Co nám udělá plynová krize?

ÚHEL POHLEDU: V roce 2022 směle můžeme mluvit o „plynovém šoku“ po vzoru „ropných šoků“ ze sedmdesátých let.

V posledních dnech došlo k relativnímu zklidnění cen zemního plynu. Přispěly k tomu zvýšené dodávky LNG na evropský trh. Díky mírné zimě v Asii během prosince a dostatečným tamním zásobám se snížila poptávka a spotové ceny LNG v Asii klesly pod evropskou úroveň, která v té době přepisovala rekordy. Plyn tak putoval tam, kde byla nabízena vyšší cena. Část spotových dodávek (zejména z USA a Kataru) tak mohla být koncem roku 2021 přesměrována z Asie do Evropy. Zároveň Čína přeprodávala přebytky plynu nakoupeného na základě svých dlouhodobých kontraktů. Poptávka po LNG se snížila i v Brazílii, kde se díky vydatným dešťům zvýšila produkce tamních vodních elektráren na úkor plynových. V lednu 2022 tak mířilo do Evropy rekordní množství LNG. To sice vrátilo cenu plynu v Evropě k hodnotám z října a listopadu 2021 (které byly z historického pohledu i tak extrémně vysoké), nicméně kolísání cen se aspoň výrazně snížilo.

Situace na trhu s plynem ale nadále zůstává napjatá kvůli ruskému požadavku přijímat platby za zemní plyn pouze v rublech. Ruský plynárenský gigant Gazprom hodlá zastavit dodávky plynu do Polska a Bulharska. Důvodem je to, že polský plynárenský podnik PGNiG a bulharský plynárenský podnik Bulgargaz odmítly za plyn platit v rublech, jak žádá ruská protistrana. Tím se postupně se prodlužuje horizont období, po které je očekáváno setrvání cen zemního plynu na zvýšené úrovni. Ale hlavně: V rizikovém scénáři se musí řešit také otázky, co by se dělo při úplném uzavření plynu tekoucího do Česka.

Zemní plyn se využívá napříč celou ekonomikou. Alternativy sice existují, ale v praxi se zatím prosazují jen obtížně. A která by byla (případně už jsou kvůli ceně) nejvíce postižená odvětví?

Výrazný podíl spotřeby plynu v průmyslu směřuje na výrobu takzvaných nekovových minerálů – tedy například skla, cementu, vápna či omítek. Konkrétně v případě skláren dosahovaly náklady na energie zhruba polovinu nákladů, samotné platby na plyn pak třetinu. Při růstu cen plynu na několikanásobek hodnoty před rokem se řada společností z daných odvětví stává nerentabilními. Aby tlak ustály, musí přijít výrazný nárůst cen jejich produkce. Ten bude pokračovat dál a v konečném důsledku ještě víc zvedne koncové ceny nemovitostí. Aneb jinými slovy: To je také vysvětlení, proč není správná častá úvaha, že při případné recesi v budoucnu musí klesnout ceny nemovitostí. V realitě trh nemovitostí může zamrznout, stavby se nemusí prodávat, ale ceny nemají kam klesnout, protože nemohou klesnout pod reprodukční hodnotu!

I ti, kteří neplánují nákup nemovitosti, určitě pocítí tlak na růst cen potravin. K velkým odběratelům zemního plynu totiž patří také potravináři. I tam pak najdeme odvětví méně a více postižená. Pekaři pro vytápění pecí nebo pivovarníci budou mezi těmi nejvíce postiženými. Potravinářství ale bude trpět také výrazným nárůstem cen hnojiv. Právě u výrobců minerálních hnojiv tvoří zemní plyn přibližně 90 procent variabilních nákladů. Řada výrobců hnojiv skončí, ti ostatní výrazně zdraží. Tlak na růst cen potravin bude pokračovat.

Samozřejmě musím zmínit také chemický průmysl. Ani tady zemní plyn nelze jednoduše v krátkodobém horizontu nahradit, a to ani jako surovinu, ani jako zdroj energie. I to se bude propisovat do nárůstu koncových cen. Pro řadu společností energie v nákladovém mixu přestavují stále dominantnější položky.

A nakonec musím zmínit zpracovatelský průmysl s dominantními automobilkami. Právě ty jsou klíčovým sektorem české ekonomiky. Automobilky ještě nepřestal bolet nedostatek čipů a valí se na ně další problém v podobě skokového nárůstu cen energií.
Když to sečteme, Česká republika je dlouhodobě druhým nejvíce průmyslovým státem Evropské unie. Průmyslová výroba se na přidané hodnotě v posledních letech podílela ze zhruba 30 procent. Průmysl bude paralyzovaný nárůstem cen energií, podobně jako tomu bylo po ropných šocích v minulém století v USA.

Do toho je Česko dominantně závislé na dovozu plynu z Ruska. Z tohoto mixu je zřejmé, že Česko bude „plynovou krizí“ jednou z nejvíce ohrožených zemí v Evropě – a to nejen skrze slabší ekonomický růst, ale i skrze tlak na růst cen.