Je Zelený čtvrtek, připomínka poslední večeře Krista, kostely však zůstanou prázdné
Začínají Velikonoce
NOVÉ
1
Dnes je Zelený čtvrtek. Podle křesťanské tradice v tento den Ježíš Kristus naposledy povečeřel s apoštoly, modlil se v Getsemanské zahradě a byl zajat. S večerem přichází velikonoční třídení neboli triduum, které zahrnuje Velký pátek, Bílou sobotu a nedělní Boží hod velikonoční. Velikonoce jsou vrcholem církevního roku a největšími křesťanskými svátky. Letos ale kvůli zákazu shromažďování nemohou věřící chodit společně do kostelů a zúčastnit se tradičních bohoslužeb, na Zelený čtvrtek se tak vynechává i tradiční mytí nohou.
Zelený čtvrtek je prvním dnem, kdy se připomíná Kristovo třídenní utrpení a vzkříšení. Přívlastek zelený dostal zřejmě zkomolením původního německého názvu Greindonnerstag, tedy lkavý čtvrtek, na Gründonnerstag – Zelený čtvrtek. Je také dnem odpuštění, kdy kající se hříšníci bývali přijímáni zpět mezi věřící. Tito kajícníci byli připodobňováni k suchým větvím, které se pokáním opět zazelenaly. I to je jeden z možných výkladů názvu Zelený čtvrtek.
Tradicí je na Zelený čtvrtek jíst především zelené pokrmy jako zelí, špenát a hrách. Lidé věří, že jídla z těchto surovin jim zaručí pevné zdraví. Nikdo se také na Zelený čtvrtek nemá hádat, ani si nic půjčovat, aby se mu vyhýbaly hádky a neměl nouzi o peníze.
Se Zeleným čtvrtkem je neodmyslitelně spojena i tradice, podle které zvony odlétají do Říma a jsou nahrazovány řehtačkami. Znovu se zvony rozezní na Bílou sobotu.
Na Zelený čtvrtek se obvykle konají dvoje liturgické obřady. Dopoledne se v katedrálách setkávají kněží se svými biskupy a obnovují své kněžské sliby. Večerní obřad vyjadřuje dvě hlavní události. Ježíšovu večeři na rozloučenou, při níž myje apoštolům nohy a ustanovuje tajemství eucharistie, také Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě a jeho zajetí.
Letošní Velikonoce nejenom v Česku ale komplikuje epidemie koronaviru. Podle pravidel, která vydala Liturgická komise České biskupské konference, by kněží měli slavit obřady Svatého týdne bez účasti věřících, a to sami nebo s jedním či dvěma ministranty. Bohoslužby se přenášejí v médiích či po internetu.
