Upíři se slétli nad Ukrajinou

KOMENTÁŘ

Upíři se slétli nad Ukrajinou
Dějiny Ruska jsou dějinami rozlévání inkoustové skvrny po stepi, napsal Jiří Peňás. Foto: Ministerstvo obrany RF
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Na Rudém náměstí v Moskvě se 25. srpna 1968, dva dny po invazi do Československa, sešlo osm statečných lidí, kterým se podařilo na několik minut rozvinout transparent Ať žije svobodné a nezávislé Československo!. Pak je rychle sebrala milice a začala jejich cesta po kárných táborech. Říkalo se pak, že těch osm lidí zachránilo čest ruskému národu. To je zajisté poněkud nadsazené, ale jejich legendární čin aspoň ukázal, že v beznaději ruské arogance existují i jiní Rusové a existuje i jiné Rusko. Snad se najde i nyní.

Existence toho „jiného Ruska“ byla vždy velkou hádankou a také velkou nadějí těch, kdo v to touží doufat. Od chvíle, kdy Evropa začala Rusko objevovat, tady byla otázka, co to je za zvláštní zemi. Je-li to jen ohromná temná plocha barbarství, jak to viděl třeba Stendhal, účastník Napoleonova tažení do Ruska, nebo je v té nekonečné zemi nějaké ukryté jádro dobra, nějaký hlubší a opravdovější přístup k lidskému bytí, třeba ta pověstná „ruská duše“, což je záhadná entita naplněná plynem dobra v alkoholovém nálevu.

 

Ta záhada plynula ze zjevného rozporu mezi surovostí, se kterou se tam s lidmi, a to hlavně vlastními, nakládalo, a nevídanou vřelostí a pohostinností, s nimiž se tam cizinec setkával. Ten si sice na jedné straně musel zacpávat nos, ale na druhé se skoro nevymanil z objetí a polibků. Člověka vždy mátlo, že v Rusku hned vedle sebe a spolu existovala nevídaná zaostalost, krutost a hrubost s opravdovou ušlechtilostí, statečností a vznešeností: balet vedle hnoje, Tolstoj vedle kágébáckých katů z Ljublanky a Katyně, Šostakovičovy symfonie vedle tanků řítících se jednou začas přes hranice, což je pojem, který má pro Rusko jiný význam než pro normální svět.

Teď se ty tanky vyřítily na Ukrajinu. Je to zároveň absurdní, ale je to v řádu toho, k čemu Putinovo Rusko směřovalo. Ruská bezhraničnost je ruským osudem a prokletím. Je v genetické výbavě tohoto stepního národa, který se rozvaluje po nekonečných rovinách a neví, kde se zastavit. Dějiny Ruska jsou dějinami rozlévání inkoustové skvrny po stepi. Rusko směrem na východ je bez konce, na sever naráží na oceány a Finy, kteří se jim ubránili v zimní válce, na jih na Kavkaz a poušť, ovšem touha umýt sobě nohy v teplých vodách jižních oceánů jest nesmírná.

O západu si Rusové myslí, že se tam Rusové postupně a omylem mění v dočasné Ukrajince, Bělorusy, Poláky a Slováky a nakonec Čechy, kteří jsou také vlastně Rusy, jen by si to měli lépe uvědomit. Estonci, Lotyši, Litevci pro ně neexistují, je jich moc málo, a když je někoho málo, jsou pro Rusy směšní. Nás je také docela málo, ale máme tu smůlu, že jsme Slovani. Slovan, to je pro Rusa především Rus. Vy naši, běžně vám řekne ruský člověk, který má tak dobré srdce a tak nás miluje, že se s vámi chce o ten svůj zasoplený život, který s takovou ničivou vášní vede, podělit.

Nevím, co je na tom pravdy, ale slyšel jsem vyprávět historku, že když v roce 1981 Brežněv uvažoval o nutnosti invaze do Polska, varoval ho tehdejší vůdce polských komunistů slovy: Soudruhu generální tajemníku, i kdyby se do Polska slétli andělé, bude se jim každý Polák bránit, jako by to byli krvelační upíři. Brežněva to tak vyděsilo, že jak jen mohl, tlačil na potlačení Solidarity polskou cestou.

Na Ukrajinu se tedy slétli upíři… A v Rusku člověk vyhlíží těch osm statečných, kteří sice sami Rusko nezachrání, ale naději odněkud člověk čerpat musí. (Podle večerních agenturních zpráv se v několika větších ruských městech konaly protiválečné demonstrace. Policie zadržela přes 1300 osob.)

 

×

Podobné články