Odvolaný velvyslanec, Orbán a Židé

Francouzský prezident Emmanuel Macron kvapně vyměnil velvyslance v Maďarsku potom, co se média dostala k tajnému oběžníku, v němž diplomat chválí vládu Viktora Orbána. Éric Fournier měl v Budapešti skončit letos v létě běžnou diplomatickou rotací, k jeho rychlému konci ale přispěla slova, která podle Macrona „nepředstavují oficiální politiku Francie“ a pokud by je diplomat řekl veřejně, „byl by odvolán okamžitě“. Takto Fournierův pobyt v Maďarsku ukončil až levicový web Mediapart, který původně soukromý dokument zveřejnil. 

Fournier v něm hájil Orbánovu migrační politiku jako jednu z cest a obvinění z antisemitismu označil za „fantazii zahraničního tisku“, která má zakrýt „skutečný moderní antisemitismus“, jehož původci jsou muslimové ve Francii a Německu. Proti tvrzení č. 2. nelze mnoho namítat, a jestliže není v souladu s oficiální politikou Francie, je otázkou, zda je tato politika v souladu s realitou. Lze si o Maďarsku a Orbánově politice myslet cokoliv, ale Maďarsko opravdu nemá problémy s antisemitismem v míře a intenzitě, s jakou se potýká Francie, a Orbán, kterého příští týden čeká návštěva Izraele, už vůbec ne.  

Orbán vládne už osm let a za tu dobu maďarská zahraniční politika nabrala silně pro-izraelské směřování. Česko, Maďarsko a Rumunsko zablokovali rezoluci EU kritickou k přesunu americké ambasády do Jeruzaléma a neúspěšně se o totéž pokusili na půdě OSN. Palestinská samospráva pak celý trojlístek ještě spolu s Rakušany potrestala stažením svých diplomatických zástupců. Maďaři se také zdrželi hlasování o zřízení vyšetřovací komise k nepokojům v Gaze. Když Orbán v dubnu znovu zvítězil ve volbách, izraelský premiér Benjamin Netanjahu mu popřál a poděkoval za podporu Izraele na mezinárodní scéně.

Přestože si izraelská vláda hrstky (spíš malé hrstičky) evropských spojenců obecně považuje, vztahy Netanjahu – Orbán lze bez přehánění označit za nadstandardní. Červencová návštěva bude druhou za poslední rok, vloni v létě byl izraelský premiér v Budapešti. Bylo to historické setkání, při němž se Orbán mohl pochlubit židovskou renesancí, kterou hlavní město prochází. Bibiho a jeho ženu Sáru prováděl synagogami, které za komunismu utrpěly a dnes jsou s podporou vlády renovovány.

Druhý den došlo k trapasu, když Netanjahu za zavřenými dveřmi žehral lídrům V4 na EU, která se podle jeho názoru chová „šíleně“ a měla by „se rozhodnout, jestli chce žít a vzkvétat, nebo upadat a zaniknout.“ Jeho slova byla omylem přenášena do sluchátek novinářům. Samotné návštěvě předcházel incident, kdy izraelský velvyslanec v Budapešti Jossi Amrani zkritizoval Orbánovu kampaň proti Georgovi Sorosovi za to, že ve společnosti vyvolává antisemitské démony. Maďarsko tehdy zaplavily tisíce billboardů se sloganem „Nenechte Sorose, aby se smál jako poslední“.

Amraniho slova na přímý rozkaz Netanjahua popřelo izraelské ministerstvo zahraničí. Vyjádření velvyslance podle něj „v žádném případě nemělo delegitimizovat kritiku George Sorose, který kontinuálně podkopává demokraticky zvolené vlády Izraele tím, že financuje organizace, které očerňují židovský stát a ubírají mu právo na sebeobranu.“

Ať už jsou negativní resentimenty oprávněné, nebo jsou součástí intergalaktického spiknutí proti filantropovi, izraelská pravicová vláda má k Maďarům v kritice Sorose blízko. Když se v únoru schylovalo k deportaci nelegálních afrických migrantů, kteří do Izraele pronikli před stavbou zdi na hranicích s Egyptem, levice rozjela kampaň proti vyhošťování. Zatímco ministr Ofir Akunis obvinil bez dalšího určení „levičáky z Evropy“, Netanjahu prohlásil, že protesty financuje Soros.

