Přestaňme v energetice hledat svatý grál!

Víte, co má společného norská, dánská a francouzská energetika? Svatý grál. Jedno zázračné palivo, které dokáže pokrýt přes polovinu spotřeby celé země. Zatímco Norsko s Dánskem za to vděčí mimořádně příznivým přírodním podmínkám, Francie mohutným investicím v době jaderného boomu. V Česku si o něčem podobném bohužel můžeme nechat leda tak zdát. Přesto zdejší diskuzi dlouhodobě vládnou rytíři Kulatého stolu. Jeden má v erbu slunce, druhý vítr, třetí plynovod a čtvrtý baterii. Svatý grál ale nikdo z nich nenajde. Možná je tedy na čase přestat věřit legendám a vrátit se k zodpovědnému racionálnímu přístupu. Jinými slovy místo neexistujícího grálu hledat rozumnou kombinaci zdrojů.

Grál č. 1: Slunce

Kontrolní otázka: Je 1. února, -10 °C a zatažená obloha. Vyrobí více elektřiny jeden solární panel nebo tisíc solárních panelů? Ani jedno ani druhé, v obou případech to bude stejná nula. Což samozřejmě nic nemění na tom, že Česko má obrovský deficit v rozvoji solární energie, vždyť střechy průmyslových budov, kanceláří či obchodních domů zejí prázdnotou. Čili přemýšlejme o tom, jak rozumně podpořit výstavbu solárů, ale nepředstavujme si, že tím spasíme celou energetiku. Připravme investorům stabilní, předvídatelné a nepředimenzované prostředí pro fotovoltaiku, ale smiřme se s tím, že v zimě nás moc nezahřeje.

Grál č. 2: Vítr

Nemáme přímořské oblasti s dobrými a vesměs stálými větrnými podmínkami. Nemáme rozsáhlé plochy, protože každý větrník potřebuje dostatečný odstup od druhého. Máme sice i lokality s dobrými podmínkami pro větrnou energetiku, problém je ale v tom, že většina z nich je reálně nepoužitelná – buď kvůli ochraně krajiny nebo vlastnictví pozemků. Skutečný potenciál větrné energetiky v Česku je tedy minimální, o budoucí ekologické zátěži při likvidaci dosluhujících větrníků nemluvě.

Grál č. 3: Jádro

Na kdyby se nehraje. Ve fotbale ani v energetice. Ale představte si, že by měl Temelín místo dvou bloků čtyři a místo 2000 MW instalovaný výkon 4000 MW! Rázem bychom měli stabilní bezemisní zdroj schopný produkovat více než polovinu elektřiny… Na plánovaný nový blok v Dukovanech bohužel nelze nahlížet touto optikou, protože jde pouze o náhradu bloku již vysloužilého. Což nemění nic na tom, že je to z hlediska výrobní bilance naprostá nutnost a nezbytnost. Přesto, že cena bude vysoká a termín dokončení je dnes nejistý. Naše hospodářství ale potřebuje stabilní dodávky energie a bez jádra v našich podmínkách nepůjde. Co se týče malých modulárních reaktorů, rád bych se mýlil, ale zatím je to evergreen, který nedokázal překonat hranice akademických diskuzí. A v dohledné době se na tom nejspíš nic nezmění.

Grál č. 4: Plyn

V energetických kuloárech se hovoří o tom, že existují v zásadě dva druhy plynových elektráren. První nemá o mnoho nižší emise než uhlí a druhý je velmi drahý. Osobně jsem přesvědčen, že plyn sehraje v dekarbonizaci Česka svoji roli, ale má to svá značná rizika. Jedním z nich je cena, druhým otazník nad dostatečnou kapacitou pro celou Evropu a třetím emisní povolenka. V neposlední řadě je třeba brát v úvahu aspekt národní bezpečnosti s ohledem na technický původ tohoto paliva. Ať už budeme plyn nakupovat odkudkoliv, fyzicky bude zejména z Ruska. A do kalkulace ceny vstupují i nezanedbatelné distribuční poplatky.

Grál č. 5: Akumulace a decentralizace

Budovy s pasivními standardy, na střechách solární panely napojené na bateriová úložiště, u zemědělského družstva bioplynová stanice… Zní to krásně? Pominu-li otázku, kdo to zaplatí, tak takové ostrovní systémy mohou v Česku fungovat maximálně na úrovni menších obcí, ale v celých regionech, neřkuli celé zemi sotva. Nezapomínejme, že naše ekonomika stojí a padá s průmyslem. Představa, že velké továrny budou mít v dohledné době plně decentralizovaný provoz, je zcela mimo realitu.

Jak bude vypadat česká energetika za 10 let, to nám dnes neřeknou ani nejkvalitnější křišťálové koule. Jisté je jen to, že klíčové změny se nastartují v tomto desetiletí, energie bude zdražovat a poptávka předhoní nabídku. Jak rychle, jak moc a v jaké podobě se to všechno odehraje, máme zatím ve vlastních rukou, a to díky tomu, že naši předchůdci přistupovali k rozvoji energetické soustavy zodpovědně a vybudovali ji dostatečně robustní. Zkusme se alespoň trochu chovat jako oni a přistupujme k dekarbonizaci s rozumem a ohledy na stabilitu a cenovou dostupnost dodávek. Nahradíme-li to aktivismem a ideologií, řítíme se do pasti energetické chudoby. Proslulá Pačesova komise před lety za spolupráce největších kapacit v oboru velmi pečlivě prozkoumala potenciál všech myslitelných zdrojů energie a dospěla k závěru, že český energetický mix by měl zůstat rozmanitý. A na tom se nic nezměnilo bez ohledu na ambiciózní klimatické cíle. Tvrzení, že chybějící energii dovezeme, je mimo realitu, nebude totiž odkud. Nezbývá nám tedy než pokračovat v hledání rozumné kombinace zdrojů a mít stále na paměti stabilitu a cenovou dostupnost energií. A rytíře a svaté grály zanechat legendám.