Peugeot Rifter: Změna jména i image

Peugeot Rifter je posledním ze tří vozů společně vyvíjených v rámci PSA. Představil se teprve nedávno a opouští od tradičního označení Partner. Co nabízí?

Citroën Berlingo, Opel Combo a Peugeot Rifter – trojice osobních vozů, která vždy nabízela hlavně velký vnitřní prostor. V aktuální generaci Peugeot vyniká kromě nového jména hlavně přední částí, která je výrazně tvarována v duchu aktuálního designového jazyka značky. Zadní část je dle očekávání prakticky shodná s dalšími příbuznými.

Moderna pokračuje i v interiéru, kam se nastěhoval ovládací koncept i-Cockpit. To je podle Peugeotu inovativní koncept ovládání s kapličkou přístrojů umístěných vysoko nad volantem. V případě Rifteru někde uprostřed ploch rozlehlé palubní desky. Sám o sobě by nijak zvlášť nevadil, kdyby nebyl spojen s volantem, jenž má sešikmenou spodní i horní část. A malý průměr. V kombinaci s výrazně přeposilovaným řízením to pak znamená velmi nejistý a nepřirozený způsob řízení vozu. Pozice je dle očekávání hodně vzpřímená, s dobrým přehledem o okolí. Součástí kokpitu je i osmipalcová dotyková obrazovka uprostřed, jež má trochu pomalejší ovládání a během jízdy odvádí pozornost od řízení (což dnes dělá skoro každý „displej“ uprostřed). Sympatické je, že aspoň ovládání topení a klimatizace zůstalo řešeno manuálními ovladači.

Posaz na všech pěti sedadlech (existují i sedmimístné verze s delším rozvorem) je v rámci segmentu dostatečně komfortní, kolem je dost místa – menší omezení znamená zvýšený středový tunel, který ale zase (podobně jako celý interiér) nabízí dostatek velmi objemných odkládacích míst. Základní zavazadlový prostor činí 597 litrů pod krytem, přičemž sklopením sedadel lze získat až 3500 litrů dobře přístupného (výklopné páté dveře) místa. Ostatně o tomto aspektu vozu napovídá už i krabicoidní tvar karoserie.

Pod kapotou lze mít v zásadě dva motory: buď benzinový čtyřválec 1,2 PureTech (110 k), nebo naftový HDi o objemu 1,5 litru. Oba motory jsou přeplňované, přičemž ten naftový nabízí různé výkonnostní verze od 75 do 130 koní. Nejsilnější z nich vyniká slušnou dynamikou (při rozjezdu na mokru a přívalu 300 Nm točivého momentu často zasahuje protiprokluz), která vozidlu o hmotnosti 1505 kg umožňuje zrychlit na stovku za 10,4 s a dosáhnout maximální rychlosti 186 km/h. Zcela dostatečné hodnoty. Navíc s příznivou spotřebou, kterou jsou motory HDi proslulé – v tomto konkrétním případě je možné jezdit i v zimě zhruba za 5,2 l / 100 km, což je velmi sympatická hodnota, navíc nepříliš vzdálená od údaje výrobce. Motor sám o sobě je malinko hlučnější, ale vyloženě neruší. Z nízkých otáček se sbírá celkem ochotně.

Může být spojen se šestistupňovým manuálem nebo osmistupňovým automatem. K manuální převodovce nemáme žádné výrazné výhrady, dráhy jsou sice delší a s odporem přes neutrál, ale jinak řadí v pohodě a má dobře odstupňované rychlosti.

Co se týče jízdních vlastností, ledacos už naznačila zmínka o řízení. To je bohužel velmi necitlivé a díky tomu si v Rifteru rychlý průjezd zatáčkou rozmyslíte. Ve finále je důležitý spíš komfort, který považujeme za průměrný v rámci třídy. Na nerovnostech je práce tlumičů a pružin cítit, ale zároveň s tím je znatelná nedotáčivost a náklony karoserie. Běžné uživatele tohle ale určitě z míry nevyvede, protože Rifter je z principu určen pro klidnou jízdu. Díky slušné světlé výšce 174 mm zvládne i kdejakou polní cestu, k čemuž mu má pomáhat systém Advanced Grip Control, umožňující výběr z pěti režimů jízdy. Ovlivňuje pouze elektroniku, ale alespoň občas uklidní příliš aktivní stabilizaci či ABS.

Základní verze Active je nyní v rámci cenového zvýhodnění nabízena za 385 000 Kč, zatímco testovaná nejvyšší výbava GT-Line s nejsilnější verzí naftového motoru stojí 525 000 Kč. Dostatečnou výbavu Allure lze pořídit do půl milionu korun i s příplatky.

Plusy:
Úsporný provoz, vnitřní prostor, variabilita.

Minusy:
Volant, řízení, jízdní vlastnosti.