Poslanec vládního Likudu Miki Zohar v květnu minulého roku zase přišel s nápadem na nový zákon, který by znemožnil levicovým organizacím financovat aktivity nepřátelské vůči Izraeli –  dal mu jméno „Soros Law“. Zohar vyjmenoval některé organizace, které v minulosti podporoval nebo podporuje americký miliardář – Adalah, B’tselem, Breaking the Silence, Ir Amim, Machsom Watch, Yesh Din a další. Ve všech případech se jedná o pro-palestinské organizace kritické k pravicové vládě.  

Zatímco Mazsihisz, politicky a nábožensky progresivní organizace maďarských židů, přechovává k Orbánovi chladný odstup, jeho spojencem na domácí scéně se stalo chasidské ultraortodoxní hnutí Chabad a s ním spojená kongregace vedená rabínem Slomó Kövesem. Orbánova vláda kongregaci štědře přispívá na různých grantech, mezi státem financované projekty patří například stavba košer jatek nebo odprodej školy. V roce 2012 byl Köves jmenován vrchním rabínem maďarské armády.

Během návštěvy izraelského premiéra v Budapešti byl Köves pozván na soukromou večeři s manželi Netanjahuovými, aniž by se toto pozvání rozšířilo na prezidenta Mazsihisz. Sára Netanjahuová byla nadšená, když ji Köves obšírně seznámil s činností tohoto židovského hnutí v Maďarsku, protože sama pracuje jako dětská psycholožka ve škole Chabadu v Jeruzalémě.

K Chabadu Orbána přivedla jeho manželka Anikó. Ta nejprve svého antiklerikálního manžela otevřela vlivům křesťanství – v 90. letech svolil k církevnímu sňatku, kterému se původně bránil, a jejich pět dětí bylo pokřtěno; čtyři dcery jako katoličky po matce, syn jako protestant po otci. Orbán přiznal, že dříve nebyl nábožensky veden a vůči víře „byl plný předsudků“. Přibližně ve stejné době začal pozvolna měnit svou politickou orientaci z liberální na národně-konzervativní.

S Kövesem rychle našli společnou řeč – oba jsou v jistém smyslu konvertité, Köves pochází ze sekulární židovské rodiny. Přejí si konzervativní Maďarsko se silnou vazbou na Izrael a přechovávají skepticismus vůči možnostem soužití s muslimy. Podle sociologa Andráse Kovácse antisemitské nálady v Maďarsku od roku 1999 kontinuálně oslabují. Fyzické útoky na Židy se prakticky nevyskytují, Orbánova vláda aplikuje politiku nulové tolerance. Islámský antisemitismus, tak živý v západní Evropě, v Maďarsku neexistuje. To se asi snažil sdělit Éric Fournier.

Podle Kövese je rozdělení mezi maďarskými Židy jen projevem hlubších rozdílů, které přesahují území Maďarska. „V Americe se mnozí Židé staví proti Trumpovi navzdory tomu, že vztahy mezi Izraelem a USA nikdy nebyly tak dobré jako dnes, protože si myslí, že je pravičák, homofob, nepřítel sociální spravedlnosti. A podle jejich názoru je židovská identita spíše o těchto věcech než o blahu a podpoře Izraele. Ale pak je tu druhá strana židovské komunity, která je tradičnější, konzervativnější, zbožnější, obvykle má silnější emocionální a ideologickou vazbu na Izrael“. A na Orbána.