítích a v několika blozích začal šířit směr, který by se pro ty, kdo milují -ismy, dal označit jako jedenzaosmnáctismus. Obránci demokracie jako Bohuslav Doležal a jeho fanklub a nekompromisní liberální konzervativci jako Václav Klaus ml. se dávají slyšet, že v takovém případě nepůjdou v druhém kole volit vůbec, protože není volit mezi kým. Ze dvou zel, z nichž jedním je Miloš Zeman a druhým Jiří Drahoš, si prý nelze vybrat.

Jako volební chování svéprávného občana je to naprosto legitimní. Jako politický argument ve veřejné diskusi to neobstojí. Mezi prokazatelné hříchy současného prezidenta, které by ho měly diskvalifikovat ve volbách na obecního antouška, patří veřejně projevovaná a prokazovaná neúcta k Ústavě České republiky, překračování mantinelů české zahraniční politiky, projevující se na jedné straně přezíráním našich vztahů s Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí, a na straně druhé pochlebováním Putinovi, zpochybňováním ruské agrese na Ukrajině a obdivnými prohlášeními o komunistické Číně, opakované, ba i soudem prokázané lži dotýkající se živých i mrtvých, za které se nikdy nepovažoval za vhodné omluvit, rozdělování společnosti záměrným vyvoláváním nenávisti vůči některým skupinám občanů, ať už jsou to novináři, političtí oponenti či některé občanské skupiny, a rozsáhle zdokumentované veřejné vystupování, které není důstojné hlavy ani toho nejdarebnějšího státu. Mezi prezidentovy hříchy nepočítám jeho zdravotní stav, který mu v poslední době nedovoluje vystupovat na veřejnosti či debatovat se svými protikandidáty; ten
zaslouží spíš politování.

Čím se naopak v očích pánů Doležala a Klause tolik provinil Jiří Drahoš, že si zasluhuje spoluzatracení v jedné řadě se současným prezidentem? Tím, že údajně neobstál ve zkoušce, kterou před něj a ostatní kandidáty předložil Klub na obranu demokracie ve formě otázky “Chcete vývoj, nastoupený v říjnových volbách, korigovat, nebo naopak potvrdit?”

Nelze tvrdit, že by se Jiří Drahoš nesnažil tazatelům vyhovět. V písemné odpovědi prohlásil, že jako prezident nebude “váhat zasáhnout, pokud by se objevily síly, které by měly za cíl vládu zákona a demokracii podkopat” a že “zabrání jakémukoli náznaku ohrožení demokracie a ústavního pořádku, v mezích svých působností i autoritou svého úřadu v politickém a občanském prostoru”, že bude “obhajovat instituty zastupitelské demokracie a odmítat snahu je omezit”, že bude “bojovat proti spolupráci s extremistickými stranami, za které jsem nucen vzhledem ke konkrétním projevům některých jejich politiků považovat SPD a KSČM”, že hodlá “usilovat o kritické, ale aktivní působení ČR v EU” a “bránit naši zemi v rámci našeho spojenectví s NATO” a že bude “hájit nezávislost rozhodování příslušných orgánů státní moci i veřejnoprávních médií na vůli politiků”, ale bylo mu to zřejmě málo platné. V očích Klubu na obranu demokracie svou kandidaturu potopil v okamžiku, kdy sice připustil, že v minulosti se ve volbách “dostávaly k moci strany, jež posléze demokracii zničily”, ale současně vyjádřil domněnku, že “v takové situaci podle mého soudu my dnes nejsme”, i když dodal, že “přesto je správné být vždy obezřetný”. Tím se dle Bohumila Doležala stal “hlasatelem nechumelismu” a kandidátem požívajícím u něj “nulové důvěry”.

Rozdíl mezi Drahošem a Zemanem je podle něj tak zanedbatelný, že v případě, že oba postoupí do druhého kola, nejen nestojí za to namáhat se hlasovat, ale bylo by to přímo nezodpovědné.

Ehm. Ponechme stranou, zda profesor Drahoš stojí svým opatrným optimismem pravdě blíže než na poplach bijící Doležal. Pravdu může mít jeden i druhý. Pokud ale chce být Drahoš prezidentem a plnit svá výše uvedená předsevzetí, je snad v každém případě omluvitelné, že se vyhýbá jmenovitým označením. Dělají to ostatně i jiní kandidáti a říká se tomu volební taktika. V rovině principů a odhodlání bránit demokracii se profesor Drahoš nevyjadřuje o nic méně jasně než ostatní seriózní protikandidáti současného prezidenta, který by zřejmě jmenoval Babiše premiérem důvěra-nedůvěra poprvé, podruhé i posté, i kdyby třeba seděl na Borech. Jak zaslepený by musel být člověk, aby tento rozdíl nechápal a nepřiznal?

Utěšuje mě jedině vědomí, že to panu Doležalovi a jeho spolku tak docela nebaštím. Nemyslím si o nich totiž, že jsou tupohlaví nebo že spadli z Měsíce. Nedokážu uvěřit, že si přejí znovuzvolení Miloše Zemana. Mám pocit, že očerňováním Jiřího Drahoše obyčejně blufují, aby pomohli jinému – nevím kterému – kandidátovi, který by podle nich byl lepším prezidentem. Nuže, je to možná trochu licoměrné, ale ve sféře politiky, která se povětšinou neřídí boxerskými pravidly osmého markýze z Queensberry, je to naprosto legitimní. Tím pádem věřím, že pokud se ve druhém kole prezidentských voleb střetne Miloš Zeman s Jiřím Drahošem, přijdou i oni – byť se skřípějícími zuby – k volebním urnám tak jako k nim přijdu já, bude-li Zemanovým soupeřem (v abecedním pořadí) Pavel Fischer, Marek Hilšer, Michal Horáček nebo Mirek Topolánek. Možná se tam sejdeme a budeme společně držet palce, aby to dopadlo.