Léto je předčasné, ale bude nám chybět

Je sice pořád jaro, ale vývoj středoevropského klimatu ho vytlačil do bezvýznamnosti. Léto už nějakou dobu začíná koncem dubna a skončí někdy v říjnu. Lidé se dělí na dva druhy: jeden se infantilně raduje, protože se rád koupe (i v potu), druhý si myslí, že to nemůže dopadnout dobře, protože na tohle nejsme zvyklí – a příroda taky ne. 

Ať už to ale dopadne jakkoli, na blížící se podzim a zimu, která je tady cobydup, se stejně nikdo normální netěší, takže si dopřejme léto, dokud zatím je. A, jak říká kolega Zbyněk Petráček, který spolu s Václavem Cílkem nejlépe komentuje počasí: Neskuhrejme.
Takže letošní léto, které ještě úředně nezačalo, je zatím hezké a vlídné. A suché. Úplně zmizely takové ty deště na celý den, které jsme nenáviděli o prázdninách. Déšť zbyl jen na bouřky, o nichž pamětníci tvrdí, že takové nebývaly, ale to je proto, že ani největší pamětník si nepamatuje dál, než může. Lze se přitom domnívat, že dříve lidé snášeli hromy a blesky jinak a měli z krupobití mnohem větší strach, ani ne tak z důvodů své zaostalosti, jako proto, že se báli o úrodu. To vymizelo. O úrodu se stará pár podivínů.

Před takovými sto lety, což není tak dávno, jak se zdá, byla většina letních zážitků spojena právě s pobytem na poli. Slavná rytina Maxe Švabinského Srpnové poledne (ale může to být i poledne červencové nebo pozdně červnové) znázorňuje ženu kyprých tvarů, která je oděna jen sukní, pod kterou nic nemá, což víme tak, že umělec nás nechává pod ni zezdola pohlédnout. Žena se v jakémsi divokém tanci ohání kolem hlavy srpem, jako by odháněla vosu. To zase připomíná scénu z jedné Hrabalovy povídky, v níž si takový srp zapíchl nešťastník do hlavy, což bylo surreálně krásné, takže jeho přítel malíř ho prosil, nechť si srp v hlavě ponechá, aby ho mohl nakreslit. Pak mu ho teprve cloumavým pohybem vyndal.

Je záhada, co vlastně ta žena provádí. Má obnažená prsa a nenosí spodní prádlo, což už jsem napsal. Její velká sukně je bujaře rozvichřena. Žena se tváří vilně a směje se rozšklebenými ústy až jaksi perverzně. Nikdo však není nablízku, aby příčinu jejího rujného veselí vysvětlil. Jen ze snopu se těžce zvedá pták, což je až příliš okatý symbol. Nejpřijatelnější vysvětlení zní, že ženu právě postihl divoký záchvat letního chtíče. Zvíře v ní povstalo a zatoužilo po páření. Pracovníci na poli se rozprchli. Těžká oblaka se chystají k protržení. Ve výjevu se projevuje podstata léta. Lidskému tvorovi se v něm připomíná, že je pevně spojen s něčím bouřlivě základním, s horkem, potem, letním deštěm, tělesnou závratí, létem.

Budiž za to všechno léto pochváleno. I když je předčasné. Za půl roku nám bude chybět.