Soumrak bohů v Tullnu na Dunaji

Z vídeňského nádraží Františka Josefa, které je teď celé rozkopané, jezdí regionální vlaky směrem severozápadním, tedy i do Čech, kam jsem se zas vracel. Ale udělal jsem si přestávku v půli, nebo spíš ve čtvrtině cesty, ve městě Tulln na Dunaji. Trochu jsem to tam znal, před deseti lety jsem tam vystoupil, stejně jako teď, na nádraží, které je asi jediné nádraží na světě, kde se narodil malířský génius, v tomhle případě Egon Schiele.

Moje cesta do Vídně se tak trochu nečekaně stala cestou schieleovskou, protože jsem měl za sebou zážitek z výstavy jeho autoportrétů v nové vídeňské Albertině, druhý den jsem byl v Klosterneuburgu, kde Schiele chodil na střední školu, no a teď jsem šel po peroně jeho rodného nádraží. Ideální by bylo pokračovat do Českého Krumlova, rodiště jeho české matky Soukupové, kam Schiele jezdil na prázdniny a kam se možná chtěl odstěhovat, a tím by region jeho krátkého života byl vlastně obsažen.