Babišovo kouzelné sluchátko

Mezi čtenáři Echa se jistě najdou milovníci bizarní politické komunikace. Občas z ní vyplyne i něco důležitějšího než projevy neuvěřitelné blbosti a grafika, ze které bolí oči. Hnutí ANO vybalilo billboardovou kampaň před komunálními volbami. Zřejmě jako první zaujal billboard kandidáta na primátora v Jihlavě Radka Popelky. „Jihlavu řešíme přímo a hned,“ hlásí nápis vedle fotografie dotyčného lídra a Andreje Babiše. „Radek má číslo na můj mobil,“ je rukopisným fontem pod tím, jako by to tam dopsal přímo Babiš. A ten má skutečně, kdyby to někomu nedocvaklo, u ucha telefon.

Ale už se objevily další podle stejného mustru, je to zjevně modelový billboard.

Jak se říká, vtipy se píší samy. O tom, jak bude Popelka telefonovat Andrejovi kvůli tomu, že jim v Horáckém divadle protéká kohoutek, a Andrej hned vyrazí. O tom, že to Andrej nemůže všechno stihnout, když mu bude telefonovat tolik lidí. O tom, že je škoda, že Adriana Krnáčová Babišův telefon zjevně neměla. Anebo zlověstnější, o tom, že Mrázek měl taky Babišův mobil.

To všechno je jistě platné, ale tenhle billboard je přece o něčem ještě větším. Dosavadní kampaňová rétorika v zásadě nevybočovala z toho, co je v demokratických kampaních normální. Byla třeba směšná ve svém zjednodušení. Ano, bude líp – do toho si každý může dosadit cokoliv. „Nekecáme, makáme“ anebo „Prostě to uděláme“ jsou normální slogany, jež směšně zjednodušují práci vládnutí a hrozí, že jsou na jedno použití. Ale kdo v kampani nezjednodušuje? I Babišova osobní komunikace s jeho pečlivě vybranými momentkami ukazujícími, že je „z lidu“, anebo ufňukaným tónem, jak mu všichni házejí klacky pod nohy, je komická svým vytvářením umělé reality. Ale v zásadě nijak nerozvrací obecné politické poměry nad běžnou míru.

Nový model je něco jiného. Představuje vlastně kastrování demokracie stejně zlověstné, jako když si Babiš dělá ze státu dotační nástroj nebo se zmocňuje kontroly nad bezpečnostními složkami. Jenže v tomhle případě se ničeho nezmocňuje, zjevně mu to dáváme sami.

Je otravné opakovat banální politologická moudra, ale demokracie znamená samospráva. Jejím základním článkem jsou obce. Mají svá zastupitelstva a svůj majetek, schvalují rozpočty, mají zodpovědnost za spoustu věcí. Ať už si vzpomenete na antické klasiky, na Edmunda Burkea a jeho „malé čety“, nebo třeba na princip subsidiarity, pojem, který se díky křesťanským demokratům hojně používá i v eurounijním diskurzu, vidíte, že poučení z dějin a od znalců je takové, že místní samospráva je základem demokracie. Lidé si mají řešit co nejvíce věcí na místní úrovni a na vyšší se má řešit jen to, co na místní efektivně řešit nelze.

Ten systém je pochopitelně v moderní době nahlodáván z nejrůznějších směrů. Žádná obec nežije úplně „za svoje“, čistě z výnosů daní a poplatků vybraných na jejím území. Z toho pak vyplývají cyklické boje o změny „RUD“ (rozpočtového určení daní) podle toho, jak jsou ve které vládní koalici zastoupeni zastánci malých obcí. Lákadlo evropských fondů ohýbá dlouhodobé finanční uvažování i reálné místní priority.

Pravomoc obcí vydávat místní vyhlášky je sice malá ve srovnání s množstvím zákonů, jež musejí aplikovat, ale i tak je to laboratoř demokracie. A většina lidí to vnímá, což je mimo jiné vidět z toho, že podle průzkumů podpory veřejných institucí se místní zastupitelstva těší větší důvěře občanů než kraje i centrální orgány.

A teď přijde celostátní kampaň založená na tom, že klíčem ke správě obce je být zadobře s premiérem.

Starost o to, jak to Andrej Babiš všechno zvládne, když mu bude stále vibrovat mobil, přenechme jemu. On to zvládne, mocichtiví lidé bývají velmi výkonní. Ale aby to mělo smysl, musí být výhoda toho, že si občané zvolili starostu spojeného s vůdcem, viditelná. Tam, kde si zvolili někoho jiného, musí vidět, že udělali chybu. Musí být potrestáni. Kde se asi bude dřív stavět obchvat?

A aby to v rámci právního státu fungovalo, je to pobídka k tomu, aby se co nejvíce pravomocí a peněz stáhlo do centra, aby to pak mohlo vyhladovělé obce podle potřeby odměňovat.

Lidé, kteří dělají kampaně ANO, jsou profesionálové. Nestřílejí od boku. Když to takhle udělali, jistě vědí, že značná část lidí to takhle vidí a chce. Centrální moc o všem rozhoduje, je třeba s ní být zadobře. Měřítkem kvality starosty je, jestli mu Andrej zvedne mobil.

Ne že bychom k tomuto uvažování o samosprávě neměli nakročeno delší dobu. Pusťte si zprávy z regionů na ČT24 a nebude trvat dlouho a uslyšíte reportáž o tom, jak si v nějaké obci naplánovali bohulibý projekt XY. „Mají už všechno pohromadě – projekt i všechna potřebná povolení. Chybí jenom finance,“ zazní pak v různých variacích jediná věta. Takhle se samosprávy prostřednictvím veřejnoprávních redaktorů ucházejí o přízeň vrchnosti.

Ale Babiš to povyšuje na princip. Není to sice spojeno s žádnými ukradenými miliony, trestním stíháním ani prokremelskými sympatiemi, ale ozývá se v tom dědictví normalizace úplně stejně. Možná i nebezpečněji. Tím, že to působí zcela neideologicky. Ale je to zhoubné a smutné.